Rok co rok opouštějí milióny tažných ptáků svá hnízdiště a odlétají na jih. Ptačí tah je jedním z nejzajímavějších přírodních jevů; přestože ho ale vědci zkoumají více než sto let, stále o něm víme překvapivě málo. Teprve v poslední době nám moderní technika umožňuje sledovat ho téměř v přímém přenosu. Jsme v Mali (Kayes, úterý 28. prosince 1999 ráno) Odrážíme od mauritánského břehu řeky Senegalu Zámečnická dílna v Matamu Nikoli na pirogách, ale na docela velkém dřevěném člunu jsme včera přepluli přes Senegal z mauritánského Sivé do senegalského Matamu. Tam už nás čekalo druhé auto s wolofským řidičem. Nemilé překvapení: ze Saint Louis nám poslali nejmenší model Toyoty Landcruiser, který nemá nejlepší průchodnost terénem - a kam se ostatně nevešlo ani naše vybavení. Naštěstí je Matam velké město a místní řemeslníci vyrobili asi za půldruhé hodiny zahrádku na střechu. Vzali metr, střechu přeměřili, nařezali železné profily a ve slunečních brýlích se pustili do svařování. Podle toho, že zahrádka vydržela až sem, do Kayes, odvedli dobrou práci. Na senegalském území jsme se po delší době svezli po asfaltové silnici a pozdě večer překročili hranici do Mali. Od hranice až do Kayes vede děravá pista, kde jsme zničili první pneumatiku. Náš řidič teď shání náhradní (pro jistotu hned dvě) a pak se pokusíme dostat blíž ke Kryštofovi. Bude to ale hodně drsné, pravděpodobnost úspěchu velmi nízká. -mb- Jde do tuhého (buš jihozápadně od Kayes, úterý 28. prosince 1999 večer) Deset hodin po našem odjezdu z Kayes nás od Kryštofa dělí více než deset kilometrů kopcovitého až horského terénu zarostlého hustou buší. Zítra ráno se k němu pokusíme dostat pěšky, přespíme v terénu a do našeho tábořiště se vrátíme pozítří večer. -mb-
<<	>>