Rok co rok opouštějí milióny tažných ptáků svá hnízdiště a odlétají na jih. Ptačí tah je jedním z nejzajímavějších přírodních jevů; přestože ho ale vědci zkoumají více než sto let, stále o něm víme překvapivě málo. Teprve v poslední době nám moderní technika umožňuje sledovat ho téměř v přímém přenosu. Pod dohledem družic se letos na cestu do Afriky vydali čtyři čápi černí: Kristýna, Jakub, Tereza a Martin Úterý 21. října 1997 Oba čápi černí, kteří jsou ještě na cestě do zimovišť (Kristýna jich už dosáhla a Tereza zahynula), výrazně pokročili. Jakub od nedělního odpoledne do včerejšího večera urazil nad súdánskou Saharou 550 kilometrů na souřadnice 17° 58´ s.š., 27° 5´ v.d.; za zmínku stojí, že se odpoutal od Nilu a patrně směřuje do střední Afriky, kde v minulých letech zimovali už dva naši čápi, Viktor a Oskar. Martin včera také zdolával Saharu, ovšem na západě Afriky. Poté, co uletěl 270 kilometrů, se zastavil na severu Mauritánie, kousek od maliských hranic (23° 34´ s.š., 6° 47´ z.d.). Záhada Terezina vysílače se zatím neobjasnila. Satelity sice zaslechly jedno jeho písknutí, bohužel však neobsahovalo údaje senzorů, jen technická data o činnosti vysílače. Nedá se tedy napsat ani o slovo víc, než včera ráno: s vysílačem se přinejmenším v neděli odpoledne něco dělo; Terezu, potažmo vysílač, asi našli buď šakali nebo lidé. Na závěr upozornění a současně omluva: na následujících sedm dní se odmlčím. Zpravodajství o poznání aktuálnější, než je tohle, přinese v sobotu před devátou hodinou Meteor, který vysílá stanice Praha. Miroslav Bobek
<<	>>