Rok co rok opouštějí milióny tažných ptáků svá hnízdiště a odlétají na jih. Ptačí tah je jedním z nejzajímavějších přírodních jevů; přestože ho ale vědci zkoumají více než sto let, stále o něm víme překvapivě málo. Teprve v poslední době nám moderní technika umožňuje sledovat ho téměř v přímém přenosu.
Sobota 14. března 1998
Ještě k pátku: ačkoli jsme čekali do 17:30, Kristýna se už neozvala. Zato se přihlásila druhá Kristýna, a sice Parkesová. Detailně popisovala průběh migrace přes Gibraltar. Možná, že až dostaneme souřadnice (čápice) Kristýny, bude možné vyšpekulovat, kdy asi tak mohla přeletět.
Byli jsme dnes v Brdech u Kristýnina hnízda. Jednak jsme se pokoušeli zaměřit Jakuba (už by tam teoreticky mohl být), jednak jsme připravovali Velké Překvapení - o něm napíšu někdy příští týden.
Hned po návratu do Prahy jsem zalogoval - a objevily se Kristýniny souřadnice ze včerejška! Důležité konstatování: KRISTÝNA UŽ LETÍ EVROPOU, včera před polednem byla na 39.178N 3.997W, tedy zhruba sto kilometrů jižně od Madridu. (Podotýkám, že souřadnice mají nízkou kvalitu, ale Španělsko se mi jeví jako zcela jisté.) Když jsem to volal Frantovi, říkal, že je špatná předpověď počasí a že je zvědav, kdy Kristýna doletí domů. Tak to já taky.
Kdykoli se dnes podívám do Toulouse, vždycky něco vypadne. Napodruhé to byly souřadnice Martina z 15:16, kdy ho Argos zahlédl v jižním Maroku (28.269N 8.722W), kousek od hranice s Alžírskem. Jako kdyby Martin letěl k vádí Oued Draa, kde se už několikrát zastavila Kristýna. Nebylo by divu, Oued Draa je pro čápy poslední zdroj vody před přeletem Sahary a naopak, první voda poté, co Saharu překonají.
Pozdě večer se objevily ještě jedny Martinovy souřadnice, ale v Toulouse je vzápětí vyřadili z databáze čili to asi byl nesmysl..
|
|
