Rok co rok opouštějí milióny tažných ptáků svá hnízdiště a odlétají na jih. Ptačí tah je jedním z nejzajímavějších přírodních jevů; přestože ho ale vědci zkoumají více než sto let, stále o něm víme překvapivě málo. Teprve v poslední době nám moderní technika umožňuje sledovat ho téměř v přímém přenosu.
Neděle 10. května 1998
Navzdory skvělému počasí jsem zajel do rádia, dřepnul si k počítači a zjistil, že družice zaslechly Martina! Nechat znovu aktivovat systém Argos, aby se pokusil najít našeho zatoulaného čápa (viz např. zápis z 27. dubna), tedy možná nebyl úplně špatný nápad.
Jásat by ovšem bylo předčasné. Satelity včera dopoledne zachytily nejprve dvě a pak jen jedno písknutí Martinova satelitního vysílače, což počítačům v Toulouse nestačilo. Martinovy koordináty nadále neznáme. Přesto jsem optimista. Teplo bateriím ve vysílači zjevně svědčí (teoreticky měly ostatně vydržet až do začátku července; čekali jsme totiž, že s Martinem by to nemuselo být jednoduché a podle toho jsme pro něj připravili časování). Martinův vysílač by měl být znovu aktivní zítra zhruba mezi dvanáctou a osmnáctou hodinou. Doufám, že bude pěkně teploučko a baterky se vzpamatují natolik, aby signály doletěly až na oběžnou dráhu satelitů NOAA.
Ale kdo ví, třeba se obejdeme bez družic. Volal mi Franta Pojer, že zrovna vyjíždí k Dobříši.
|
|
