Rok co rok opouštějí milióny tažných ptáků svá hnízdiště a odlétají na jih. Ptačí tah je jedním z nejzajímavějších přírodních jevů; přestože ho ale vědci zkoumají více než sto let, stále o něm víme překvapivě málo. Teprve v poslední době nám moderní technika umožňuje sledovat ho téměř v přímém přenosu.
Úterý 23. června 1998
Během včerejška jsem uložil pár obrázků. Třemi z nich se dají docela dobře ilustrovat změny na hnízdě.
- Mláďata si procvičují křídla; ještě aspoň měsíc jim ale bude trvat, než poprvé vzletí.
- Staří čápi se na hnízdě moc nezdržují. Nejprve vždycky jeden z čápů na hnízdě seděl a zahříval vajíčka, potažmo čerstvě vylíhnutá čápata. Později buď Kristýna, nebo David na hnízdě nad mláďaty stáli. Už před časem jsem ale psal, že jim potomstvo nedá chvíli klidu a teď už asi míra přetekla. Jak Kristýna, tak David nakrmí a pryč od mláďat, na jiný strom poblíž hnízda. Kristýna (viz obrázek) má svou větev v záběru kamery, David sedává jinde. Občas se staří ptáci u hnízda potkají; mám dojem, že se pak vítají daleko vášnivěji než dřív. Záznam Davidova vroucího sípění odvysíláme v sobotním Meteoru.
- Když byla bouřka, David se nad mláďaty rozkročil a chránil je vlastním tělem. Myslím, že se tak zasloužil nejen o své potomstvo, ale o satisfakci čápů vůbec. Jiří Formánek (vedoucí Kroužkovací stanice) se o nich totiž před pár dny vyjádřil velmi nelichotivě. Nebudu citovat doslova, ale šlo o to, že jakmile mláďata jen trochu povyrostou, nechají je napospas větru dešti. David dokazuje, že je lepší.
-mb-
|
