Rok co rok opouštějí milióny tažných ptáků svá hnízdiště a odlétají na jih. Ptačí tah je jedním z nejzajímavějších přírodních jevů; přestože ho ale vědci zkoumají více než sto let, stále o něm víme překvapivě málo. Teprve v poslední době nám moderní technika umožňuje sledovat ho téměř v přímém přenosu. Výlet do buše (Maghama, sobota 25. prosince 1999 v noci) Nejcennější velbloudi stojí 150 000 ouguiya, tedy asi 30 000 Kč. Ahmad se kočovníků vyptává, kdy přijeli: "Včera." Marigot, kam Dominika patrně létala lovit ještě v prvních dnech prosince. Pohled na krajinu, kde spolu s Dominikou určitě pobývali i další černí čápi. Dnes jsme se vypravili do oblasti, kde se Dominika zdržovala ještě v prvních dnech prosince. Už cestou jsme kromě místních pastevců potkávali i kočovníky, kteří sem svá stáda dobytka a velbloudů přihnali teprve v minulých týdnech a dnech (zvuková ukázka z napájení velbloudů). Jejich přítomnost znamená nejen to, že je v buši daleko rušněji, ale především vyvolává mnohem větší tlak na zdroje vody. A vody tu den za dnem ubývá... Na místech, kam ukazovalo nejvíc satelitních lokalizací, ovšem žádní kočovníci nebyli; ticho rušily jen výstražné hlasy místních čejek (zvuková ukázka). Přesto jsme žádné čápy nezastihli... Zdá se, že se nejen Dominika, ale celé hejno přestěhovalo k Jezírku. Proč? Možná proto, že na původním zimovišti už nebylo dost potravy. V marigotu, který je na fotografii, bylo jen pár drobných rybek a několik desítek žab. Možná se čápi přesunuli proto, že jim vadil ruch ve vzdálenějším okolí, kam se nicméně také možná létali krmit (odpočívat, koupat se, spát). Možná ale změnili své stanoviště z úplně jiného důvodu, který nám uniká... -mb- Pozítří odjíždíme za Kryštofem (Maghama, sobota 25. prosince 1999 v noci) Maghamský prefekt slíbil vydat dokumenty, které nám umožní přejet přes řeku do Senegalu - a případně se stejnou cestou i vrátit. Druhý z našich čápů, sameček Kryštof, opustil 20. prosince své zimoviště na mauritánsko-maliské hranici a přeletěl do vnitrozemí Mali. Usadil se jihozápadně od Kayes, kam se za ním pozítří vydáme. Dlouho jsme váhali, zda tuhle cestu podniknout a teprve včera jsme se definitivně rozhodli, že ano. Při pohledu na mapu by se zdálo logické jet Mauritánií na severovýchod do Kankossy a odtamdud se vydat na jih do Mali (základní údaje). Když jsme se o tom zmínili před naším řidičem Ahmadem, chytil se za hlavu. Při hranicích obou států je země nikoho, kde zahalení ozbrojenci přepadají a kradou auta. Tyto informace nám potvrdil i maghamský prefekt, tedy jsme je vzali vážně. V pondělí se na pirogách přeplavíme přes řeku do senegalského Matamu. Tam už by nás mělo čekat druhé auto, kterým pojedeme do Mali přes Senegal. Je to komplikovaný podnik a pochopitelně není jisté, jestli vyjde. Nemáme ale na výběr: cesta přes Nouakchott a přes Rosso by nás stála příliš mnoho času. Držte nám palce! -mb-
<<	>>