Rok co rok opouštějí milióny tažných ptáků svá hnízdiště a odlétají na jih. Ptačí tah je jedním z nejzajímavějších přírodních jevů; přestože ho ale vědci zkoumají více než sto let, stále o něm víme překvapivě málo. Teprve v poslední době nám moderní technika umožňuje sledovat ho téměř v přímém přenosu.
Čtvrtek 12. března 1998
Už už se zdálo, že Kristýna přeletěla do Evropy. V 7:58 UTC ji Argos zahlédl na souřadnicích 36.570N 7.721W. Tato lokalizace je ovšem prachbídné kvality B a stačí zběžný pohled do mapy, aby se potvrdilo, že Argos opravdu nemá nejlepší den - nedá se prostě věřit tomu, že by Kristýna byla nad Atlantikem. Stále tak nevíme, jestli už opustila Afriku a letí nad Evropou. Španělé jsou na stráži.
Bylo by fajn, kdyby španělská Cristina zas viděla nebo alespoň zaměřila naši čápici, ale ještě mnohem raději bych byl, kdyby natrefila na Jakuba: máme totiž podezření, že i když do Afriky letěl východní cestou, vracet by se mohl přes Gib. Zimovat se totiž rozhodl strašně daleko na západě (v Nigérii), kde už by měli být západotažní čápi, od kterých se jako mládě mohl naučit vracet právě přes Gibraltar, ergo západní cestou. Bohužel, Jakubův satelit se už v listopadu odmlčel. Je to smůla. (Podobně jako my pohořeli nedávno Němci, kterým také východní cestou a také do Nigérie doletěl čáp bílý; bližší popisují Berthold a spol. v Journal fur Ornithologie 1997; 138(3):331-334.)
Nové zprávy o Martinovi: ve 13:53 byl na souřadnicích 24.788N 9.270W, v severní Mauritánii. Od úterního rána uletěl více než 400 kilometrů. Překonal obratník Raka, velký kus Sahary má ale ještě před sebou.
Poslední dvě lokalizace Martina (dolní 10. března, horní 12. března)
|
|
