Nebezpečná cesta do zimovišť Miroslav Bobek, Lubomír Peške Samička čápa bílého Marta, kterou sledujeme v rámci projektu Africká odysea, se zastavila na severu Zimbabwe. Zdá se pravděpodobné, že dál na jih už nepoletí; nastal tedy čas k rekapitulaci. Marta ve výběhu afrických kopytníků v Zoo Dvůr Králové nad Labem. Foto: Khalil Baalbaki V šestém roce své existence doznal projekt Africká odysea podstatnou změnu - satelitními a pozemními vysílači jsme označili i dvě mláďata čápů bílých. V obou případech šlo o samičky, které dostaly jména Marta a Žofie. Hlavním organizátorem jejich sledování se spolu s Českým rozhlasem stala Zoologická zahrada Dvůr Králové nad Labem. Ostatně právě na jednom ze dvou hnízd volně žijících čápů bílých v areálu této zoo se loni obě samičky vylíhly. Na rozdíl od dosud sledovaných čápů černých absolvují čápi bílí podstatně delší cesty; často doletí až na jih Afriky. V rámci našeho projektu bychom ostatně napříště chtěli monitorovat i další druhy ptáků, které mají odlišné strategie migrace a zimování. Africká odysea tak rozšiřuje svůj záběr, ale zůstává jí to, co ji odlišuje od mnoha podobných projektů: snaha zjistit o sledovaných jedincích co nejvíc a monitorovat je co možná nejdéle. Trasy samiček čápa bílého Marty a Žofie. První z obou samiček - Martu - jsme vysílači označili 11. srpna, druhou - Žofii - 14. srpna 2000. V té době se ještě vzdalovaly nanejvýš několik kilometrů od hnízda. O necelý týden později (17. srpna) však ze zoo "zmizely". Satelity je v následujících dnech zaznamenaly v Českomoravské vysočině a počínaje 21. srpnem začaly z centrály satelitního systému Argos přicházet souřadnice potvrzující, že obě samičky směřují do zimovišť jihovýchodní tahovou cestou. Nejprve byla Marta lokalizována v Maďarsku jižně od Budapešti, další den Žofie v rumunských Karpatech a o den později znovu Marta na jihu Bulharska. Po zkušenostech s čápy černými, kteří Evropou migrují relativně pomalu, nás fascinovala rychlost postupu obou bílých čápic - denně uletěly zhruba 350 až 400 kilometrů! Podle geografického i časového průběhu cesty Marty a Žofie můžeme usuzovat, že v této etapě letěly společně, nejspíš jako součást daleko většího hejna; jisté to ale není. Konečně není bez zajímavosti, že rodiče obou samiček byli ještě týden po jejich odletu pozorováni ve Dvoře Králové. Do konce srpna doletěla Marta v Egyptě ke břehům Suezského zálivu, což znamenalo, že během jedenácti dnů urazila přes území devíti států přibližně 3 300 kilometrů. Překvapivě i na pomezí Sýrie a Izraele, kde je u rybníků s tilapiemi jedna z významných čapích zastávek, jen přenocovala a následující den pokračovala na jih. (Možná naštěstí, protože tato oblast není pro čápy bez nebezpečí: tamní chovatelé ryb zakrývají hladinu rybníků sítěmi a občas se stane, že se čápi v těchto sítích uškrtí...). V prvních dnech září již Marta letěla nad Afrikou - denně postupovala o 200 až 300 kilometrů - a 6. září dosáhla ve východním Súdánu oblasti zimovišť. Evropská část Turecka poblíž Sinekli. Nahoře sloup smrti s uvízlým čápem, dole kosti a peří dalšího čápa. Foto: Miroslav Bobek Bohužel začátkem září začalo být stále zřejmější, že v evropské části Turecka zahynula samička Žofie. Při krátké návštěvě Turecka se tato domněnka potvrdila: Žofie se poblíž Sinekli zabila na sloupu elektrického vedení; na jednom z těch typů, které si vysloužily označení "sloupy smrti". Tento osud poblíž tureckého Sinekli ale nepotkal jen Žofii. Pod okolním čtrnácti sloupy jsme nalezli pozůstatky nejméně dalších 13 (!) čápů bílých a na dalším kontrolním úseku pozůstatky 8 čápů… Žofiina cesta skončila v místech, kudy vede tahový koridor k Bosporu. Prolétají jím desetitisíce čápů, a protože v této oblasti téměř nejsou stromy, usedají na smrtící sloupy. Kolik čápů zabijí sloupy v celé evropské části Turecka není zatím možné ani jen odhadnout, je však nepochybné, že v tomto prvním úzkém místě východní tahové cesty dochází k tragédiím ohromných rozměrů. Díky sledování mladé čapí samičky Žofie se tak v Turecku podařilo odhalit oblast, kde jsou čápi i další tažní ptáci vystaveni mimořádnému riziku. Fotografie Pierre Perrina z jižního Súdánu. Zdroj: Yossi Leshem & Ofer Bahat: Flying with the Birds Marta se ve východním Súdánu zdržovala až do třetí dekády listopadu, nebyl však týden, kdy by nepostoupila alespoň o několik desítek kilometrů, anebo nepodnikla i mnohem delší "výlet" (například do Eritreje a Etiopie). Na rozdíl od čápů černých, kteří po příletu do oblasti zimovišť zůstávají samotářsky nebo v malých skupinách na jednom místě a opustí je jen tehdy, když se místní podmínky neúnosně zhorší, jsou bílí čápi "kočovníci". Souvisí to s tím, že oproti černým čápům, kteří si většinu potravy loví ve vodě (především v tzv. marigotech), bílí čápi sbírají v savanách (ale také na smetištích) hmyz a drobné obratlovce, za nimiž se ve skupinách nebo i velkých hejnech stěhují z místa na místo. Velmi populární jsou ve většině afrických zemí díky tomu, že se živí kobylkami, které jsou schopny zcela zdecimovat úrodu. Hejno bílých čápů je pak pro domorodé zemědělce vtělením "andělské jízdy". Patrně jedinou výjimkou je jižní Súdán, kde jsou čápi místními obyvateli ve větším měřítku loveni. Lov čápů probíhá jednoduchým, ale účinným způsobem. Domorodci se k čápům stojícím ve vodě opatrně přiblíží, pak rychle vyrazí a čápa se jim často podaří chytit dřív, než stačí vzlétnout. O účinnosti této metody ostatně svědčí to, že začala být používána ornitology v Izraeli, kteří chytají čápy za účelem kroužkování nebo označení vysílači. Marta se během prvních dvou podzimních měsíců postupně východním Súdánem přesunula o několik set kilometrů na jih. Konečně 23. listopadu se vydala na další dlouhou a rychlou etapu své cesty Afrikou. Přes Etiopii, jižní Súdán a východní Ugandu se blížila k rovníku a 1. prosince ji satelity poprvé zaznamenaly na jižní polokouli - jihovýchodně od Viktoriina jezera v Tanzánii. Po celý prosinec se Marta potulovala po Tanzánii, opět přitom postupovala k jihu. V prvních dnech roku 2001 zrychlila a 8. ledna už byla na severu Zimbabwe. Věřme, že Marta unikne všem nástrahám a po dalších toulkách Afrikou se na jaře šťastně vrátí do střední Evropy.