Rok co rok opouštějí milióny tažných ptáků svá hnízdiště a odlétají na jih. Ptačí tah je jedním z nejzajímavějších přírodních jevů; přestože ho ale vědci zkoumají více než sto let, stále o něm víme překvapivě málo. Teprve v poslední době nám moderní technika umožňuje sledovat ho téměř v přímém přenosu.

Sobota 10. dubna 1999
David má nové hnízdo a novou partnerku!

Rekapitulace: Sameček David se po návratu ze španělského zimoviště zdržoval u hnízda, na kterém loni spolu s Kristýnou vychoval tři mláďata. O Velikonocích jsme ho ale zaměřili a vzápětí i pozorovali na jiném hnízdě, vzdáleném skoro dvacet kilometrů. Davidův přesun jsme si vysvětlovali především tím, že se nedočkal Kristýny a vydal se hledat štěstí jinam. Pak ale došlo k dalšímu zvratu: David se uprostřed tohoto týdne překvapivě znovu objevil nedaleko původního hnízda. Začali jsme tedy uvažovat o možnosti, že kdesi poblíž obsadil nebo buduje třetí hnízdo. V pátek jsem tu napsal, že se tohle hypotetické hnízdo pokusíme o víkendu najít; příliš jsem ale nevěřil, že by se to mohlo podařit.

Novinky: Členitý brdský terén hledání čápů mimořádně komplikuje; signály pozemních vysílačů se podivně odrážejí a často se stává, že se člověk vydá špatným směrem. Platilo to i pro moje dnešní pátrání po Davidovi: signál chvílemi jako by se šířil zprava a zezadu, pak zas zepředu anebo zleva. Nebudu popisovat, jak jsem se neustále otáčel, popojížděl dopředu a zase se vracel. Podstatné je, že po hodině hledání jsem si už byl skoro jist, že David je v lese asi kilometr od původního hnízda. Vzal jsem přijímač a anténu a vyrazil do lesa. Signál postupně sílil; po několika stovkách metrů jsem si řekl, že David asi odpočívá v koruně stromu na okraji mýtiny. Vytáhl jsem dalekohled a prohlížel vrcholky smrků. Nic. Potom jsem si všimnul bukových větví. Kdyby tu bylo hnízdo, tak jistě na buku. Opravdu! V hlavní rozsoše větví byla halda větví - a na ní stáli dva čápi! David a jeho partnerka.
Opatrně jsem se plížil pryč. Tak přece. Třetí hnízdo nejenom, že existuje, ale teď už i víme, kde je. A není na něm spolu s Davidem Kristýna? To by byl dokonalý happy end! (Na vysvětlenou pro nezasvěcené: domněnku, že Kristýna zahynula v Senegalu zpochybnily záběry od původního Kristýnina a Davidova hnízda - objevil se na něm čáp s kroužky umístěnými stejně, jako je měla Kristýna; to nás vedlo k úvaze, že svůj "batůžek" mohla v Senegalu jen ztratit.)
Po hodině přivezl František Pojer velký stativový dalekohled. Zdálky jsme obhlédli hnízdo, ale čápi na něm zrovna nebyli. Když se vrátili, František je dlouho sledoval. Samičku sice viděl dost špatně, ale přesto si je na devadesát procent jist, že nemá kroužky a tudíž to není Kristýna. Asi bychom chtěli příliš mnoho; buďme rádi, že se David konečně usadil.

Poznámka: Přímý přenos z čapího hnízda je nutné odložit: u Davidova nového hnízda teď instalace kamery a dalších zařízení nepřipadá v úvahu. Stejně jako loni budeme pravděpodobně přenášet jen poslední dny sezení na vejcích a především péči o mláďata. Pokud nedojde k dalším zvratům (David s novou partnerkou třeba nakonec vůbec hnízdit nemusejí), začne přenos "Čápi živě" zhruba v polovině května.
Miroslav Bobek


<< >>


Africká odysea - projekt
Českého rozhlasu 2 - PRAHA

Texty: Miroslav Bobek, František Pojer
Fotografie: Khalil Baalbaki a archív Africké odyseje
Grafika: Tom Vild
Webmaster: Lenka Hampapová
Připraveno za podpory společnosti Internet Servis.

Africkaodysea@internet.cz