Horizonty 5. října l998 Politické obzory kolem nás - na východě i na západě - doznaly v uplynulém týdnu nebývalých změn: - slovenský premiér zpíval na rozloučenou, francouzský prezident se setkal s německým skorokancléřem, náš prezident mluvil na oslavách sjednocení Německa, televizní obrazovky nutily diváky celého světa zavírat oči při pohledu na mrtvé z Kosova a ministři financí G sedmičky hovořili o krizi.... ale já chci mluvit o smrti čápa černého. Měl jméno a nesl baťůžek s vysílačkou. Jeho první cestu z Čech do afrického zimoviště nesledovali jen čeští vědci, ale už také mnoho lidí na celém světě, díky Internetu. Africká Odysea to je dnes už pro mnoho lidí i bez Internetu víc než před rokem či dvěma, kdy to, alespoň pro mne, byla především pravidelná součást pravidelného rozhlasového pořadu Meteor. A když říkám, že projekt Africká Odysea je už pro mne a mnoho jiných něčím víc, nemám zrovna na mysli, že jsem začal chápat jeho vědeckou hodnotu. Jeho hodnotu pro poznání přírodních zákonů, jimiž se řídí jeden živočišný druh, čáp černý, nebo možná ne jen jeden druh, ale všichni tažní ptáci. Myslím tím, že Africká Odysea má zásluhu nikoli jen o prohloubení vědeckého poznání, ale o prohloubení lidskosti v nás. Byla by to jistě příliš velká slova, to co jsem právě řekl, kdyby byl čáp Hynek nezvolil trasu, na níž musel potkat náruživého střelce, který usmrcení ptáka či jiného zvířete považuje za sport. A jeho náruživost je natolik nezkrotná, že se nezastaví ani před chráněnými druhy. Podrobnosti ještě nejsou známy, událost je poměrně čerstvá, ale já si už teď myslím, že asi nešlo o čin nevědomého nezletilce, ale o čin lovce, který věděl, co svým výstřelem spáchá. Troufám si to odhadovat na základě toho, co vím o francouzských náružívých střelcích. A to, co o nich vím, si nechci nechat pro sebe. A to hlavně púroto, že naše země chce vstoupit do Evropské unie a je kvůli tomu nucena měnit svou legislativu i v takových věcech jako jsou loterie. Hned pochopíte logiku těch předchozích dvou vět, které vám zatím samozřejmě musejí připadat jako čirý nesmysl. Ale nejsou nesmyslné. Francie je právě teď ve velkém sporu s Evropskou unií. A o co jde? O znění francouzského zákona o myslivosti. Psalo se o něm u nás jakožto o zákonu o lovu. Nevím, zda ten poučnýá příběh přinesly některé naše noviny, ale poučný příběh to pro zemi ucházející se o členství v Evropské unii dozajista je. A navíc souvisí se smrtí čápa Hynka a se smrtí desetitisíců jedinců různých druhů tažných ptáků na francouzském nebi. Ten zákon přijal francouzský parlament l9. června tohoto roku a neohlížel se při tom na to, že porušil směrnice Evropské unie. Porušil je tím, že svévolně, jen pro plezír francouzských myslivců, prodloužil lovnou sezónu na některé druhy zvěře, především na stěhovavé a vodní ptactvo. Mluvčí Evropské komise v Bruselu vzápětí upozornil, že komise zvažuje podání žaloby na Francii u Evropského soudu. Když francouzští poslanci zvedali pro tento zákon ruku, měli asi ještě před očima obrovskou manifestaci myslivců, kteří v počtu asi stotřiceti tisíc rozezlených střelců se psy prošla pařížskými ulicemi letos v únoru. Svezli je tehdy do francouzské metropole zdarma myslivecké svazy právě proto, aby si mohli zaprotestovat proti direktivě Evropské unie, která omezuje období lovu některých tažných ptáků, ale také proti evropskému plánu na zřízení chráněných rezervací NATURA 2000, kde by byl lov úplně zakázán. Myslivci letos v únoru napadli rovněž záměr francouzské vlády zrušit zákon umožňující lov na soukromé půdě. Vláda ho chtěla zrušit proto, že i tento zákon se dostal do rozporu s předpisy Evropské unie. Té rozvášněné manifestace namířené zejména proti ministryni životního prostředí Dominique Voynetové, ze Strany zelených, se prý podle organizátorů zúčastnilo ještě mnohem víc než sto třicet tisíc myslivců. Odhad samotných mysliveckých svazů se pohyboval kolem dvou set tisíc. Dovedete si představit tu sílu lidí? Ve Francii je to síla politická. S mysliveckými svazy se ve volebních kampaních. Hlavně při místních volbách. Sám jsem s úžasem zjistil, že v některých francouzských krajích byli myslivci letos v březnu ve druhém kole regionálních voleb dokonce rozhodují silou, jazýčkem na vahách. Už v den té únorové manifestace to někteří francouzští politici tušili a tak se jich celá řada pochodu zúčastnila. List Libération tehdy dospěl k ironickému názoru, že myslivci jsou ve Francii velmi chráněným druhem. Je tomu skutečně tak, a proto jejich zájmy, jakkoli jde o zájmy nepodstatné, často vítězí nad zájmy mnohem vážnějšími. Proto také někdy mohou francouzští lovci dokonce přestoupit zákon. Proto si mohou dovolit střílet, na co se jim zamane. Čáp Hynek nebyl jedinou obětí z Čech. Jiný čáp černý, kterého v září zastřelili, měl kroužek Národního muzea v Praze. Podle francouzské asociace pro ochranu divokých zvířat se nelze domnívat, že si střelci své oběti spletli s nechráněnými druhy čápa. Asociace zvažuje podání žaloby na lovce, který zastřelil čápa Hynka a chování jemu podobných označila za podlé. Tito lidé totiž vědí, že se zatím ve Francii těšili beztrestnosti, říká ve svém prohlášení Asociace pro ochranu divokých zvířat. Že tomu tak je, to ilustruje ještě jedna historie, která mi přišla na mysl, když jsem se dověděl o smrti čápa černého nad francouzským územím. Kvůli jiným ptákům, které masakrují francouští myslivci, kvůli hrdličkám, přišla kdysi málem k úrazu velká ochránkyně zvířat Brigitte Bardotová. Přívlastek velká vůbec nemyslím ironicky, i když poslání, které si ta dáma vytkla za životní cíl, ji přivedlo až k zavrženíhodným rasistickým projevům. Odsuzovala barbarské podřezávání beranů v arabských komunitách takovými slovy, že za ně byla pohnána k soudu. Podřezávání beranů patří u ortododoxních muslimů k náboženským rituálním zvyklostem. Ale k těm hrdličkám: Brigitte Bardotová se asi před šesti, sedmi lety rozhodla postavit se sama osobně neohroženě do rány jihofrancouzským myslivcům, na protest proti jejich barbarskému zvyku střílet hrdličky. Chybělo málo a byla by si z boje přinesla při nejmenším modřiny. Myslivci jsou ve Francii velmi vznětliví. Historie nedávno přijatého francouzského zákona o myslivosti dobře ilustruje způsob myšlení přetrvávající dokonce i u francouzských politiků. A u těch bychom už mohli předpokládat, že jim nebudou cizí dnešní trendy vztahu mezi člověkem a přírodou. Novela zákona jdoucí proti moderní ekologicky koncipované direktivě Evropské unie, byla nakonec po bouřlivé debatě v Národním shromáždění přijata obrovskou většinou hlasů. Zelení zůstali ve svém odporu zcela osamoceni. Lovecký lístek má jeden a půl milionu Francouzů, což je asi o dost víc než je člnů Strany Zelených. Ironií osudu ta direktiva Evropské unie, kterou se francouzští zákonodárci rozhodli letos v červnu bojkotovat, byla přijata jednomyslně už dávno, v r. l979, kdy Francie Evropské unii dokonce předsedala a její delegáti hlasovali stejně jako všichni ostatní. Podá-li teď Evropská komise na Francii žalobu, hrozí Francii pokuta až půl milion franků za každý den, kdy zůstane francouský zákon i nadále v platnosti. Ne už kvůli čápu Hynkovi, ale kvůli naší národní věci, kvůli našim byvším, současným i možným budoucím sporům o rozdíly mezi českou legislativou a legislativou Evropské unie nám stojí zato sledovat, jak se causa francouzského zákona o myslivosti bude v Bruselu vyvíjet dál. Vidíte, profesionální deformace mě zase jednou stočila k tématu politickému. Jenže mně šlo dnes opravdu o to, že my lidé bychom měli s pokorou, s úctou a s touhou po vědění hledět k obloze, když po ní táhnou tažných ptáků. Když pro nic jiného tak proto, že míra naší neznalosti o nich i o nás samotných je stále ještě příliš velká. Výstřel na čápa, který poprvé a přece s naprostou jistotou letí přes půl světa k cíli, o němž vůbec nic neví, protože se narodil letos 31. května a nikde ještě nebyl, byl výstřelem proti tomu čím se člověk snaží povznést nad živočišnou říši. Byl to výstřel proti poznání.