Rok co rok opouštějí milióny tažných ptáků svá hnízdiště a odlétají na jih. Ptačí tah je jedním z nejzajímavějších přírodních jevů; přestože ho ale vědci zkoumají více než sto let, stále o něm víme překvapivě málo. Teprve v poslední době nám moderní technika umožňuje sledovat ho téměř v přímém přenosu. Skvělé! Vynikající! (pondělí 17. dubna 2000) V sobotu večer na Rakovnicku pršelo. Bezvýledně jsem jezdil z jednoho místa na druhé a pomalu se smiřoval s tím, že nenajdu nejen Dominiku, ale ani Kryštofa. Začal jsem promýšlet, co dál. Bude lepší (a levnější) znovu na pár dní obnovit satelitní sledování Kryštofa, nebo si najmout letadlo a zkusit podle pozemních vysílačů zaměřit Kryštofa i Dominiku? Nebo ještě Rakovnicko v následujících týdnech párkrát objet autem? Rozhodl jsem se, že nejlepší bude zkusit satelity a otočil se, že pojedu domů. Protože ale přestalo pršet, přece jen jsem si k cestě na karlovarskou výpadovku vybral delší a složitější cestu s tím, že ještě párkrát vystoupím a otočím se s anténou. Hned na první zastávce jsem zaslechl signál Kryštofova pozemního vysílače! Dominiku ovšem slyšet nebylo... Rozjel jsem se za Kryštofem. Co když je na nějakém jiném hnízdě? Když jsem se k němu přiblížil, zkusmo jsem naladil Dominičin kmitočet. Ozvalo se slabounké vysoké pískání. Dominika je někde poblíž! Oba čápi, kteří se rozdělili před téměř osmi měsíci, se tedy nejspíš znovu sešli... Zkusil jsem Dominiku přesněji lokalizovat a teprve v té chvíli mě zarazilo, jak se její signál liší od Kryštofova. Nepatrně jsem přeladil - a v tu chvíli už i její vysílač zněl normálně. V afrických vedrech se kmitočet vysílače nejspíš trochu posunul. Zvolna se šeřilo. Přesto jsem se za oběma čápy rozjel. Jednak jsem si nebyl jist, jestli jsou opravdu spolu, jednak mě zajímalo, jestli si někde nestaví nové hnízdo. Byla už skoro úplná tma, když jsem stál nad hlubokým údolím. Oba čápi museli být bok po boku někde na protilehlé straně. Ale zda je tam vhodný strom, neřku-li hnízdo, to už se zjistit nedalo. Rozeslal jsem esemesky všem čápařům a tentokrát už doopravdy se rozjel domů. Během dlouhého telefonátu s Frantou Pojerem jsme rozebírali, co to má znamenat. Zastihl jsem Kryštofa a Dominiku na obyčejném nocovišti, nebo tam mají nové hnízdo? Franta byl pro první možnost, já pro druhou; nakonec jsme se vsadili. Franta se za Kryštofem a Dominikou vydal hned druhý den ráno. "Tak nevím," ozval se mi v jedenáct. Kryštof i Dominika se zdržovali na stejném místě jako v sobotu večer, ale podle Franty tam nové hnízdo nestavěli. Po poledni mi od Franty přišla další zpráva: "Podle signálu jsou oba na loňském hnízdě." (Říkáme sice "loňské" hnízdo, ve skutečnosti je to ale hnízdo nové, které jsme pro ně vystavěli na téměř stejném místě - viz zápis ze 6. března.) Takže sázku s Frantou jsem prohrál - a mám z tohot radost: Kryštof a Dominika se šťastně vrátili, dali se dohromady a navíc obsadili své staronové hnízdo! Kryštof: cesta do zimovišť tmavě modře, zpět na hnízdiště světle modře. Dominika: červeně (pouze cesta do zimovišť. Před časem jsem slíbil rekapitulaci Kryštofova návratu, teď se zdá být vhodná příležitost slib splnit - a doplnit o to, co se dělo s Dominikou. Do zimovišť letěli oba čápi nezávisle na sobě západní cestou. Sklonku podzimu byli oba na jihu Mauritánie, jen asi sto kilometrů od sebe. Zatímco Dominika tam zůstala prakticky celou zimu (společnost jí u Maghamy, kde jsme ji sledovali, dělalo nejméně dalších 75 dalších čápů černých), Kryštof se v prosinci přesunul do západního Mali a pak dokonce až do Sierry Leone. Dominika se dál na jih -do Senegalu- vydala až ve druhé polovině února. Pak se její vysílač odmlčel a až v posledních týdnech se znovu několikrát ozval - Dominičinu polohu jsme mohli jen velmi přibližně odhadovat podle polohy satelitů. Kryštof se na cestu k domovu vydal 2. března. Afrikou postupoval velmi rychle, nad Saharou dokonce překonal dosavadní ”čapí rekord”, když za jediný den uletěl 488 kilometrů. Evropských břehů dosáhl u Gibraltaru 13. března. Ve Španělsku, Francii a Švýcarsku si pak už dopřával několikadenní zastávky; ke hnízdu na Rakovnicku dorazil 2. dubna. Celkem mu 5700 kilometrů dlouhá cesta, která vedla přes území jedenácti států, trvala 31 dní. -mb-
<<	>>