Rok co rok opouštějí milióny tažných ptáků svá hnízdiště a odlétají na jih. Ptačí tah je jedním z nejzajímavějších přírodních jevů; přestože ho ale vědci zkoumají více než sto let, stále o něm víme překvapivě málo. Teprve v poslední době nám moderní technika umožňuje sledovat ho téměř v přímém přenosu. Marta pokračuje na jih (pondělí 4. září 2000) Na začátku září bývali černí čápi ještě na hnízdištích nebo na cestě Evropou. Je to tak ostatně i letos. O to víc vyniká rychlost postupu naší bílé čápice Marty. Už od čtvrtka, kdy ji satelity zaznamenaly na Sinaji, letí nad Afrikou. A dnes ráno byla na severu Súdánu! Stručná rekapitulace: V pátek se Marta zastavila u Nilu ve středním Egyptě (nedaleko města Qena). V sobotu večer už byla v jižním Egyptě u břehů Asuánské přehrady (Násirova jezera) a za včerejšek postoupila na sever Súdánu. Denně nyní překonává 250 až 300 kilometrů. Od 21. srpna, kdy opustila Českou republiku, urazila už víc než 4000 kilometrů! Je ale rychlost Martina postupu opravdu tak vyjímečná? Téměř jistě ne; bílí čápi mají jinou strategii migrace, než jejich černí příbuzní. Stačí srovnat Martu s bílou čápicí, kterou němečtí ornitologové označili ve východním Polsku - s Penelopou. Je mezi nimi rozdíl jediného dne (ostatní bílí čápi, které sledují Němci, ovšem zůstávají trochu pozadu...). -mb-
<<	>>