Rok co rok opouštějí milióny tažných ptáků svá hnízdiště a odlétají na jih. Ptačí tah je jedním z nejzajímavějších přírodních jevů; přestože ho ale vědci zkoumají více než sto let, stále o něm víme překvapivě málo. Teprve v poslední době nám moderní technika umožňuje sledovat ho téměř v přímém přenosu. Ráj černých čápů (15.40N 12.91W, středa 22. prosince v poledne) Honza pozoruje z krytu černé čápy "Jezírko" Černí čápi na poli Od soboty, kdy jsme poprvé zachytili signál Dominičina pozemního vysílače, nám černí čápi připravili fantastické zážitky. Viděli jsme Dominiku, když kroužila nad jezírkem, nabírala do křídel vzduch, zpomalovala a klesala, napřáhla nohy k přistání až nakonec zmizela za krytem akácií. Pozorovali jsme černé čápy, kteří se rozkošnicky ráchali ve vodě. Šli jsme buší za signálem, když se zpoza stromů vynořilo hejno třiceti nebo čtyřiceti čápů a přeletělo nám nad hlavami. Seděli jsme v krytu u vody, když na pole začali přilétat další a další čápi až jich nakonec v jedné řadě stálo sedmašedesát. A podobně bychom mohli pokračovat... Snažíme se zjistit, jaký je tu denní režim čápů. Ukázalo se, že se nezdržují jen u Jezírka, kde jsme je viděli poprvé. Včera ráno a odpoledne a znovu dnes ráno přicházel signál Dominičina vysílače od západu. Včera odpoledne jsme v tomto směru našli ve vzdálenosti necelých dvou kilometrů další zdroj vody - a na břehu stála Dominika s dalšími zhruba 30 černými čápy. Zdá se, že hejno, které čítá asi 70 čápů, se občas rozdělí do dvou či více skupin. Během dne k tomu asi dochází tehdy, když na okolních polích pracují zemědělci (pokud se jen přijde napít stádo ovcí a koz, čápi se rychle vrátí). Ranní výskyt čápů u tohoto druhého zdroje vody patrně souvisí s lovem potravy. Kde mají čápi svá hlavní loviště ještě nevíme. Nejprve jsme si mysleli, že se krmí na Jezírku. Příležitostně asi ano, ale hlavní loviště to určitě není. Dominika (a stejné to bude i s ostatními čápy) sem přilétá až kolem desáté, a pak jen postává, nebo se koupe. Ranní návštěvy čápů u druhého zdroje vody naznačují, že ono hlavní loviště by mohlo být zde. Jenže: Dominika se tu dnes ráno zastavila jen na skok, jinak byla neznámo kde. Ani s nocováním to nebude tak jednoduché, jak se zdálo. Před západem Slunce se sice čápi shromáždí v řadě na poli u Jezírka, ale když jsme včera po setmění ověřovali, kde je Dominika, ukázalo se, že daleko na východě. Až za tmy se čápi museli společně přesunout, anebo jednotlivě rozletět po krajině. Občas tu vidíme suchý strom nebo pouhý pahýl kmene, který je celý bílý od trusu. Možná, že jsou to čapí nocoviště. Nezdá se, že by tu čápům hrozilo nějaké bezprostřední nebezpečí. Pokud pomineme psy vesničanů, žádné šelmy ani větší dravci se v této oblasti nevyskytují. Lidé ptáky neloví ani kvůli jídlu, ani pro zábavu. Čápům navíc nahrává to, že Jezírko je obrostlé keři a akáciemi a že je v něm spousta zarostlých ostrůvků, tudíž je naprosto nepřehledné. Čápi o každém vetřelci vědí dlouho předtím, než by se k nim mohl přiblížit. Konečně to nejpodstatnější: sedmdesátičlenné hejno své okolí uhlídá mnohem lépe, než malá skupinka nebo dokonce osamocený jedinec. Ostatně se nám zdá, že než se vyplašené hejno vrátí na Jezírko, vyšle nejprve zvědy. Zatím si nejsme jisti, jaké je zastoupení dospělých a mladých ptáků. Když čápi stojí na poli, nejde věk rozlišit - jsou velmi daleko a navíc se část ptáků překrývá. Za letu je zas vidíme příliš krátce. Snažíme se tedy počítat zastoupení starých a mladých ptáků v menších skupinách, ale k definitivním číslům asi dojdeme až doma, kde naše pozorování zkonfrontujeme s fotografiemi a videozáznamy. Rozhodujeme se, jak postupovat po Vánocích. Kryštof se z mauritánsko-maliské hranice vydal do vnitrozemí Mali, a i když by bylo zajímavé prozkoumat místa, kde se zdržoval mnoho týdnů, i místa, kde je teď, čapí ráj bude moc těžké opustit. -mb-
<<	>>