Rok co rok opouštějí milióny tažných ptáků svá hnízdiště a odlétají na jih. Ptačí tah je jedním z nejzajímavějších přírodních jevů; přestože ho ale vědci zkoumají více než sto let, stále o něm víme překvapivě málo. Teprve v poslední době nám moderní technika umožňuje sledovat ho téměř v přímém přenosu. Středa 12. srpna 1998 Chvílemi je hnízdo prázdné, častěji jsou v něm jedno nebo dvě Dráčata. Všechna tam nebyla od včerejšího rána (přesně od 6.49), kdy se nejmladší Aju vydalo na první samostatný let. Jeho osud znepokojuje některé čapí příznivce ("Kam se Vám podělo třetí Dráče??? Nestalo se mu něco???"). Zdá se, že zbytečně. V Brdech teď hlídkuje Jarda Šimek -sleduje přenos na monitoru, má naladěné pozemní vysílače našich čápů a přinejmenším ráno seděl v krytu, ze kterého je výhled na hnízdo. Nepochybuji, že v tomhle okamžiku ví mnohem víc než my tady v Praze. Některými podrobnostmi ale přece jen posloužit můžeme: Aju se pohybuje v bezprostředním okolí hnízda. Stejně jako jeho sourozenci posedává na zemi (na kamení nebo padlých kmenech) anebo ve větvích; do hnízda se ovšem nevrací. Proč se nevrací, toť otázka. MOŽNÁ je to pro něj výhodnější, protože na něj zbude víc potravy. Když Kristýna nebo David přiletí krmit na hnízdo, nastává tam příšerná vřava, na kterou může nejmenší mládě jenom doplatit - pravděpodobně na něj připadne méně potravy, než na starší mláďata. Ovšem představme si, co se stane, když se potlouká kolem hnízda: starý pták přilétá krmit, Aju na sebe upozorňuje, starý pták mění směr letu, přistává u něj a vyvrhuje před ním všechnu potravu. Pokud by se to takhle odehrálo v jednom ze tří případů, pořád ještě by to pro nejmenší mládě byla výhra. Podotýkám, že NEVÍM, jestli to tak je. Včera dopoledne ale sledování podle pozemních vysílačů nasvědčovalo, že Kristýna mohla krmit mimo hnízdo. -mb- Miroslav Bobek
<<	>>