Rok co rok opouštějí milióny tažných ptáků svá hnízdiště a odlétají na jih. Ptačí tah je jedním z nejzajímavějších přírodních jevů; přestože ho ale vědci zkoumají více než sto let, stále o něm víme překvapivě málo. Teprve v poslední době nám moderní technika umožňuje sledovat ho téměř v přímém přenosu. Středa 24. března 1999 František Pojer dnes ráno zaměřil Davida zhruba 10 kilometrů od hnízda. Nechci z toho nic vyvozovat; pro brdské čápy jsou dlouhé cesty za potravou celkem typické. Za zmínku stojí, že se David ještě neobjevil přímo na hnízdě. František dnes prošel videozáznamy z pondělí a úterý - na hnízdě leží sníh, žádný čáp na něj nepřiletěl (jediná zajímavá "událost" se odehrála v pondělí, kdy v loňské výstelce hnízda šmejdil brhlík). Satelit NOAA 11 včera ve 21:01:34 UTC (dřív, než jsme očekávali) zachytil jeden signál Kristýnina vysílače. Souřadnice nejsou k dispozici a údaj senzoru pohybu se nezměnil, pořád visí na hodnotě 82. Přesto jsem ještě před půlhodinou doufal, že to všechno může být shoda náhod, senzor že se zaseknul a Kristýna že už je na zpáteční cestě. Našel jsem si tedy, kde byl NOAA 11 v okamžiku, kdy zachytil signál: letěl zrovna nad Mali (18 st. 37 min. sev. š., 1 st. 54 min. záp. d.). Pokládám proto za velmi pravděpodobné, že Kristýnin vysílač je na stejných souřadnicích jako 6. března (v severní Africe, neřku-li v Evropě přitom není na sto procent). Shodu náhod můžeme prakticky vyloučit, Kristýna asi opravdu zahynula. Jonáš se včera večer opět ohlásil z jihozápadního Španělska. -mb-
<<	>>