Rok co rok opouštějí milióny tažných ptáků svá hnízdiště a odlétají na jih. Ptačí tah je jedním z nejzajímavějších přírodních jevů; přestože ho ale vědci zkoumají více než sto let, stále o něm víme překvapivě málo. Teprve v poslední době nám moderní technika umožňuje sledovat ho téměř v přímém přenosu. Pátek 5. června 1998 Bohužel, musím napsat totéž, co včera: I dnes ráno pokračují problémy s přenosem obrazu. Opravářská skupina (= Honza Petrů, Ivo Hulínský a Franta Pojer) co nevidět vyjede do Brd. Všechny náhradní komponenty pro analogovou část přenosu už jsou naložené v autě, takže by v tom snad musel být čert, aby to dnes nějak nedali dohromady. I když kdo ví, možná v tom opravdu mají prsty pekelné nebo naopak nadpozemské mocnosti (jako je třeba ta zatracená magnetická bouře). Do okénka, kde běží přenos, dal zatím Ivo alespoň záznam; měl by tam být už i příslušný nápis, abychom vás zbytečně nepletli. Když už se v dnešním zápise opakuji, můžu se vrátit k (mylnému) zápisu z úterka: Jsme si téměř jisti, že MLÁĎATA UŽ JSOU ČTYŘI. V úterý odpoledne jsme se spletli, teď už se tohle konstatování jeví mnohem pravděpodobnější - viz mail od Honzy Petrů ze včerejšího odpoledne: Čtyřmi mláďaty jsem si jist na 95%. Viděl jsem tři hlavičky s tělíčky a jedno samotné tělíčko, které hlavičku neukázalo (jo, a určitě jsem viděl jen jedno vejce). Jsem zvědav, jestli se nakonec vylíhne všech pět vajíček. Nejstaršímu mláděti je ale skoro šest dní (a dokonce už sedělo vedle Davida, neschovávalo se pod něj), druhému víc než čtyři dny atd., takže páté čápě by to mělo hodně těžké. Miroslav Bobek
<<	>>