Rok co rok opouštějí milióny tažných ptáků svá hnízdiště a odlétají na jih. Ptačí tah je jedním z nejzajímavějších přírodních jevů; přestože ho ale vědci zkoumají více než sto let, stále o něm víme překvapivě málo. Teprve v poslední době nám moderní technika umožňuje sledovat ho téměř v přímém přenosu. Úterý 16. března 1999 Moje včerejší zpráva o Kristýnině pravděpodobné smrti vyvolala velkou odezvu. Jedni jí nechtěli věřit a tvrdili, že to bude selhání techniky nebo shoda náhod, druzí reagovali v tom smyslu, že byl zázrak, jak dlouho se nám Kristýnu podařilo sledovat. Nebudu se dnes k téhle věci vyjadřovat. Podotýkám jen tolik, že jde pouze o mou interpretaci satelitních dat a že teprve následující dny by měly ukázat, jestli je správná. Davida hledali včera večer u hnízda Franta Pojer a Honza Petrů. Bezvýsledně. Uvidíme, co se bude dít dnes (večer by měla být k dispozici další satelitní lokalizace). Jonáše v neděli sledoval v bažinách u Guadalquiviru Alejandro Torés starší. V 17.40 ho viděl ve společnosti dalších 20 mladých čápů černých. V 19.15 už bylo s Jonášem celkem 31 čápů, mezi nimiž byli i dospělí ptáci. Před setměním všichni odletěli asi 3 nebo 4 kilometry k severozápadu, aby nocovali na stromech u řeky. Přítomnost většího počtu mladých čápů, kteří se drží pohromadě, na mne působí dojmem, že asi zůstanou na místě i přes léto. -mb-
<<	>>