Jak čápy sledujeme - co nesou... (nyní využíváme pouze satelitní monitoring, několikrát jsme se však za čápy vypravili také do Afriky) Čáp černý má na zádech přibližně "batůžek", který se skládá z menšího pozemního a většího satelitního vysílače. Pozemní vysílač je aktivní neustále, má však dosah jen několik kilometrů. Satelitní vysílač musí být vzhledem k omezené kapacitě baterií složitě časován, takže vysílá například šest hodin a na následujících dvanáct hodin se odmlčí. Jeho signály zachycují ve vesmíru dvě družice amerického Národního úřadu pro oceány a atmosféru (NOAA). Jedna z družic NOAA ještě před vypuštěním do vesmíru, kde už několik let krouží na oběžné dráze devět set kilometrů nad zemským povrchem. Ve chvíli, kdy odtud zachytí signály satelitního vysílače, který má čáp na zádech, předběžně je zpracuje a předá na Aljašku nebo do Francie pozemnímu středisku. Pozemní středisko zprostředkuje předání informace od družice do centrály systému Argos ve francouzském městě Toulouse. Tam proběhnou složité výpočty a v optimálním případě jsou již půl hodiny po zachycení signálů dostupné zeměpisné souřadnice sledovaného čápa. Tyto souřadnice jsou spolu s dalšími údaji přeneseny prostřednictvím datové sítě do Českého rozhlasu v Praze, kde se objeví na monitoru počítače. Expedice, která chce čápa dohledat, se na jeho polohu musí dotázat. Ke spojení z nepřístupných míst mimo dosah civilizace slouží satelitní telefon; na fotografii z východoafrické buše je jeho plochá anténa namířena na družici Inmarsat nad Indickým oceánem. Satelitní telefon také umožňuje vstupovat z libovolného místa na naší planetě přímo do rozhlasového vysílání. Teprve když expedice dosáhne místa, kde byl sledovaný čáp zaznamenán systémem Argos, přichází ke slovu pozemní vysílač.. Lze ho přesně zaměřit přijímačem se směrovou anténou a pak čápa buď přímo pozorovat, či podle změn signálů odhadovat jeho chování (krmení, odpočinek na stromě, kroužení apod.). Podrobněji o konvenční a satelitní telemetrii Miroslav Bobek