Rok co rok opouštějí milióny tažných ptáků svá hnízdiště a odlétají na jih. Ptačí tah je jedním z nejzajímavějších přírodních jevů; přestože ho ale vědci zkoumají více než sto let, stále o něm víme překvapivě málo. Teprve v poslední době nám moderní technika umožňuje sledovat ho téměř v přímém přenosu. Víkend s Arnoštem (pátek 26. října 2001) Po noční jízdě jsem konečně u Plessy na mostě přes Schwarze Elster. Je pátek 19. října, mlha jako mléko a žádný signál! Nemohu se až tak divit, že Arnošt nespí tam, kde jsem ho před měsícem opustil. Ale kde je? V úvahu přicházejí hlavně dvě standardní nocoviště. Jedu rychle pár kilometrů k odbočce na Erste Brikette Schlafplatz. Taky nic! Ještě rychle na pokraji svítání 20 km na sever k nocovišti Grunhaus. Zůstávám na kraji lesa asi 1 km od rybníků. Tady už slyším křik poletujících jeřábů. Jsou pár metrů, ale nevidím je. Těsně nad stromy tápou kudy dál. Troubení z různých směrů se mísí s pískáním letošních mláďat. Mají strach, aby se v husté mlze neztratila. Většina jeřábů dosedá na nejbližší pole. Žádný z nich není Arnošt. Objíždím severní oblast a v pomalu ustupující mlze prohlížím pole. Nakonec nejvíce ptáků, asi 700, nalézám na polích nedaleko nocoviště. Krmí se na sklizených kukuřičných polí. Stále žádné pípání. O jedenácté se mlha zcela rozplynula. Jedu zpět do nivy Elsteru. Je tady! Zdá se mi, že si Arnošt hraje na schovávanou. Na zarostlé louce je ve skupině asi 20 (ti jsou vidět, ale je jich asi více) jeřábů. Nemohu jej identifikovat, natož zjistit, zda je s partnerkou. Blíže než na půl kilometru mne nepustí. Je tu i trochu agresivity, občas taneček, ale většina jen stojí, stejně jako klidně stojí na strništi dalších asi 60 jeřábů nějakých 800 m na východ. Od 13.20 začíná přesun skupinek na sever za řeku a zase zpět. Nepřehledné přelety hejnek (dohromady okolo 250 ptáků) vrcholí po 15 hod. Nejde o shánění potravy, ani o rušení. Dochází jen k přeskupování mezi 3 odpočinkovými místy. Nakonec okolo 18. končí všichni na poli severně od řeky. Ráno projedu pro jistotu nížinu Elsteru. Nic. U nocoviště v lesích jsem ještě za tmy a zachycuji, ale velmi slabě, signál ze SZ! Vyráží ve tmě za ním. Svítání v 6.24 mne zastihuje hluboko v lese. Světlo je třeba, neboť rekultivovaná krajina po povrchových dolech je obtížný kopcovitý terén porostlý mladým lesem, protkaný přímými odvodňovacími kanály. Jelení a prasečí cestičky jsou navíc přerušovány bahnitými kališti. Cestu po asi 2 km vzdávám u rozsáhlých depresí zaplavených vodou a vracím se. Již však vím, kde Arnošt pravidelně spí. Je to rákosem zarostlý rybník v soustavě východně od Grunewalde. Plán pro příští den je jednoduchý. Chci získat celkový obraz denní aktivity. Zde jsou výsledky: Podle signálu začínala ranní aktivita v 7.10, ale teprve v 7.51 dochází k velkému rozruchu na nocovišti. Přesně v tomto čase signál zesiluje - Arnošt vylétá. V hlavní skupině asi 100 ptáků přelétá okolo 8 hodiny do nížiny. Všechny skupiny přistávají na osvědčených bezpečných místech, projevují značnou obezřetnost, ale překvapivě se záhy opět slétají na asi nejbezpečnějším místě u řeky mezi obilným a kukuřičným polem. Toto seskupení roste od 8.30, ptáci silně troubí , ale již okolo 9.10 se opět odpojují malé skupinky. Kolem se již pase snad 10 tisíc hus polních a běločelých. Náhle v 9.30 propukla z neznámého důvodu panika, husy i jeřábi vzlétli, ale již po 3 minutách se většina navrací na stejné místo. I když odlétají další malá hejnka jeřábů, tato hlavní skupina zůstává a i po 10. hodině klidně stojí v podzimním sluníčku. Pouze několik hladových jedinců poodešlo na vedlejší kukuřičné pole. Arnošt odlétá za postupně rostoucím hejnem u Eberswalde až v 10.14. V následující hodině žere ve skupině 140 ptáků na čerstvě sklizené kukuřičném políčku téměř u selského stavení. Několik set metrů na východ je další skupina asi 160 kusů. Přes obrovskou snahu se mi nedaří Arnošta mezi ostatními na poli přímo identifikovat. Na žádném z ptáků není vidět ani kroužek, ani vysílačka. Skupina se postupně zvětšila až na 224 kusů. Arnošta zahlédnu teprve v 11.54, když signál prozradil jeho přítomnost ve skupině 7 ptáků, která odlétá zpět. Časně odpoledne již jeřábi většinou nejsou na kukuřičných polích, ale spíše na loukách, kde odpočívají. Jednotlivé skupinky přeletují mezi oblíbenými místy a jen minimum z nich se stále živí. 16. hodina je hodinou klidu a odpočinku. Jeřábi se k večeru postupně slétávají na jednom sklizeném poli severně od řeky, které slouží jako shromaždiště před odletem na nocoviště. K vlastnímu odletu celé skupiny asi 400 jeřábů došlo 20.10. těsně před setměním v 18.13. Když po 15 minutách jeřábi přistáli na nocovišti v rákosí, byla již téměř tma. Toto nocoviště (jedno ze 3 zde existujících) je zcela nepřehledné a pozorování jeřábů tu není možné. Signál však prozradil, že ptáci se hned vzápětí uklidnili a spí. Skončil tak další typický den. V grafu, který zachycuje chování jeřábů okolo označeného ptáka (vzorkováno po 10 minutách pokud možno 50-100 ptáků), je patrné rozložení denní aktivity: ranní a odpolední letová aktivita, relativně krátký sběr potravy většinou teprve od 10 hodiny, celkově minimální agresivita a jistá nejistota po ranním příletu. Hlavní nocoviště Grunhaus využívá nyní asi 1200 jeřábů, s Arnoštem spí asi 400 ptáků a o Erste Brikette není přesně nic známo. Počty nyní vrcholí a patrně již první skupiny odlétají do Francie. -lp-
<<	>>