Jednička nebo nula?

Český rozhlas na osudové křižovatce - na prahu digitalizace

Seminář Rady Českého rozhlasu k digitalizaci vysílání

Motto: Vážit si svobody začneme tehdy, když ji ztratíme

Pavel Scheufler, R ČRo

Vítám členy Rady pro rozhlasové a televizní vysílání v České republice, vítám vás jménem pořadatele - seminář totiž uspořádala rada Českého rozhlasu ve spolupráci s vedením Českého rozhlasu a s panem ak. soch. Štěpánem Kotrbou, který je odborným spolugarantem tohoto semináře. Na začátku našeho rozhodnutí uspořádat tento seminář byla diskuse na zasedání Rady, která vyplynula z materiálu usnesení vlády České republiky ze dne 9. července 2001 k návrhu koncepce přechodu na digitální rozhlasové a televizní vysílání v České republice, kde se krátce hovoří také o rozhlasu jako takovém. Říkali jsme si, že by bylo dobré v takovéto otevřené platformě diskutovat o této věci, aby bylo prostě tak říkajíc jasno.

Úvodní referát přednese pan Štěpán Kotrba a pak budou referáty další. Předpokládáme, že bude i diskuse. Chtěl bych jenom říci, že celé jednání se nahrává a předpokládáme, že přepis z něj bude obecně přístupný na internetových stránkách.

Štěpán Kotrba

Dobrý den, mé jméno je Štěpán Kotrba a i já vás zde vítám. Působím jako externí spolupracovník a konzultant Českého rozhlasu v oblasti internetu a nových médií. Některé z vás jsem zval já přímo. Chtěl jsem, aby byli přítomni všichni, kteří by měli k tématu co říci. Měli by zde být zástupci vlády, resp. Ministerstva dopravy a spojů, měli by zde být zástupci Českého telekomunikačního úřadu, měli by zde být i přátelé z firem, které mají k těm projednávaným bodům co říci - to znamená z Telecomu a Radiokomunikací. Měli by tu být i další odborníci, které jsme zvali. Technická připomínka: Jelikož vás všechny neznám osobně, tak pokud budete hovořit, byl bych rád, abyste se sami představili.

Netroufám si říkat odborníkům a poučovat je o jejich odbornosti, čili pokusím se spíše o určitý obecnější úvod.

Dlouho jsem váhal, jak nazvat svůj příspěvek. Nakonec jsem zvolil trošku provokativní, až téměř bulvární název: 1 nebo 0. Jednička nebo nula. Ono to totiž vše, co se zde řekne, souvisí s tím, jestli chceme být jedničky, nebo jestli zůstaneme nuly v případě, že uděláme chybné rozhodnutí.

Stojíme tváří v tvář světu, který se mění tak rychle, že ani při nejlepší vůli nemá jedinec šanci tempu jeho změn stačit. Co nás potkalo v rychlém a nepřehledném světě posledních deseti let v oblasti mediálních a komunikačních technologií? Svět se rozložil do jedniček a nul, aby se v nich ztratil. Svět se rozložil a my jej nechceme či nedovedeme poskládat zpět. Děsíme se neuspořádanosti, chaosu a své osamocenosti. Nedovedeme přitom nalézt nový řád, v kterém nebudeme my ovládáni technologiemi, ve kterém nebudeme my manipulováni k nesmyslnému konzumu, pod vábivými slovy "sirén" tržní entropie. Nedovedeme nalézt řád, ve kterém bychom své potřeby nepodřizovali reklamním sloganům a své ješitnosti či prestiži. Nedovedeme nalézat řád, ve kterém my budeme co nejúčelněji hospodařit se znalostmi i technologiemi ku prospěchu všech, nikoliv jen úzkých mocenských a ekonomických elit. Jsou nám vnucovány potřeby, které nás rozrušují, protože jim nerozumíme. Mění naše letité návyky, naše stereotypy, naše rituály. Říkáme jim pokrok?

Ale svět bez rituálů, oněch archetypálních zastavení, svět bez oddychu, svět bez známých, životní rytmus respektujících pohybů, svět bez ohlédnutí a rozmyslu, svět v šíleném úprku odněkud někam - je to svět, ve kterém chceme žít?

V jakém světě ale chceme žít? Je to ten stejný svět, ve kterém chtějí žít naši bližní? Tuto otázku si nedokážeme možná položit ve spěchu všedních dní. Měli bychom tak ale učinit před každým důležitým rozhodnutím a neptat se jen své kalkulačky, kolik to komu přinese zisku, ale svého srdce a rozumu, zda to bude účelné.

A před takovou otázkou stojíme i my dnes, v případě diskuse o budoucnosti digitálního vysílání, se zvláštním zaměřením na média veřejné služby.

Netroufám si před vás předstoupit a říkat věty, které už dávno znáte, možná daleko lépe. Nechci citovat věty z projektů, které jsem četl, na jejichž konci bude stát imperativ vůči státnímu či veřejnoprávnímu rozpočtu. Stejně ale i k tomu v malé míře dojde?

Mou rolí dnes je zpochybnit vaše jistoty a přimět vás k trochu jinému úhlu pohledu, než na který jste si připravili své příspěvky. Chci, abychom dnes obohatili jeden druhého o své zkušenosti a přitom si položili a odpověděli společně i na ty otázky, které neměli odvahu si položit všichni, kteří zpracovávali oba základní dokumenty, podle kterých se má řídit digitální budoucnost médií. Pokusme se zde nastínit sociální, ekonomické, bezpečnostní i kulturní změny, ke kterým nevyhnutelně dojde, jestliže změníme současně, během "historicky krátkého okamžiku" technologii, tržní i komunikační model masmediálního přenosu informací.

  1. Co přinese digitální vysílání všem těm, pro které je primárně určeno?
    Budou š»astnější či vzdělanější?
    Stanou se lepšími?
  2. Co jim vezme - nenávratně a osudově?
    Jak to změní jejich život?
    Bude tato změna k lepšímu či ne?
    Dohlédneme dnes důsledků nevratných změn?
  3. Je ona směna v rovnováze?
    Nevezme příliš a nedá příliš málo?
  4. Umožní nám ona změna bezpečněji a svobodněji prožít a přežít své životy?
    Umožní nám trvale udržitelný rozvoj, harmonický život v harmonické společnosti?
  5. Má digitalizace médií smysl?

Budu se věnovat jen některým aspektům, které považuji za nejdůležitější a očekávám, že z dalších příspěvků pozvaných hostů i diskuse, která bude následovat, vzejdou odpovědi i na ty otázky, které jsem si já v tuto chvíli nepoložil nebo těch na něž jsem se odpovědět nepokusil.

Prosím všechny přítomné, aby na těch několik hodin opustili své funkce, své role, svůj bussines a hovořili zde jako odpovědní občané-koncesionáři, kterým jde o přežití a rozvoj médií veřejné služby.

Prosím, aby - pokud to budete považovat za prospěšné - jste na závěr svého vystoupení formulovali doporučení vůči orgánům a organizacím, pokud jste přesvědčeni, že budou užitečná pro uskutečnění cílů, o které zde jde.

Internet, který vtrhl do našich domovů i pracoviš» v uplynulém desetiletí, změnil zásadním způsobem chování všech, kteří se stali podruhé "gramotní?. Onehdy jsem dostal z Internet servisu od programátora a správce sítě Martina Gallase podivuhodný e-mailový výkřik.

Uschoval jsem si jej a nyní si dovolím jej zde odcitovat, nebo» je typickou individuální reakcí, která zůstává kdesi v hloubi tušená a přitom nevyslovená u každého z nás.

Mám dost třetího tisíciletí, když:

  1. pokouším se zadat své heslo i mikrovlnné troubě.
  2. ptám se svých kolegů vedle u stolu e-mailem, zda mají chu» jít na pivo a oni odpoví e-mailem "O.K. Dej mi ještě pět minut".
  3. mám 15 různých telefonních čísel, abych se dovolal svojí tříčlenné rodině.
  4. denně v práci hovořím s lidmi z jiného kontinentu, ale ještě jsem si letos nepopovídal se svým sousedem.
  5. koupím si nový počítač za svůj několikaměsíční plat a za týden je zastaralý.
  6. důvod, proč ztrácím kontakt se svými přáteli je, ze ovládám jejich e-mailové adresy.
  7. již neznám tarif za poštovní známku a nevím ani, jak vypadá.
  8. většinu vtipů, které znám, jsem četl v e-mailech.
  9. uvádím jméno firmy, když jsem večer doma a zvednu telefon.
  10. i z domova se pokouším volat přes nulu.
  11. jdu do práce za tmy a za tmy se i vracím domů, pokud se vůbec vracím.
  12. mí rodiče o mě říkají: "pracuje s počítačem".
  13. poznám své děti jen díky fotkám, které mám nalepeny na monitoru
  14. čtu si tento článek a neustále přikyvuji.
  15. právě přemýšlím, komu můžu tuto zprávu dále poslat.
  16. Už nepřemýšlím, prostě jsem zadal Vaše adresy.

Využívám příležitosti, a pokouším se v této chvíli přetnout onu neúprosnou logiku e-mailové komunikace a alespoň vám ono poselství předat osobně a ústně. Je to málo, nebo mnoho? Odpovězte si sami.

Na druhé straně musím říci, že nás internet naučil životu ve svobodě. Nespoutal nás žádným omezením, dovolil nám téměř vše. Nežádal od nás téměř nic, co bychom mu nechtěli dát, mimo poplatků za připojení a z jejich výše prozatím všichni obviňujeme Telecom, jak jinak? Internet nás osvobodil od návyků minulosti, a my stojíme doposud před netušeným horizontem a bojíme se udělat další krok. Jen pozorujeme ostatní, kterak onen krok udělali a závidíme jim, kam už došli. Malomyslně říkáme, že tak daleko my už nikdy nedojdeme a nedochází nám, že je to proto, že stále stojíme.

Internet nám dal svobodu anonymního připojení se k Síti pomocí otevřených protokolů, připojení k obrovské zásobárně informací, aniž nás kdo plácl přes ruku na myši a řekl "sem nesmíš". Vážit si svobody začneme tehdy, když ji ztratíme, pravil kterýsi vousatý muž.

Internet nám dal svobodu otevřené Pandořiny skříňky a ona už nejde zavřít, i když mnoho lidí dnes lituje vývoje uplynulých deseti let a udělalo by nevím co proto, aby svět nedošel k obecnému poznání o svobodě. Protože ono osvobození se pomalu ale jistě stává nakažlivou pandemií a nesměřuje ve své podstatě k udržení status quo, k udržení Řádu. Směřuje k novému řádu a v křečích toho starého nedokážeme odhadnout, jaký ten nový má být a proto se bojíme, že se bude podobat oněm křečím... Postupem času začal internet splývat s médii v komplexní komunikační a informační prostředí a my se mu nyní přizpůsobujeme? Chceme ale?

Posledních několik technologických skoků nazývané pokrok změnilo podobu světa a nenávratně s sebou vzalo privilegia a mnohdy i životy elit i mas. Namátkou jmenujme střelný prach a první vlnu globalizace - počátek kolonialismu, knihtisk a odchod od křes»anských dogmat ke kritickému posuzování Písma i světa - konec středověku a negramotnosti; parní stroj a proletarizaci dělníků - definitivní konec dědičné šlechty a nástup ranné fáze kapitalismu; telegraf a druhou vlnu globalizace - globalizaci financí; výrobní linku a počátek marketingu, počátek éry konzumu; štěpení uranu a dobu jaderného odstrašování v bipolárním světě; internet a rozklad tradičních elit, moci a totalitní nadvlády - emancipaci vzdělání, emancipaci individua. Emancipaci člověčenství, na které občas zapomínáme...

Individuum se napřímilo a už se nechce nechat ovládat, žádá si stále více svobod, stále více informací o světě kolem sebe, stále více poznání o tom, jak onen chaos zvaný svět funguje a proč vlastně ještě vůbec funguje. A je a zůstane individuem. Nikdy se nezačne chovat podle představ elit, nikdy už nebude pokorné a neschopné. Nezačne ale ani nosit žaket či cylindr, protože před monitorem nejsou třeba. Nikdy už nezačne přikyvovat a souhlasit bez dostatku argumentů, protože si je dokáže pro své rozhodnutí opatřit a to nezávisle na pokusech mu je odepřít. Univerzitní, svobodomyslný původ i dětství internetu a jeho zdánlivá nezničitelnost daná armádními principy přežití z něj udělalo to, z čeho mají dnes mnozí strach. Možnost spojení každého s každým po celé planetě, nemožnost tuto sí» svobody uchopit do žádné státní legislativy, zkrotit její zpupnou hrdost i hravost a podřídit velmocenským zájmům, to je to, co činí internet tak přitažlivým pro mladou generaci a to je i důvod, proč mění tak rychle celý svět.

Když jsem byl naposledy pozván na toto zasedání, přišel jsem s poselstvím, kterak přežít ve věku digitálních informací i s něčím tak beznadějně zastaralým, jako je rozhlas. Vyslovil jsem teze o nutnosti multimedializace a cesty, směřující ke znalostní společnosti, které jste schválili, vyslovil jsem mnohá praktická doporučení, které jste schválili též a jinak se do dnešního dne nestalo téměř nic.

Nyní tu před vámi stojím podruhé v podobné, i když ne stejné roli. Pozval jsem na toto jednání několik žen i mužů, kteří mají znalosti, či moc, někteří dokonce obojí. Společně bychom si měli položit ony otázky , o kterých jsem mluvil na počátku, snad i mnohé další a pokusit se je zodpovědět.

Fenomén i technologie, o kterých dnes budeme mluvit, nepocházejí z prostředí bezbřehých svobod akademické komunity, ale z vývojových laboratoří a mozkových trustů globálních koncernů, které chtějí pomocí "vábení sirén" - všemožných benefitů a marketingových triků vyměnit vaši svobodu za vaše pohodlí. Svou nejistotu za svůj zisk. Vyměnit poznání z internetu za kontrolovaný a centrálně distribuovaný proud zábavy z multimediálních aparátů, které si zpočátku ponechají všechny "zastaralé" výhody internetových zařízení, aby je po kouscích nahradily bezpečnějšími, spolehlivějšími a snáze ovladatelnými protokoly i komunikačními trasami. Ty trasy zde nejsou pro všechny, ale jako vše ve světě placených služeb budou pouze pro ty, kteří budou mít na to, aby je zaplatili. Nebude úniku do "nonprofitní" sféry, a podle všeho nebude úniku ani pro státy do sféry "univerzální služby".

Bouřlivý rozvoj telekomunikací, kterého jsme byli svědky v uplynulém desetiletí, ukázal jednoznačné limity státu i veřejnoprávního sektoru ve sféře mnohem investičně nenáročnější, ve sféře internetu. Státy - respektive jejich většinou sociálně demokratické vlády - v Evropě se rozhodly, že učiní Evropu E-Evropou. ®e dají internetu obsah, který nebude jen bavit či sloužit nabídce soukromých firem či prosté výměně informací, že dají internetu informace o svých zemích, jejich podnikatelských subjektech i státní správě, o moudrosti škol, pokladech muzeí, knihoven a galerií. ®e učiní internet studnicí poznání a prostředkem pro demokratické spravování věcí veřejných, pro pochopení a sblížení svých národů ležících na stejném kontinentu. ®e učiní svůj kontinent transparentnější, bezpečnější pro práci, investice i život. Budiž. Ale stalo se tak po deseti letech od prvních vážných kroků v budování sítí autonomních počítačů. Dnes nestojí Česká republika někde v poslední řadě, ale vidí v rozvoji informatiky svou příležitost obstát v tvrdé globální i kontinentální konkurenci. A prozatím se jí to víceméně daří.

Daří se to ale doopravdy? Přišel jsem poprvé mezi vás a žádal jsem, abyste tyto priority přijali za své a podpořili je doporučením nezbytných startovních investic, bez nichž je udržení tempa růstu množství i kvality informací na www stránkách Českého rozhlasu nemyslitelné. Vy jste souhlasili - a doposud se v navýšení rozpočtu internetu na reálnou sumu nestalo nic.

®ádal jsem po ministru školství realizaci myšlenky "Summy středoškolských znalostí" v národním jazyce na internetu jako ucelený (a takřka neměnný) základ obsahu vzdělávacího internetu - Internetu pro školy. Ač se o onom projektu mnoho mluví, (a mnoho ze zde přítomných si od něj slibuje "alespoň kousek", zvláště v těch nejlukrativnějších oblastech - infrastruktuře), málokoho dosud zajímal obsah. Také se v podstatě nestalo nic, i když určité pozitivní signály mám.

Při čtení obou zásadních materiálů o digitálním vysílání (RRTV a MDS) jsem našel mnoho podrobných informací JAK, (preferující kupodivu určité technologie, které se místy překrývají), velmi zastřené informace ZA KOLIK, a pouze několik vyděšených zmínek na téma CO. Přitom v případě, kdy se stát rozhodne odstartovat změnu a digitalizovat vysílání televize i rozhlasu, bude nutné vysvětlit jeho občanům, proč mají vyměnit funkční koncová zařízení za jiná, daleko dražší a ještě více platit za jejich provoz. V rozpočtu České televize či státu by se měly přitom nalézt tři čtvrti miliardy na výstavbu jednoho multiplexu DVB-T, přičemž se počítá s výstavbou tří až čtyř multiplexů - celkem tedy tři miliardy, občané by měli zaplatit šedesát miliard za své nové zářící bedýnky a pouze dvě stě miliónů ročně by měla stát tvorba dvou digitálních celoplošných programů o daleko vyšší kvalitě, přesahující konkurenceschopností a atraktivitou stávající analogový program, který veřejnoprávní televizi stojí 4,5 miliardy ročně. Nepřipadá vám tento sled na sebe navazujících tvrzení nelogický? Mě ano. A logické důvody, osvětlující a racionalizující onu nelogičnost mě děsí.

Pouze dva programy se předpokládají veřejnoprávní, hrazené ze zvýšeného poplatku, zbytek budou privátní komerční stanice, s největší pravděpodobností placené, po nichž ale doposud nikdo výrazněji netouží a vládní materiál konstatuje jednoznačně, že bez nekódovaného vysílání si nelze představit úspěch koncepce budování digitálního multiplexu. V obou dokumentech se mluví o množství "služeb?, včetně jakéhosi internetu, které se stanou jakýmsi parazitním efektem provozování vysílání. Mluví se i o jakési fatální nevyhnutelnosti digitalizace: "Digitalizace je péčí o obnovitelný přírodní zdroj zajiš»ovanou státem (čl. 7 Ústavy ČR)?, přitom stát stěží dokáže pečovat o účelné a smysluplné využívání stávajícího spektra - například výrazným spolufinancováním veřejně prospěšných mediálních programů a bděním nad veřejnou dostupností a cenovými limity "univerzální služby" např. v přístupu k technologiím stávajícím - k internetu. Uvažování vládního materiálu o iTv (interaktivní televizi s jejími herními - gamblingovými možnostmi) se blíží scifi tragikomedii Raye Bradburyho 451stupňů Farenheita - oné památné scénce se simulovanou komunikací s postavami ve stupidním sitcomu, přenášeném vekoplošnou televizí. Přemýšlení o programu T-DAB (rozhlasové síti) je ještě daleko mlhavější, v případě vládního materiálu zavání přímou manipulací se lživými či nepřesnými argumenty. Za nejzávažnější a nejpravdivější věty z vládní koncepce, týkající se digitálního rozhlasového vysílání považuji tyto: Zásadní rozdíl mezi problematikou zavádění systémů T-DAB a DVB?T spočívá ve skutečnosti, že pro zavádění zemského digitálního rozhlasu T-DAB byla vyhrazena zvláštní kmitočtová pásma a FM rozhlasové vysílání v pásmu VKV tedy zůstane zaváděním digitálního rozhlasu nedotčeno. Obměna přijímacích zařízení posluchačů bude nezbytná jako v případě digitální televize, může však probíhat pomaleji, protože k ukončení FM vysílání v pásmu VKV v dohledné době pravděpodobně nedojde.

A těchto vět bych se já osobně držel a na nich bych stavěl své rozhodování ohledně strategií pro Český rozhlas.

Přesto nelze opominout nutnost obsazení všech nabídnutých frekvencí, jejich placení a obsazení každé z nich minimálním rozsahem programu, na jehož KVALITNÍ provedení budou prostředky. To je nutnost definovaná možností ztráty kmitočtů v rámci jejich dělení v Evropě.

Přiznám se, že mně nezajímaly ani tak ty ve velkém množství nabízené argumenty PRO a otázky s kladnou či dokonce vábivou odpovědí, které si autoři uvedených koncepcí položili. Odpovědi se dají čekat i vzhledem na komerční zájmy řady subjektů čekající na možnost provozování digitálního vysílání či prodeje technologií. Zajímaly mne ty otázky a témata, které autoři obešli obloukem, zamlčeli či je jen zamlžili.

Mé poznámky jsou převážně k

O technologických, legislativních a organizačních aspektech doufám pohovoří ostatní, o sociálních a kulturních bych navrhoval hovořit v následné diskuzi.

Shrnu-li závěry další části svého vystoupení - svého komentáře (který je vám k dispozici i v písemné formě) doporučoval bych

Předestřu vám nyní logiku svých úvah - připomínek ke stávající koncepci digitalizace.

Ne náhodou po nedávných událostech v USA začnu oblastí bezpečnosti a krizových scénářů:

Zajímalo by mne, jak odolné jsou BTS T-DAB a DVB-T proti elektromagnetickému útoku, či jen prostě zátopě v případě živelné katastrofy či války a do jaké míry bude naplněna povinnost ČRo z těch pasáží zákona, hovořící o jeho úloze ve výjimečném stavu. Dovoluji si tvrdit, že odolnost sítí bude limitně se blížící kritickému stavu, odolnost koncových zařízení v nestandardní zátěži též, stejně, jako je tomu u stávajících mobilních telefonních sítí, v civilním komerčním provedení nebudované s mohutnou rezervou.

Technologická složitost digitálních zařízení bude znemožňovat jejich opravy v podmínkách dlouhodobé izolace území a ukončení či přerušení určitých segmentů mezinárodního obchodu. A my nemůžeme predikovat, že se neocitneme ve válečném stavu s některými státy, nebo» jsme vázáni mezinárodními smlouvami a příslušné rozhodnutí může být kolektivní. Nutnost udržet v provozu komunikační infrastrukturu -za každou cenu - bude příčinou naší politicko-ekonomické závislosti a nesvéprávného chování vlád, což může vést i ke společenské destabilizaci. Logickou odpovědí na bezpečnostní potřebu státní soběstačnosti je zavedení vlastní, omezené výroby či dostatečné strategické zásoby všech zásadních HW komponent, což jsou nezanedbatelné náklady ve strategické studii MDS i RRTV nezmíněné a (obávám se) přesahující možnosti naší ekonomiky.

100% pokrytí digitálním signálem a ukončení provozu analogového vysílání (spolu s likvidací stávajících analogových aparátů v podstatné míře) by se změnilo v případě mimořádné bezpečnostní situace ve smrtící komunikační past.

V případě dalšího nebezpečí, plynoucího z predikovatelných bezpečnostních rizik, která se ukazují býti reálná, ačkoliv se o nich nezmiňuje ani vládou schválená Národní bezpečnostní strategie, je postupné omezování občanských práv na území ČR pod různými záminkami preventivní povahy a postupné nastolení autoritativních režimů, v jejichž zájmu by nebylo svobodné šíření jakýchkoliv státem neschválených a necertifikovaných informací. V případě existence plně digitálních sítí pro telefonní i mediální komunikaci je naprosto nemožné jakékoliv nekontrolovatelné svobodné šíření informací, nebo» ilegální provoz digitálních multiplexů se vymyká technologickým i investičním možnostem kteréhokoliv jednotlivce i skupiny, zatímco provozování poměrně výkonného analogového rozhlasového vysílače i pořízení a provozování odpovídajícího přijímače, by» v primitivní kvalitě přenosu signálu je součástkově i investičně dostupnou záležitostí pro průměrně technicky zdatného radioamatéra s omezenými zdroji.

100% závislost na digitálním světě s centrálními zdroji šíření je bezprecedentně nepřijatelným omezením diverzity distribuce informací při reálné hrozbě některého z uvedených rizik.

Již digitální telefonní ústředny pro stabilní stanice a postupný masivní přechod na sítě GSM vytváří pro případ ohrožení či destrukce některých či všech funkcí státu přinejmenším dočasný, ale zásadní paralytický efekt na celou informační a územně řídící infrastrukturu, občanovi pak přináší naprostou komunikační izolaci. I jen možná hrozba uvedené situace je nepodcenitelným státně bezpečnostním rizikem. Druhá logicky se nabízející varianta je, že toto je skrytým účelem navrhovaných změn.

Pod uvedená nebezpečí pak spadá i další, spočívající ve strategii nezpochybnitelných komerčních výhod, plynoucích z multimediálního propojení datových služeb a vysílání, realizované v jednom multiplexu jedním provozovatelem na základě jedné technologie. Dostatečná diverzita a z toho vyplývající svoboda stávajícího internetu vychází z koncepce sítě, v níž každý prvek může do určité míry převzít i jiné funkce, to vše na základě otevřeného, neproprietárního a anonymního protokolu, který je zprostředkovatelem přenosu. Pokud by tento protokol byl nahrazen v některých "perspektivních?a "pokrokových" multimediálních segmentech jiným, "bezpečnějším" a "spolehlivějším" (například založeném na zprostředkování přenosu určité definované informace od jednoho definovaného a certifikovaného odesilatele (uživatele "placené" služby) druhému definovanému a taktéž certifikovanému adresátovi (uživateli téže "placené" služby), došlo by k definování totalitního komunikačního prostředí pod plnou kontrolou správce sítě či jemu nadřízených osob. Možné důsledky v oblasti politické, ekonomické i kulturní domyslíte zajisté sami, pracovně by se dala nazvat i "Big Brother TV?, pro lidi vybavené bezbřehým optimismem a vírou v účel světící prostředky pak "SAFE INTERNET".

Upozorňuji, že snahy o omezení svobod komunikace ve prospěch "politické korektnosti" či maximalizaci firemních benefitů zde již proběhly, jednak v souvislosti s uvedením Windows XP v beta verzích, MSIE 6.0 a jeho prozatímní nepodporování javascriptu, snaze Microsoftu po eliminaci protokolu CIFS (SMB, který je používán při komunikaci mezi Windows stanicemi a Windows či Unix servery a pomocí něj jsou sdíleny soubory, tiskárny a jiné služby v heterogenních sítích), dále pak Microsoft Millenium Project (neplnohodnotná, neautonomní periferie, využívající nutného placeného připojení k síti k práci i komunikaci " vše v režii monopolního operátora sítě) a další projekty MS DOT NET, případně i snaha konzervativní legislativy USA o zákon SSSCA či pokusy o kriminalizaci základního či aplikovaného výzkumu v oblasti bezpečnosti výpočetních systémů tamtéž. Všechny tyto indicie mají společného jmenovatele: přechod z pavučinové architektury stávajícího internetu na centrální, omezení diverzity (např. pokusy o kriminalizaci open source software jako státem necertifikovaných technologií) a technologicky a technokraticky promyšlené rozšíření služeb, eliminující přetrvávající neschopnost vlád a multinacionálních korporací ovládnout sektor stávajících informačních a komunikačních systémů a služeb. To není plán univerzitního klubu, ale vojenského plánování. To není plánování konkurenčního kapitalismu, ale globální (nebo kontinentální) diktatury.

Z koncepcí státu i Rady jsem se nic nedozvěděl o dalších krizových prvcích: zapojení vysílačů do režimu výjimečného stavu a jejich napojení na integrované záchranné systémy, stejně tak jsem se nic nedozvěděl o duplicitních vysílacích pracovištích i přenosové soustavě v prostorách CO či armády. Ale to jen tak na okraj. Podcenění nákladů na tyto duplicity definovaného bezpečnostními parametry stávajícího státu by se mohlo tomuto státu krutě vymstít.

Vra»me se ale k obsahu.

Možnosti konvergence mediálních, komunikačních a informačních technologií jsou opravdu obrovské. Jsou tak obrovské, jak my dokážeme být moudří. Jsme ale moudří?

Z vládního materiálu se dovídám, že nikoliv, protože se z něj nedovídám nic o nárocích a preferencích státu v programové oblasti, naopak se dovídám, že hlavním benefitem digitalizace má být definice interaktivity vzešlá z prostředí soukromého sektoru. Můžeme si tedy být jisti, že hlavním tahounem digitálního vysílání bude interaktivní podoba soutěže "Chcete být milionářem"?, případně multimediální podoba "Binga" či "Rulety", po večerech pak "Digitální peříčko"?. Případně bude mít divák možnost (pseudo-anonymně) volit mezi dobrým a špatným koncem filmu, případně mezi dvěma špatnými konci? Vynikající sociologicky-manipulativní laboratoř pro privátního strategického investora " lepší už si ani nemůže přát, protože se dá předpokládat, že každé koncové zařízení bude vybaveno unikátním identifikátorem stejně, jako mobilní telefony GSM. Pokud má zařízení vědět, že má distribuovat lokální signál s dopravními informacemi, musí vědět, že se jeho majitel pohybuje z místa A do místa B. Důsledky nemusím zdůrazňovat.

Spolu s anonymitou vlastnictví či licence " kdy stát není schopen dohlédnout na konec obchodních vazeb a budoucích fůzí " se vytváří prostředí pro možnost indoktrinace stejně, jako mediální okupace ne nepodobná té, která se zrealizovala v uplynulém desetiletí v oblasti regionálních tištěných deníků.

Provozní nároky na výrobu dvou multimediálních a přitom interaktivních a informačně bohatých programů, které se předpokládají v prostředí ČT pro výrobu ČT3 a ČT4, je materiálem RRTV plánováno na 200MKč ročně. Můj odhad částky pro ČT3 je pro první rok až první dva roky 3,5 " 4 GKč, po dobu dalších osmi let minimálně na úrovni 1,5 násobku ročního rozpočtu analogového vysílání, pro ČT4 " Arte lineárně 1GKč ročně " tedy 25 krát více !!!!!!

Rozpočet 200 MKč stačí tak akorát na městské vysílání po několik hodin denně.

Adekvátní investice v rozsahu 1-5 " 3násobku rozpočtu pro celoplošnou stanici s adekvátním obsahem programu předpokládám i v ČRo, tam i vzhledem k daleko zanedbanější infrastruktuře.

Vycházím z předpokladu, že vstupní investicí v obou institucích bude vytvoření plně digitálního rešeršního a informačního centra, vyškolení jeho obsluhy a překlad údajů základních encyklopedií ze světových jazyků do národního jazyka. Dále bude nutné vytvořit produkční mechanismy a zajistit je vyškolenými lidmi pro realizaci výroby pořadů, vázaných na databázově orientované rešeršní centrum a multimediální digitální archivy. Dále bude nutné rozšířit stávající možnosti agenturního zpravodajství a zpřístupnit jeho informace v rámci info-boxů k jednotlivým pořadům. To vše s totální změnou politiky v oblasti výkupu distribučních a autorských práv, neomezující se na počet uvedení pořadu či informace. Jen tak může mít multimediální digitální TV a rozhlas smysl.

Ptám se tedy, a nedovedu si odpovědět - jedná se u RRTV o tvrdé a neprofesionální podcenění programové stránky, a nebo o záměr "nevyplašit" ony mocné a neinformované s kasou plnou peněz a postupovat nadále salámovou metodou (pokud nechcete ohrozit investice 2GKč, investujte další 4GKč)? Odpovědět si nedovedu, obě dvě varianty mi nahánějí husí kůži a jako investor bych dostal strach.

Obě analýzy postihly fakt, že percipient v tuto chvíli netouží po hi-fi kvalitě digitálně distribuovaného zvuku či obrazu, pokud by s kvalitativním posunem byly spojené výrazné náklady na jeho straně. Pokusím se naznačit proč: fenomén internetu způsobil, že percipient posunul své preference (stejně jako v případě kdysi nedostupných nahrávek zahraničních filmů na video) z oblasti kvality do oblasti dostupnosti, případně rychlosti. Je ochoten snášet mnohá příkoří, odpouštět sníženou kvalitu a platit více, než dříve " pokud je vyhověno jeho pohodlnosti, dostupnosti informace. Domnívám se, že v materiálech RRTV i MDS prezentované kvalitativní benefity nenaleznou tu správnou odezvu u měřitelného vzorku respondentů. Nalezne ji ale, dle mého názoru posun od majority zábavního obsahu k poznávacímu, zdůrazňující spolehlivost informací a jejich názorovou neutralitu či pokrytí názorového spektra. Ano, namítnete, že nejnavštěvovanější doménou na internetu je cokoliv, co v názvu domény obsahuje slovo sex. I v tom máte pravdu, jenže zde je primární uspokojení části mužské populace saturováno nabídkou videokazet a tištěných médií. Nepředpokládám ostatně, že by toto téma bylo onou klíčovou náplní média veřejné služby.

Nabídku může dle mého uspokojit odkaz na s pořadem související hesla multimediální encyklopedie jako přidaná hodnota každé vysílané informace, spolu s multilinguální verzí synchronizovaných titulků pořadu (pravděpodobně bude titulky dodávat distributor vždy ve světových jazycích a národním jazyku země, do které program bude distribuovat) a podrobnými informacemi o tvůrcích či hercích, technologických zajímavostech či faktografii. Tato nabídka musí být přístupná a volitelná zpětně i tehdy, když uvedený pořad už není on-line k dispozici v té části, která se bude věnovat skladbě programu.

Nechci se zde pouštět do analýzy složitostí struktury a vazeb digitálních programů, neb to je námět na úplně jiný seminář, nicméně bych chtěl připomenout několik zásad, se kterými je nutno se vážně zabývat.

Samostatnou kapitolu ovšem tvoří problematika autorských práv v případě, že se distribuuje signál v digitální kvalitě. Možnost záznamu existuje a není omezitelná administrativními či legislativními zákazy, natožpak technologicky. Představa šifrování a dešifrování signálu je úsměvná a zřejmě by podobná technologie nemohla uspět, pokud by se šifra ukázala prolomitelnou, ani v případě, pokud by se ukázala neprolomitelnou. Spolehlivá ochrana proti "nelegálnímu" kopírování prostě neexistuje. Bude tedy nezbytně nutno ošetřit autorskoprávní ochranu na samotném vstupu " pravděpodobně změnou autorského zákona a tiskového zákona, který pod definici šíření či převzetí informace zahrne i digitální technologie a systémy dálkového přístupu, aniž by umožňoval definovat teritoriální či časové omezení. Není možno blokovat přístup k multimediálním archivům z důvodu ochrany práv autorů stejně, jako není možno zakázat existenci veřejných knihoven ze kterých si lze půjčit knihu pouze za amortizační poplatek, nebo i bez něj a zkopírovat si tolik stránek, kolik chci. Komercionalizace každého jednotlivého užití informace naráží na civilizační bariéru, na kterou percipient spontánně reaguje kriminálním chováním, široce tolerovaným a v mnoha segmentech společnosti i otevřeně podporovaným a schvalovaným " pirátstvím pro vlastní potřebu či pro nekomerční účel. Podporu naopak nemají "továrny" na kopírování, což je podle některých průzkumů obecně odsuzováno jako krádež a nelegální podnikání. Dovolím si zde připomenout širokou negativní mezinárodní odezvu pokusu americké vlády o kriminalizaci Dmitrije Skylarova, autora software, který odemyká uzamčený dokument formátu e-book firmy Adobe. Dle mého názoru není řešením perzekuce, ale pochopení podstaty veřejného sdílení informací a široká znalost metod, jak financovat podobný ekonomický model. Český rozhlas i Česká televize, jako média veřejné služby a hlavní investoři na českém mediálním trhu (z vůle a za peníze koncesionářů) by měla jít příkladem v podpoře licenčních pravidel typu open source (např. GPL - General Public Licence), jednak kvůli nezanedbatelným finančním úsporám, jednak jako záruky diverzity technologií i komerčních systémů na trhu. Dává jim to nezanedbatelnou komparativní výhodu oproti multinacionálním multimediálním koncernům a pouze komerčním licencím. Za těchto podmínek od autorů vykupované a následně distribuované informace by zajisté nalezly onu motivaci k nákupu koncových zařízení u nezanedbatelné části populace. Umožnily by i rozsáhlou podporu domácí tvorby, stejně jako "líhně" mladých talentů. Kde končí digitální rozhlas a začíná internet, lze také říci velmi těžce, stejně jako , zda je internetové vysílání ilegální pro politické strany? Precedenční procesy či závazný výklad v České republice ještě snad ani neproběhl a průběh i výsledek se dá stěží odhadnout. Nicméně toto je velmi specifická problematika a hraniční oblast autorského práva a bylo by dobré, kdyby se toto téma probralo samostatně.

Na závěr svého ústního vystoupení zopakuji větu z předešlé analýzy, která se týkala internetu:
Český rozhlas stojí před závažným rozhodnutím. Rozhodnutím, zda do třetího tisíciletí vstoupí jako outsider z minulé epochy, anebo jako sebevědomá instituce veřejné služby, která se podílí na určování trendů. Dnes tady hovoříme o těch trendech.

Děkuji vám za pozornost a trpělivost.

Pavel Scheufler, R ČRo

Děkuji Štěpánu Kotrbovi za jeho slova, která " předpokládám - byla záměrně vyhrocena polemicky a předpokládám, že to především rozvine a rozvíří diskusi. Ještě bych se chtěl omluvit za faux pas, kterého jsem se dopustil v úvodu. Nepředstavil jsem se. Jmenuji se Pavel Scheufler a jsem místopředsedou Rady Českého rozhlasu. Zároveň bych chtěl omluvit předsedu Rady Seemanna, část naší rady a zároveň generálního ředitele Kasíka, který zde není přítomen, protože v této chvíli dlí v poslanecké sněmovně. Tam se na výboru pro vzdělávání, mládež, kulturu a tělovýchovu projednává zpráva Rady za rok 1999. Museli tam samozřejmě tím pádem být a omlouvají se z tohoto setkání. I z tohoto důvodu se provádí záznam.

V této chvíli bych si dovolil vyzvat pana inženýra Pflegera k jeho vystoupení. Předpokládám, že do určité míry bude moci reagovat na to, co již zde bylo vysloveno. Prosím, aby každý z diskutujících přišel sem, aby ono nahrávání bylo opravdu bezchybné a dokonalé. Děkuji. Pane inženýre, máte slovo.

Štěpán Kotrba

Já ještě doplním pana Scheuflera tím, že se omlouvá paní náměstkyně Marcela Gürlichová kvůli neodvratným povinnostem na vládě, omlouvá se i šéf Českého telekomunikačního úřadu pan Stádník z důvodu zahraniční cesty, která byla na poslední chvíli, protože účast přislíbil, a omlouvá se šéf analytiky České televize pan Nikola Savický.

ing. Jan Pfleger, MDS ČR

Mé jméno je Jan Pfleger, jsem pracovníkem odboru telekomunikací ministerstva dopravy a spojů. Přišel jsem s paní náměstkyní Gürlichovou, která - jak bylo řečeno - se omluvila pro její zaneprázdnění jinými povinnostmi.

Já musím říci, že po vyslechnutí úvodního slova pana Kotrby jsem jaksi dosti zmaten, protože název tohoto semináře tak, jak byl nám prezentován, hovořil něco o digitalizaci kmitočtového spektra s ohledem na Český rozhlas nebo s dopadem na Český rozhlas " ovšem podle toho úvodního slova jsem vyrozuměl, že snad se tady ani nejedná nějak příliš o kmitočtové záležitosti, ale o samotnou podstatu rozhodnutí, jestli v České republice dojde k digitalizaci vysílání, kdy a jak, za jakých podmínek, za jakých nákladů apod.

Některé zmínky pana Kotrby se mi zdály příliš agresivní. Možná, že si nerozumíme, že je to dáno nedorozuměním. Já jako garant za zpracování toho vládního materiálu musím k tomu říct, že bychom si asi potřebovali vysvětlit některé zásadní věci, a pak o nich diskutovat. Pro paní náměstkyni jsem, (protože byla vyzvána k tomu, aby si připravila asi desetiminutový projev) udělal několik poznámek, na jejichž základě by se tohoto úkolu zhostila " ovšem se zcela jinou představou o tom, o čem se tady bude hovořit. Já bych tady mohl přečíst to, co jsem jí připravil, ale myslím, že je to zcela zbytečné, protože se to prakticky asi netýká příliš toho, co zde bylo řečeno. Já si myslím, že spíš by bylo vhodnější, kdyby dejme tomu nám - mluví se o dvou materiálech: o tom materiálu vládním, o tom materiálu rady. Jsou tady zástupci obou těchto institucí " myslím si, že by bylo snad vhodnější klást přímo otázky, na které bychom mohli odpovídat.

Takže nevím, jestli máte takovouto představu o tomto průběhu - zástupce rady "Velké rady" je stejného názoru, že by se měly spíš otázky klást a o nich diskutovat?

Pavel Scheufler, R ČRo

Já se také samozřejmě domnívám, vzhledem k tomu, že jde o seminář, že by mělo tady dojít ke kladení otázek a k jejich zodpovídání. Nicméně trvám na názvu tohoto semináře a na tom, že by se měl především týkat úlohy rozhlasu. Předpokládal jsem " nebo chápal jsem tak ten úvodní proslov pana magistra Kotrby v tom smyslu, že přistupuje od obecného ke zvláštnímu. On se tam nakonec přece dostal k rozhlasu. Takže já si myslím, že bychom mohli vyslechnout to, co jste měl původně připraveno.

Ing. Jan Pfleger, MDS ČR

Já možná bych to zkrátil, abychom se dostali dál. Bylo tady znovu zdůrazněno, že by se mělo hovořit o té záležitosti kmitočtového spektra, tak bych snad jenom úvodem " tam jsem slyšel v tom projevu pana Kotrby některé dá se říci i výpady proti vůbec zavádění digitálního rozhlasu a televize, jestli si dobře rozumíme. Tak bych chtěl říci, že pro nás samozřejmě bylo tady také řečeno, že bychom se měli odpoutat od svých profesí a hovořit tady za diváky nebo posluchače, jako soukromé osobnosti, za domácnosti atd.

Pro mě je teď velmi těžké se od tohoto odpoutat, protože jedním z hlavních důvodů zavádění digitálního rozhlasu a televize je právě úspora kmitočtového spektra. Zaslechl jsem tady slova asi v tom smyslu, že prostě je to nějak matení " nenalézám teď přesný výraz, jak to bylo řečeno, ale byla tady kritika, byla tady výtka proti té části koncepce, kde se hovoří o tom, že za hospodaření s kmitočtovým spektrem odpovídá stát podle článku VII. Ústavy České republiky. Já myslím, že tady " dostali bychom se do odborné diskuse, ale jenom bych chtěl zobrazit to velice krátce, třeba v případě rozhlasového vysílání.

Dneska je k dispozici pásmo 88 " 108 Mhz, celkem 20 MHz šířky kmitočtového pásma vyhrazeného pro rozhlas FM a s touto kapacitou zde máme tuším čtyři nebo pět " vysílá zde asi pět celoplošných programů v pásmu VKV a regionálních a místních programů " situace se různí v různých regionech, ale myslím, že Praha je poněkud výjimkou s počtem soukromých stanic rozhlasových. Všeobecně se má za to, že těchto 20 Mhz pásma je plně využito. Zatímco v systému zemského digitálního rozhlasu, v tom systému T-DAB, by nám totéž vlastně umožnilo čerpání 3 " 5 Mhz. čili to je úspora značná.

V kontextu naší geografické polohy uprostřed Evropy my nemůžeme se dost dobře řídit nějakými svými pocity nebo našimi vnitřními podmínkami. Radiové vlny neznají hranic. My se musíme přizpůsobovat sousedům, právě tak jako oni se přizpůsobují nám. Proto celá tato záležitost je organizována i v rámci Evropské unie, evropské komise apod. My nemůžeme dost dobře říct, že tady budeme ještě 30 let vysílat FM rozhlas, když země kolem nás třeba toto pásmo uvolní a využijí je daleko efektivněji. Využijí je tak pro jiné služby, které my bychom nemohli vůbec zavádět.

Podobné úvahy by bylo možno říci o televizním vysílání, kde dneska jsou k dispozici prakticky čtyři pásma " jedna, dvě, tři, čtyři, pět " a tato pásma jsou dneska přeplněna s tím, že se na nich vysílají tři celoplošné programy plus televize PRIMA, která má celoplošnou licenci, ale ve skutečnosti nedá se říct, že by pokrývala celé území. Rovněž použitím digitálních systémů, konkrétně Digital Video Broadcasting bychom vystačili s podstatně menším zabráním kmitočtového spektra.

Pokud by se podařilo sjednotit země, aspoň okolní státy, naše sousedy, k tomu, že by se uvolnily analogové kmitočty které dneska někde brání zavádění digitální televize, tak lze říci, že by nám mělo vystačit 4 " 5 televizních kanálů pro pokrytí celého území, včetně zajištění regionálního vysílání. Já tímto reaguji jenom na to, co tady bylo řečeno, že tento seminář se má skutečně orientovat na kmitočtové spektrum " a nevím, co bych k tomu dál řekl. Jestliže je tu zástupce ČTÚ, který je vlastně správcem kmitočtového spektra, snad by k tomu měl něco říct. Je tady zástupce zpracovatele té studie, která byla předložena parlamentu, to znamená studie velké rady. Já sám nevím, co bych k tomu momentálně dál řekl.

Pavel Scheufler, R ČRo

Děkuji panu inženýrovi. Je tady, prosím, zástupce ČTÚ? Chcete se k tomu nyní vyjádřit? Prosím, vyzval bych vás tedy "

Ing. Suja, ČTÚ

Tady to technické uspořádání mi připadá, jako když chodím na kobereček?

To je také trošku obrázek toho, jak říkal pan Kotrba, na jaké úrovni asi Český rozhlas je z hlediska technického vybavení, což je dost zarážející, řekl bych, přímo mě to překvapilo, abych se přiznal.

Takže k těm otázkám, které tady nastínil pan Kotrba. Abych řekl pravdu, zcela se ztotožňuji s kolegou Pflegerem, který řekl, že téma avizované tohoto semináře, když neřeknu, že se úplně zvrhlo, ale je úplně jiné, než jsme očekávali a předpokládali, protože mně jako zástupci Českého telekomunikačního úřadu bylo řečeno, že tady bude nějaká diskuse kolem problematiky digitálního rozhlasu.

Jak jsem pochopil, bylo to uchopeno v obecnější poloze, zejména informační technologie, řekl bych internetem tady bylo hodně operováno, a návazně pouze bych řekl o otázkách mediálních prostředků, se zdůrazněním hlavně televizních " a rozhlas jako taková okrajová záležitost byl přijímán.

Trošku mě překvapilo, že jsme tady dostali teď na sezení komentář o koncepci digitalizace, nepodepsaný, ale s doporučeními. Je to tady bez podpisu, bez jména a jsou tam nějaká doporučení, která se mají řešit na vládní nebo státní úrovni. Tak tomu rozhodně nerozumím, abych byl upřímný. Chybí mně tady autor. Děkuji vám za pozornost, za trpělivost, ale " jsou tady doporučení vládě, parlamentu atd., tak mě to překvapilo. Je to neadresné a já bych prosil to tam doplnit.

Potom " když o tom mluvím obecně, jako o situaci digitální, digitální a zejména mediální, jako televize a rozhlasu, tak mě úplně překvapuje, že po několikaletých mezinárodních diskusích, které začaly před pěti, možná deseti lety, najednou se tady dozvídám, že by snad bylo nejlepší " nebo tak jsem to aspoň já pochopil, ten váš diskusní příspěvek " že by bylo nejlepší zabetonovat a zakonzervovat stávající situaci. Chápu, že to mnohým účastníkům a mediálním trhům vyhovuje. Rozumím tomu tak " a připadalo mi to někdy, jakože tady pan magistr Kotrba jako lobbyistický zástupce nějakých skupin, které mají na tomto stavu samozřejmě logicky " já to úplně lidsky jako občan chápu " že mají zájem " čím déle to vydrží, tím lépe pro ně, pochopitelně, což je normální věc, které tady asi všichni rozumíme, abych to přímo řekl.

Když se teď vrátím ke své úloze, k úloze Českého telekomunikačního úřadu z hlediska této problematiky, tak je samozřejmě nezbytně nutné " a to tady všude zdůrazňujeme, bylo to také samozřejmě součástí koncepčního materiálu, který jsme předložili vládě, že není zbytí, jestli se nám to líbí nebo nelíbí, a jestli budeme kolem toho diskutovat a polemizovat kolem toho " jak dlouho nevím, ale není zbytí v tom smyslu, že digitální technologie v mediální sféře zavést musíme, jednoduše řečeno. Jednak nás k tomu zavazují dříve podepsané mezinárodní dohody, z hlediska digitálního rozhlasu nás zavazuje dohoda Wiesbaden 1995, která má určité závěry, které jako Česká republika jednoduše řečeno plnit musíme. Jestli se nám to líbí nebo ne, to je jiná otázka. V roce 1995 jsme podepsali tuto dohodu, momentálně jsme dostali úkol od vlády, že máme do konce roku jako telekomunikační úřad informovat vládu o tom, jaké jsou podmínky pro možnosti zavedení digitálního rozhlasu, bez ohledu na to, jestli v České republice je zájem nebo není zájem o tuto službu. Zdůrazňuji: protože nás k tomuto zavazují mezinárodní závazky, které máme vůči sousedním zejména státům.

Znáte možná situaci, která se stala v průběhu konce loňského roku a v letošním roce pokračuje, že sousední státy se nás neptají, jestli my máme náladu do toho média jít nebo ne. Oni již tyto technologie začínají zavádět.

Konkrétně Spolková republika Německo začíná budovat soustavu vysílačů v příhraničních oblastech České republiky, což nám způsobuje samozřejmě problémy v zejména televizním vysílání nejmenované televize " komerční, zdůrazňuji " která velmi významně využívá dvanáctý televizní kanál, a dochází k rušení tohoto vysílání, zdůrazňuji: televizního, digitálním rozhlasem, který zavádí v souladu s mezinárodními dohodami Spolková republika Německo. Takže se musíme s tímto fenoménem a s tím to problémem vypořádat. Proto my připravujeme po jednáních a dohodách se zainteresovanými orgány, bych tak přímo řekl, jak tuto situaci řešit.

Proběhla předběžná jednání s Radou pro televizní a rozhlasové vysílání, následně začátkem října bude jednání skupiny pro digitální vysílání, která byla na základě parlamentního a vládního opatření vytvořena asi před dvěma lety, kde se touto problematikou zabývala. Bylo to široké fórum, kde je veřejnost, kde jsou zainteresované složky parlamentní, vládní atd. Takže právě chci říci tu věc, že jak tu byla nastíněna situace " situace je trošku v jiné poloze. Toto je zase úhel pohledu z našeho pohledu technokratického.

Tady bylo zdůrazňováno, že technici a technokrati chtějí protlačit a prosadit něco, co lidé nechtějí. Tak bych to přímo řekl.

Teď se vrátím k té televizi, když tady o tom byla zmínka, i když jsem o tom tady nechtěl původně mluvit. Tady je zase špatně pochopena celá situace z hlediska finančního, zdůrazním, které samozřejmě každého zajímá. Je tady taková otázka, když tomu trošku " kdo se zabývá technickou stránkou věci, každému je jasné, že finanční náklady na distribuci a výrobu a umožňování sledování programu budou výrazně nižší než jsou v analogovém formátu. To je způsobeno tím, že samozřejmě jsou použity nové technologie a v určitých kmitočtových úsecích, když to řeknu takhle vzletně, odborně, je možno umístit více televizních programů a tím pádem jsou tyto televizní programy, jejich vysílání, distribuce opakovaná, zdůrazňuji, na několik desítek let možná, je výrazně levnější, to znamená, že je zlomková. Jakmile to porovnám bych řekl jenom hrubě, tak když vezmeme finanční náklady na distribuci jednoho televizního programu, tak v digitálním formátu se to čtyřikrát " pětkrát " šestkrát " několikrát sníží tyto finanční náklady, samozřejmě, protože tam umístěny čtyři " pět " šest programů. Ten vývoj jde tak rychle kupředu, proto říkám čtyři " pět " šest. Toto je jedna otázka.

Druhá otázka je samozřejmě otázka zavedení. Tady zase si musíme být vědomi toho, že ani stávající technologie analogová, když tady bylo apelováno na to, že analogová technologie by měla zůstat k dispozici, tak přechází také pochopitelně systémem obnovy. Ty vysílače a ta technologie není nekonečně bych řekl k dispozici. Je už v takovém stavu řekl bych podle mého odhadu a dlouholetého pracovníka Správy radiokomunikací, který se touto problematikou zabýval a řešil ji několik desítek let možná můžu říci vzletně, tak víme, že je to zchátralé a drží se to silou vůle v provozu. Takže tady musí dojít také k finančním nákladům a prostředkům, samozřejmě. Následně.

Takže je asi opravdu zlomové rozhodnutí vlády a této naší společnosti bych řekl přímo, jestli dojde nebo nedojde k této zásadní změně ve způsobu distribuce a nabídky televizního a rozhlasového vysílání. Zdůrazňuji v tomto případě televizní, protože u rozhlasu pochopitelně, jak už tady bylo řečeno, je ta problematika trošku jiná a méně bolestná z hlediska finančních nákladů.

Tady jsem trošku nerozuměl otázce nebo připomínce bezpečnosti " zaručení bezpečnosti analogového nebo digitálního vysílání. Kdo jste odborníci, samozřejmě dobře víte, že digitální druhy poskytování informací jsou obecně odolnější, bezpečnější, umožňují možnosti kódování, všech možných technických opatření kvůli zabezpečení, samozřejmě. Takže tomu jsem dost dobře nerozuměl, jak to bylo míněno, ta otázka, že analogové " nebo ta připomínka, že analogové vysílání je bezpečnější a digitální je více zranitelné. Tomu jsem nerozuměl. Jestli chcete, můžete rovnou reagovat, nebo následně. Ale tomu jsem tedy nerozuměl.

Samozřejmě, očekávali jsme jako státní úřad, že kdekdo využije situace, která bohužel vznikla před čtrnácti dny ve Spojených státech, a pod pláštíkem " přímo budu takto vulgární a tvrdý, možná řeknu pod pláštíkem různých bezpečnostních aspektů atd. budou různé nároky na státní rozpočet, na jiné zdroje atd. pro určité druhy situace, která vznikne. Ale že se to dotkne až těchto oblastí, to nás ani ve snu nenapadlo. Tak to přímo řeknu.

Pochopitelně všichni víte, že budeme se vyzbrojovat maskami, nevím čím vším. Jako občan, když se k tomu vyjádřím, tak mně to připadá jako pionýrská léta za hluboké totality, kdy jsme si na takovéto "srandičky" hráli, tak to přímo řeknu, takže tomu dost dobře nerozumím. Ale takováto situace " vy ji sledujete v médiích, sledujeme to obecně jako občané, že teďko můžeme čekat nápor na státní rozpočet, což samozřejmě stávající vládu a parlament při stávající rozpočtové situaci velice potěší, že ano, samozřejmě, určitě.

Takže nevím, myslím, že asi pro tento moment by to z mé stany bylo asi všechno. Samozřejmě jsem připraven tady k další diskusi, kdyby bylo potřeba. Takže opouštím křeslo hanby a vracím se zpátky.

Pavel Scheufler, R ČRo

Myslím, že toto není křeslo hanby, to je ryze technická záležitost, aby bylo toto možné nahrát pro ty, kdo zde nejsou. Je to myslím docela běžné, že se hovoří prostě ze stupínku nebo z pultíku atd.

Prosím, chtěl bych se zeptat, jestli má ještě někdo připravený vlastně příspěvek, než by se mohla rozvinout ona kýžená diskuse, opět záměrně myslím navozená tím úvodním vystoupením. Vyzývám Vás nyní k diskusi:

Chci se zeptat Mgr. Vlastimila Ježka, jestli se chce k něčemu takovému vyjádřit, protože vím, že v roce 1995 zpracoval - tehdy jako generální ředitel Českého rozhlasu - klíčový materiál, který řešil některé zde zmíněné otázky a opravdu bych byl rád, kdybychom se vrátili na rozhlasovou, čistě rozhlasovou půdu.

Mgr. Vlastimil Ježek

Já bych rád " Rád bych řekl něco k těm třem zajímavým vstupním referátům, které jsme tu mohli slyšet. Protože ty tři referáty absurdně dokazují, že očekávání zde existuje " přitom já jsem nepřišel s očekáváním, že sem jdu na technickou debatu o kmitočtech, já jsem nepřišel s očekáváním, že sem jdu na filozofickou debatu o lidských aspektech digitalizace, ale já jsem měl za to, že jsem přišel k dialogu. A musím říct, že k mému překvapení místo toho, aby toho vstupního referátu pana Kotrby bylo využito jako nabídky k dialogu a jako upozornění na to, že digitalizace neznamená jenom technická řešení - to není jen o technokratech, o technologiích a jejich používání či využívání. Takže daleko a daleko za debatami o technologiích a případně i financování těchto technologií jsou debaty, které ale z mediálního pohledu - nezlobte se - jsou mnohem podstatnější. My můžeme mít úžasné digitální multiplexy, ale pokud až POTOM začneme řešit, k čemu je používat a co na nich vysílat, jak je používat a notabene je-li pravda, že právě na tohle programové použití digitálních multiplexů je vyčleněno řádově o tolik méně peněz, tak já musím říci, že ani ta úspora, která vznikne levnějším vysíláním prostřednictvím digitálních technologií, v životě nemůže nahradit ohromný nárůst nákladů na programy, pokud chceme těchto digitálních technologií využívat. Nejenom pro vysílání samotné, ale také pro interaktivitu a všeho, co umožňují.

Pokud budeme digitální technologií vysílat totéž, co vysíláme dneska analogovou, pak je pravda, že jde o absolutní úspory, ovšem pak já zase doopravdy nechápu, proč bychom vlastně přezbrojovali v technologické oblasti. A nezlobte se na mě, argument, že to máme dělat proto, že to někdo rozhodl, a proto o tom nebudeme diskutovat, ten se mi z občanského pohledu moc nezdá. A odmítám ho přijmout. Diskutovat se přece může o všem.

Samozřejmě, že argument, že stát podepsal jakési mezivládní nebo mezistátní dohody, je vážný. Ale neznamená to, že my všichni ostatní máme držet hubu a krok. To je k tomu prvnímu.

Já si myslím, že žádná technologie nikdy v historii lidstva sama o sobě neuskutečnila život ani š»astnějším, ani lepším, ani horším. To jsou totiž vždycky lidé, kteří těch technologií použijí k tomu, aby jejich život byl lepší nebo horší " anebo ve většině případů, pokud znám historii lidstva, k tomu, aby zdokonalovali svoje zbraňové systémy, aby zdokonalovali a zvyšovali svoji moc nad tou či onou částí světa, anebo si nacpali peněženky. Takže stejně, jako to neumožnila žádná technologie, ani digitalizace " bereme-li to filozoficky " zcela určitě život nezlepší ani nezhorší.

Dokonce si myslím, že ani ta SMS komunikace není o tom, že by např. kratičká SMS "miluji tě" nutně musela znamenat zpovrchnění komunikace. On ten rozdíl je totiž v tom, jestli za tou SMS "miluji tě" je doopravdy ten cit a celá hloubka vztahu, anebo jenom odškrtnutí nějaké povinnosti po dvacetiletém naprosto nudném a zoufale prázdném manželství, aby žena věděla, že má ještě nějakého muže.

Povrchní komunikace a hluboká komunikace, to je přece v nás, to není v žádné technologii. A konec konců nemusí k tomu být ta technologie ani prostředníkem.

A zase se vracím k tomu zvláštnímu průběhu dnešního setkání. Každý si tak říkal, co chtěl, a nepřišlo mi, že by třeba se někdo z diskutujících " hlavně druhý a třetí, poněvadž ten první nemohl, to je jasné " třeba aspoň zamyslel nad tím, proč ten první mluvil tak jak mluvil, a jediný pocit, který z toho ve mně zbyl, je, že nám pánové, kteří zastupují stát, vysvětlili, že přišli na jiný seminář. Dobře, tak na rozdíl ode mě možná věděli, jak se bude jmenovat. Já ne.

Digitalizace " a zúžím to v tomto domě na digitalizaci vysílání rozhlasu a televize " je přece jenom prostředí, přes které a prostřednictvím kterého se bude vysílat a prostřednictvím kterého bude umožněno daleko víc věcí než kdykoli v dějinách elektronického vysílání " a» už rádia nebo televize. Ale znovu opakuji: důležitější u vysílání, alespoň doufám, je jeho obsah a forma, kterou ten obsah budu sdělovat. Takže i kdyby z toho celého, možná až příliš dlouhého, vstupního referátu Štěpána Kotrby pro mě zbyl jeden jediný imperativ, tak si myslím, že je důležitý.

Nestačí se zaměřovat na to, abychom tady vybudovali technologickou možnost vysílat digitálně, ale ruku v ruce, a v současné době musíme také řešit, co prostřednictvím těchto technologií chceme vysílat, jakou strukturu ten obsah bude mít a co chci vlastně posluchačům a divákům nabídnout. Oni se totiž celkem oprávněně jinak budou ptát, proč mají vyhodit svá koncová zařízení a pořizovat si něco, co jim možná v o něco lepší kvalitě nabídne to, co už beztak mají. A já si dokonce ani nejsem jistý, kolik lidí tu tak zvaně lepší kvalitu požaduje.

Ale to není všechno. Ono to přece vyvolává další vážné otázky. Jestliže digitálně odvysílám nějaký koncert, obávám se, že kvalita výstupu při slušném koncovém zařízení se bude hodně blížit kvalitě masteru nahraného v rozhlasovém nebo televizním studiu. Zabýval se někdy někdo otázkou, jakým způsobem budou takové přenosy a takové vysílání ochráněno proti pirátským vydáváním cédéček nebo jakýchkoliv nosičů zvuku? To jsou přece otázky, které jsou zcela na místě, jakkoli zdánlivě s technologií samotnou vůbec nesouvisí. Ale budeme-li tyto otázky řešit až následně a bez jakéhokoliv zřetele k tomu, co budujeme, tak si vytváříme předem zbytečně mnoho problémů, o kterých bychom alespoň mohli nebo dokonce měli mluvit dříve.

Já také nevím, jestli je analogové vysílání zranitelnější než digitál nebo naopak. Obecně jenom vím, že každá moderní technologie " čím modernější a složitější, tím zranitelnější, takže jenom podle této logiky, protože nejsem technik, usuzuji, že ano, že by bylo asi pravděpodobně jednodušší při jakýchkoliv otázkách bezpečnosti se nabourat do digitálního vysílání nebo jeho prostřednictvím vysílat jenom to, co chci.

Ale to samozřejmě není otázka ani technologická. V tomto případě ani programová, ale otázka, kterou by se měla zajímat ministerstvo vnitra a ministerstvo obrany. Já k tomu řeknu jenom jednu poznámku, protože ta se týkala mého šestiletého působení tady, když jsme se s Českými radiokomunikacemi dohodli o ukončení vysílání prostřednictvím rádia po drátě a rozhodli jsme se společně a z důvodu ušetření finančních prostředků a technické nekvality, tak já jenom musím připomenout, že to bylo technicky naprosto zastaralé, telefonními dráty vedené vysílání rádia po drátě, které se jediné nepodařilo Rusům v roce 1968 nikdy vypojit. A jediném které v té době fungovalo zcela bez přerušení. Já tím neříkám, že mělo zůstat. Já tím jenom říkám, že se minimálně někdo, kdo se zabývá otázkou obrany státu, měl tehdy zeptat, nebo se měl vyjádřit k tomu, jestli z tohoto hlediska je správné takové systémy úplně a navždy zrušit.

Zároveň mi dovolte jednu poznámku. Předem říkám nebo upozorňuji na to, že nejsem žádným epigonem pana Langera, ale já si myslím, že právě přechod na digitální technologie umožnil úvahy o daleko větší spolupráci médií veřejné služby a že onen digitální multiplex by se mohl jmenovat digitální multiplex médií veřejné služby, který by sloužil rádiu i televizi. O této spolupráci mluvím od roku 1995, takže to není žádná kopie třech měsíců starých politických prohlášení a navíc, pokud ta politická prohlášení byla vydána spíše proto, s pocitem, že by takový jeden konglomerát, jeden podnik, šlo lépe ovládat, tak s ním pochopitelně nesouhlasím.

Takže na závěr " omlouvám se za neutříděné poznámky, vznikly doopravdy během té hodiny, co tu sedím, na závěr mi dovolte vás všechny vyzvat, požádat, poprosit - jak chcete, abychom, přestože se jednomu z nás třeba zdá, že ten druhý mluví o něčem úplně jiném, tak abychom se navzájem poslouchali, a abychom oním vzájemným dialogem se skutečně snažili dojít k nějakému smysluplnému " jak to slovo nemám rád " závěru, který se jmenuje nejenom technologie digitálního vysílání, ale také technologie, obsah a forma digitálního vysílání v České republice.

Děkuji.

Pavel Scheufler, R ČRo

Děkuji magistru Ježkovi. Chtěl bych také říci, že jedním z důvodů, proč rada ve spolupráci s vedením Českého rozhlasu se rozhodla uspořádat tento seminář, bylo právě to, že nikdo z členů rady není technikem a že tam diskutujeme a hovoříme o otázkách možného budoucího spojování České televize, Českého rozhlasu právě z těch technologických důvodů. Proto nás to zajímalo, proto nás zajímaly názory zainteresovaných odborníků, zainteresovaných lidí, proto nám to připadalo, že to je velmi živé.

Samozřejmě, že i v tom vládním usnesení dostupném na internetu, které jsem citoval v úvodu, že jsou věci, které nutně vyvolávají otázky. Když bych třeba ocitoval bod 2/16.

?Vláda zajistí prostředky potřebné pro financování digitalizace veřejnoprávního vysílání v rozsahu, který bude odpovídat požadavkům vyplývajícím ze Zákona o České televizi a i z navazujícího Zákona o rozhlasových a televizních poplatcích.?

A teď se tady dál píše podrobně, jsou tam i náklady atd. Na jiném bodě 2/24

?Vláda předpokládá ukončení analogového vysílání televize na území České republiky v roce 2010 " 2012. Tento termín je předběžný a bude upřesněn po zprovoznění dvou celoplošných multiplexů s pokrytím nejméně 90 % obyvatel, kterého by mohlo být dosaženo asi v roce 2006.?

Jsme v roce 2001. To jsou věci, které nutně vyvolávají otázky. Právě po tom dialogu rada toužila, právě proto jsme se tady setkali. Možná, že v této chvíli by bylo dobré " jsme tady už hodinu " uspořádat malou, desetiminutovou přestávku. Prosím, má někdo konkrétní technický dotaz?

Kamil Čermák, Český Telecom

Doufám, že přestávka ještě dvě minuty vydrží. Já slibuji, že moje spíš osobní douška nebude rozhodně delší než dvě nebo tři minuty. Já se jmenuji Kamil Čermák, jsem obchodním ředitelem Českého Telecomu, ale souhlasím s návrhem pana moderátora, abychom tady neseděli coby vysocí představitelé různých institucí, a» už veřejnoprávních anebo komerčních, ale spíše jako fyzické osoby, které mají nějaký názor - dá-li Bůh - na tuto problematiku.

Já se přiznám, že v tom úvodním referátu pana Kotrby jsem si vzpomněl na jinou sci-fi povídku z druhé poloviny osmdesátých let, která byla strašně stručná a celá byla o tom, že se propojila celosvětová sí» počítačů " tenkrát ještě nebyl internet, aspoň se tak nezval " a celému tomu konglomerátu, tomu supermozku se položila jedna otázka první, kterou chtělo znát celé lidstvo: Je Bůh? Deset minut to vrnělo, pískalo, svítilo, bublalo, až z toho vypadla odpověď: Ano, teď už ano.

A já mám pocit, poslouchaje pana Kotrbu, že určitá část populace se v druhé polovině devadesátých let tak zamilovala do internetu, že si z něho v podstatě vytvořila nové božstvo. A teď na prahu nového století je trošku frustrována, když najednou má pocit, že Bůh není, protože to, čemu říkáme svobodný svět, stojí na pokraji vojenského konfliktu standardního typu, ve kterém jde o standardní hodnoty a který žádný internet a žádná technologie " a v tom souhlasím s kolegou Ježkem " prostě neřeší. Protože ve finále jsou to lidé a nikoliv technologie. A já jsem celou touto jako určitou červenou ni» páně Kotrbova příspěvku cítil tuhle frustraci ze zklamání z internetového božstva. Navíc se přiznám, coby člověka z komerční sféry mě na prahu jednadvacátého století překvapují výrazy nepřipustit výrobu " já myslím, že ministr Grégr na ministerstvu průmyslu by to slyšel rád, ale ta komerční sféra je na to v normální ekonomice trošku citlivá, přiznám se. A stejně tak paušální výrazy typu skvělá Česká televize nebo nikdo netouží po dalších programech. Prosím, prosím, buďme opatrní, pokud jsou tady zástupci velké Rady, kteří skutečně rozhodují. Buďme opatrní na tyto paušální výrazy, kterými rozhodujeme za celé lidstvo nebo celou tuto zemi. Tak pak se omlouvám, že jsem tomu špatně rozuměl.

Tolik jenom úvodem k tomu globálnímu vývoji. A bojím se, že tento seminář opravdu nemá tu ambici, to bychom tady trávili několik dní a řešili bychom kdo jsme, odkud a kam jdeme jako celé lidstvo.

Pokud se týká digitalizace a rozhlasu. Jednu premisu musím říci. Firma našeho typu, myslím i ta druhá, která tady sedí, bude v podstatě svá obchodní želízka mít v ohni tak nebo onak. Takže nás skutečně nevede povrchní komerční zájem a marketingové triky k tomu " kterých normálně se samozřejmě dopouštíme " k tomu, abychom šířili myšlenku digitalizace. Nicméně sluší se říci to, že benefitu daleko větší interaktivity, daleko většího množství programů, kanálů, rychlejší reakce. Souhlasím s panem kolegou z ČTÚ " daleko větší bezpečnosti. Ona opravdu empirická zkušenost ukazuje, že ty digitální technologie jsou podstatně bezpečnější než ty " z pohledu jakkoliv mě mrazí ze slova státní bezpečnost pořád ještě, ale i z tohoto pohledu prostě, kvality daleko větší. Připomíná mi to první polovinu devadesátých let, kdy mobilní telefon coby veliká krabice za 70 tisíc vypadala jako luxusní doplněk žoviálního podnikatele v bílých ponožkách se zlatými řetězy. A záhy se z toho stalo zařízeníčko, které má v této zemi pět miliónů lidí a je to obrovský fenomén. A kdybychom ho bývali byli nechytili, měli bychom velký problém. A mám pocit, že ta digitalizace půjde tímto směrem. ®e ta diskuse bohužel už v tuto chvíli nestojí tak, jestli ji chceme nebo ne, ale jestli se s ní dokážeme vyrovnat, anticipovat ji. A kdo jiný by ji měl anticipovat, když ne veřejnoprávní média? Protože souhlasím s panem předřečníkem z ČTÚ, že ta komerční jsou často samozřejmě vedena jasným konkurenčním zájmem smést s povrchu zemského další nové aktivity v oblasti vysílání programu, nabídky, reklamních časů atd.

Závěrem chci jenom říci, že si myslím, že nikoli všemocný stát " a v tomhle souhlasím s několika předřečníky " ale veřejnoprávní sféra a část té komerční, která tuto myšlenku cítí, by si ji měly vzít za svou a že je naprosto relevantní a že je na místě.

Tři minuty třicet, omlouvám se. Děkuji.

Pavel Scheufler, R ČRo

Děkuji panu obchodnímu řediteli. A teď, jestli souhlasíte, desetiminutová přestávka.

Pavel Scheufler, R ČRo

Dámy a pánové, dovolte, abych zahájil druhou část našeho semináře. V úvodu bych poprosil pana Štěpána Kotrbu, aby se pokusil nějakým konzistentním způsobem reagovat na příspěvky, které tady zazněly. Zároveň prosím, aby, kdo se nepodepsal na naši prezenční listinu, aby tak učinil. Děkuji.

Štěpán Kotrba

Já děkuji za udělené slovo a pokusím se reagovat na své čtyři předřečníky.

Na úvod řeknu jednu věc: je mi líto, že odešel bývalý generální ředitel Českého rozhlasu pan Ježek, protože jsem mu chtěl poděkovat - nebo» si myslím, že jako jediný pochopil obsah toho, oč mi šlo. Mně nešlo o to pochybovat o nutnosti obsadit kmitočtové spektrum a uhájit ho jako součást obnovitelných přírodních zdrojů při rozdělovacím procesu v rámci nějakých evropských konferencí na toto téma. Mně šlo o to upozornit na fakt, že uvažujeme o velmi hluboké, zásadní změně, která se dotkne vnímání médií jako takových, vnímání masmédií, která ovlivní zcela určitě chování všech lidí, kteří se s těmito médii setkají. A my jsme si nepoložili - aspoň z těch vládních ani radních materiálů jsem si to neuvědomil - my jsme si nepoložili otázku, do jaké míry a jak hluboce se změní obsah toho, co bude prezentováno jako vysílání.

My si představujeme (alespoň pan inženýr Pfleger mi to teď o přestávce řekl jako svou představu) že překlopíme analogové vysílání rozhlasu či televize do digitální podoby. Ale to je, přátelé, zásadní omyl. Protože to je nevyužití té konvergence technologií, která nastane; té interaktivity; těch benefitů, o kterých tady mluvil ředitel Telecomu i další. To je nepochopení toho, že stojíme před zásadní změnou svého myšlení jako programových pracovníků nebo lidí, kteří se médii zabýváme, že budeme muset změnit své pracovní postupy, svůj přístup k distribuci informací. Zbavit se pocitu, že můžeme lidi poučovat a oni nám to - s odpuštěním - nemůžou vrátit. My musíme uvažovat o tom, co bude oním obsahem. Jak dokážeme proměnit budovu na Vinohradské třídě v multimediální digitální informační centrum pro občany území mezi Aší a Břeclaví. A pokud budeme takto přistupovat k digitalizaci, já budu první, který řekne: "tleskám tomuto projektu?.

Ale má úvodní řeč byla o nákladech, které jsem si přečetl v konceptu RRTV, byla o tom, že 200 miliónů "opravdu, ale opravdu" nestačí, protože na vytvoření jednoho konkurenceschopného digitálního a multimediálního programu, který bude zpravodajsko- publicisticko- - prostě infotaimentový, bude potřeba tak 3,5 " 4 miliardy pro první léta a pak miliardu pro každý rok. Na program typu ARTE bude potřeba tak zhruba miliarda na každý rok.

A to jsou trošku jiná čísla než 200 milionů na oba dva programy.

A představa, že nabídnu lidem totéž, a pak po nich budu chtít, aby dali celkem v této zemi 60 miliard v současných cenách (i kdyby to byla polovička, i kdyby to byla třetina) za přijímače, aby vyhodili svá patnáct let stará zařízení, která jim dosud slouží, pořídili si něco nového a říkali: "to jsem rád, že to mám?, "je to krásné, moderní" a těšili se ze "š»astného nového světa" (ad Brave New World) " to se obávám, že pokud takto bude ten koncept pochopen, tak propadne. A propadne v celé Evropě. Byly tady koncepty, které se tvářily nesmírně pokrokově, a kde je jich konec? Byla tady digitální videodeska od Philipse " a kde je jí dnes konec" Byly tady poměrně jiné velmi schopné a velmi perspektivní technologie a skončily v propadlišti dějin.

Prostě - ten svět jde diverzitně a pokud se budeme tvářit, že mu vnutíme nějaký monopol (pod pohrůžkami, že nás třeba nevezmou do Evropské unie, nebo že nám ukradnou spektrum v rámci nějakého přerozdělovacího procesu jednou za tři roky), propadneme se. Musíme být připraveni na změny programu. My musíme být připraveni ověřovat si multimediální schopnosti nových technologií.

Český rozhlas po x desítkách let své existence poprvé začíná pracovat s psaným textem a poprvé začíná pracovat s obrazem. Prozatím statickým, dneska už pokusně v některých řídkých případech dynamickým. Najednou se stává, že rozhlas se stává vlastně částečně " nebo úplně " televizí. A televize se ubírá kudy?

Prozatím přes internet. Příště přes něco jiného, jinou přenosovou trasou. Přenosová trasa je z hlediska mého nepodstatná. Ale podstatná je - podle mého - informace, kterou dostávám, multimedialita, na kterou jsem psychicky po deseti letech vzrůstajícího zájmu o internet připraven. Podstaná je informace o tom, že Český rozhlas na tento pokrok a tuto hlubokou zásadní přeměnu své činnosti připraven není. A jestli mi někdo začne tvrdit, že ano, tak s ním budu velmi krutě nesouhlasit. Šedesát až sedmdesát procent pracovníků této instituce je počítačově negramotná " alespoň podle měřítek ECDL. Zájem ze strany managementu Českého rozhlasu na zvýšení této gramotnosti v historicky krátké době jednoho až dvou let je nulový. Investice do internetu " a to jak do jeho veřejné části, tak do intranetu, jako schopnosti výměny informací uvnitř Českého rozhlasu, jsou takové, že umožňují sotva přežití stávajících stránek tak, jak je vidíte. O rozvojovém potenciálu není možno hovořit, protože by si to vyžadovalo investice desetkrát větší, než je stávající část rozpočtu, na internet plánovaná ekonomickou ředitelkou pro rok 2002.

Ve své minulé analýze jsem navrhoval 100 milionů korun investic na rozvoj internetu, i s přihlédnutím k tomu, aby přes tuto technologii bylo možné ověřit metody práce s multimediální informací a připravit tak programové pracovníky a redaktory na to, že si musí vystačit sami i v terénu i v kanceláři, musí si umět najít informace, zrešeršovat informace, připravit jejich multimediální podobu a odbavit ji k vysílání. Připravit editora k tomu, že musí umět posoudit kvalitu došlé informační konzervy a podle obsahu i kontextu ji zařadit do vysílání. Musí to být jednotný proud dat, který bude jak přes nějaký SETUP-BOX, tak jeho příslušná část přes příslušný informační kanál. A musí ta věc být archivovaná, musí být databázově orientovaná, meta-data toho archivu tak, aby bylo možné vyhledat rok, dva, pět let starou informaci, v novém kontextu ji okomentovat a použít.

Toto si vyžádá jak v Českém rozhlase, tak v České televizi obrovské náklady z hlediska současného rozpočtu obou institucí na vytvoření opravdu digitálních rešeršních a archivačních center, zvuku, obrazu i textových informací, které budou obsluhovat vysoce kvalifikovaní a jednoznačně gramotní lidé. A to bude ten hlavní důvod, který bude pro koncepční změnu směrem k digitalizaci.

Součástí mých připomínek, mého komentáře ke koncepci vysílání bylo (a pan kolega z ČTÚ mne kritizoval , že jsem se nepodepsal - za to se omlouvám, prosím, doplňte si tam mé jméno, protože autorem jsem já), je i konstatování toho, že by bylo nanejvýš vhodné, aby Český rozhlas a Česká televize a spolu s nimi všechny zainteresované orgány přemýšlely o tom, jak vytvořit jednotný mediální dům veřejnoprávního sektoru, resp. jednotné médium veřejné služby. Můžeme si ho pracovně nazvat Česká multimediální, která by byla na stejné úrovni, jako je v současné době Český rozhlas a Česká televize placena z koncesionářských poplatků, ale využívala by ty nejdražší informační zdroje společně, společně by se podílela na multimediálním vývoji. Protože rozdíl, který bude v nejbližších letech " a toto nejsou investice na rok " ten rozdíl, který bude mezi Českou televizí a rozhlasem, nebude zase velký. Tam bude kladen důraz na určitý typ informace - u rozhlasu více na tu zvukovou a méně na tu obrazovou, u televize více na tu obrazovou a méně třeba na čistě zvukovou. Ale ta textová, datová, informační bohatost bude muset být, pokud bude mít recipient změnit své chování a pořídit si za deset " dvacet " třicet tisíc korun koncové zařízení, umožňující tento multimediální příjem. Představa, že to udělá jenom proto, že mu pohrozíme tím, že mu za pár let vypneme vysílání, je scestná. Prostě proto, že on si to zařízení nekoupí, on tento pokrok odmítne a pokud jsem si přečetl, tak musí dojít k určitému naplnění trhu, k určitému průběhu S-křivky nasycení trhu, aby bylo možné bez obav analogové vysílání vypnout. Cesta, kde se tvrdí, že se během nejbližších let násilím v určitých oblastech vypne klasické analogové vysílání třeba kvůli "rušení?, mně připadá trošinku zvláštní. Nedovedu si představit, že někomu nadiriguji, že buď nebude mít žádnou televizi, nebo že bude mít digitální televizi, kterou si on sám zaplatí - to vše proto, že někdo někde někoho ruší. Nemyslím si, že by dospěl takovýto provozovatel v nějaké ztotožnění s občanem, se spotřebitelem.

Takže já vidím opravdu jenom jedinou cestu, abychom se tady bavili o tom, jak jsou instituce Český rozhlas (případně i Česká televize) připraveny, nebo jak budou připraveny. Jakými cestami a v jakém čase by měly být připraveny na takto hlubokou funkční i organizační přeměnu.

Pavel Scheufler, R ČRo

Ze strany pořádající rady Českého rozhlasu jsem rád, že tady zaznělo vícekrát slovo Český rozhlas a že jsme se vrátili přece jenom více k problematice Českého rozhlasu. Chtěl bych jenom reagovat na to " já osobně si nemyslím, že by 60 % pracovníků Českého rozhlasu bylo počítačově negramotných " viz vysílání ze studiového domu, které je povícero digitální.

Rada ví, že dochází k masivní digitalizaci archivu Českého rozhlasu, že principiálně se tyto věci velmi rychle mění. To by bylo přece jenom podcenění.

Protože jsme hovořili více o Českém rozhlasu, byl bych nyní rád, kdyby za vedení jako zástupce Českého rozhlasu tady promluvil ředitel techniky. Prosím, aby se ujal slova.

Ing. Martin Zadražil, ČRo

Dobrý den. Já se ještě jednou raději pro všechny představím. Jmenuji se Martin Zadražil a jsem ředitelem úseku techniky ČRo. Nicméně rád bych reagoval na všechny zde uvedené příspěvky i z pohledu řekněme osobního.

Já si osobně myslím, že první věc, kterou bych rád řekl, je že tak jak to tady dnes poslouchám, je potřeba podle mého názoru nejprve říci " nebo já jsem přesvědčen, že tady dochází možná trošku k matení pojmů nebo minimálně ke směšování několika věcí v tom smyslu, co si představovat pod pojmem digitalizace jako takovým.

Myslím si, že jedna ta část je vlastně záležitost, která ani tak příliš v tomto okamžiku nesouvisí se způsobem, jak se dopravuje signál od toho výrobce k jeho uživateli, což je z hlediska toho, tak jak já jsem chápal dnešní seminář, ten význam slova digitalizace. To znamená zjednodušeně řečeno nahrazení existujících technologických prostředků prostředky novými, modernějšími, které " a teď se omlouvám za to opravdu zjednodušení, ale v té úplně první přibližovací rovině v podstatě přinášejí podle mého názoru jediný zásadní rozdíl " a to je v podstatě možný výrazný nárůst počtu šířených kanálů " to znamená v podstatě nárůst kvantitativní. Otázka kvality, obsahu a toho, o čem jste mluvil zejména v tom posledním příspěvku, podle mě příliš nesouvisí se slovem digitalizace v tom významu, tak jak jsem ho teď řekl. To je záležitost, která de facto znamená řešení otázky přístupu " prominete-li mi ten výraz " filozofického přístupu k tomu, čím vším má rozhlas (a budu se soustřeďovat na rozhlas) ke svému potencionálnímu posluchači, nebo chcete-li uživateli, přistupovat. Co všechno mu má nabízet.

A tam zase v tom významu slova digitalizace, tak jak jsem se ho pokusil tady vysvětlit, je to vlastně proces zcela nezávislý, protože prostředky pro vytváření těchto řekněme doplňkových služeb z pohledu klasického rozhlasového programu dnes již máme. Myslím tím internet obecně. Teď aby zase nedošlo k matení pojmů, nemyslím tím, že bych tady teď chtěl jednoznačně prohlásit, že Český rozhlas jako takový má vše optimálně uspořádáno vzhledem k užívání internetu. Myslím tím internet jako prostředek pro distribuci toho obsahu.

K obsahu jako takovému myslím, že bude rozumnější nechat vyjádřit kolegy, kteří jsou na straně toho, kdo ten obsah vyrábí.

Zpět k tomu, o čem jsme mluvili na začátku, tj. k tomu, co jsem se pokusil nazvat užším významem slova digitalizace. Já si myslím, že bychom se měli vlastně vrátit ke stavu, v jakém dneska jsme a kam bychom jakožto Český rozhlas měli směřovat, jaké k tomu máme nástroje a kdo, resp. co je třeba v tomto směru udělat, co se děje, co se neděje, a co by bylo vhodné na úrovni takovéhoto shromáždění vyřešit. Jestli dovolíte, já bych poprosil kolegy z Českých radiokomunikací o nějaký krátký exkurz toho existujícího stavu a řekněme těch klíčových problémů, které si myslíme, že vlastně nějakým způsobem brzdí nebo brání tomu, aby " a znova řeknu digitalizace v tomto užším smyslu slova byla řekněme úspěšnější nebo rychlejší, aby vůbec mohla pokračovat dál. Děkuji.

Pavel Scheufler, R ČRo

Prosím, buďte tak hodný, zase pojďte "na ten kobereček?...

P. Trnka, ČRa

Já se jmenuji Trnka, jsem z Českých radiokomunikací a cítím se tady trochu jako vetřelec, nebo» naše organizace nebyla na tento seminář ani oficiálně pozvána nebo o něm oficiálně informována. Ale jsem rád, že tady můžeme být a naší troškou přispět i k té osvětě, nebo k těm záležitostem, které se kolem té digitalizace dá se říci točí. Já to chápu, nebo?

Štěpán Kotrba

Faktická připomínka. Musím skočit panu Trnkovi do řeči: ČRa pozvány byly " a to přímo mnou. Sice ne oficiálně, ale prostřednictvím odd. techniky Českého rozhlasu.

P. Trnka, ČRa

?chtěl bych se soustředit především na to, že pod pojmem digitální médium pro rozhlas je především digitální rozhlas, systém DAB. Samozřejmě ještě také ten digitální rozhlas na středních a krátkých vlnách, který už se dá říci, že v zahraničí je narozený. Samozřejmě, že rozhlas lze šířit digitální televizí, ale myslím si, že hlavním a prvořadým úkolem toho média DAB je šíření rozhlasových programů.

My, jak víte, jsme vybudovali vysílací sí» experiment, ve spolupráci s Českým rozhlasem. Český rozhlas je držitelem licence na ten experiment. My jsme do toho vložili všechny investiční prostředky, abychom vybudovali jak kódovací část, tak i vysílací část tady v Praze, na vysílači Praha " město a na Cukráku. Tento systém byl v provozu přes půl druhého roku a vzhledem k tomu, že nedošlo k dohodě mezi oběma organizacemi o určitém podílnictví na financování dalšího provozu, nebyl provoz od 1. ledna zatím obnoven. Zařízení je připraveno, kdykoliv se může ve vysílání dál pokračovat. To je taková ta spíš smutnější stránka.

Teď ta veselejší, o které bych se chtěl zmínit, je tato. Myslíme si, že všechno souvisí s tím " za vším jsou peníze, samozřejmě, a za vším jsou lidi. Digitální rozhlas bude mít svoji oporu v obyvatelstvu, ale musí se k tomu udělat ty první kroky. Vždycky nejdříve musí být vysílací sítě a i ty nabídky a s rozumným množstvím rizik na straně tvůrců programů, tvůrců vysílacích sítí zainvestovat " a ten uživatel se potom chytí. Samozřejmě, že to závisí na tom, jak budou vytvořeny prostředky pro tvorbu programů. Programů atraktivních. Protože když budu mít na VKV i na DABu stejné programy, tak ty diváky nebo posluchače to nepřiláká. To znamená vytvořit jim další nabídky, a» ze sféry státního rozhlasu nebo veřejnoprávního rozhlasu, pardon, nebo ze sféry privátních médií. Potom ten divák nebo posluchač už zjistí tu kvalitu nebo tu motivaci tady bude mít jasně.

Zatím můžeme říci v tomto státě tomuto trochu brání ty kmitočty " otázky, o kterých se tady hovořilo. Ale to je otázka nějakých let dalšího vývoje. Ale musíme být pořád na tom dá se říct " nebo si myslíme: jak České radiokomunikace, tak Český rozhlas musí být na té špičce, které všechno budou táhnout a budou riskovat i s tím, že to někdy třeba nevyjde, ale myslím si, že by nám příkladem mohly být i sousední státy. Já když vidím " ten DAB je velmi rozvinutý v Německu. Ale když každá spolková země, každý rozhlas si tam vydává vlastní takový žurnálek, který rozdává, ve kterém informuje, jaká je tam situace, co to je vlastně to digitální rádio, jaké je pokrytí, jaké jsou přijímače apod., že to už je vlastně i taková příprava pro ten budoucí komerční trh.

Další věc je otázka přijímačů. Pořád se vlastně " dá se říct " nebo shledáváme to, že klíčovou otázkou, nebo se domníváme, že klíčovou otázkou byly přijímače. A dosud jsou. První nabídka byla v oblasti autorádií, objevily se setup-boxy nebo jednotky stolních přijímačů. Nabídka v tomto spektru neustále pokračuje. Byli jsme na výstavě IFA, na veletrhu IFA v Berlíně, koncem srpna, tam jsme viděli, že všechny světové firmy si nenechávají tento vlak ujet a všechny tam mají představené typy přijímačů. Grundig tam přijel s celou řadou autorádií nových, které umožní i na tom malém displayi u autorádia dá se říci některé datové informace zobrazovat. Byl tam předváděn od jedné firmy asijské kuchyňský přijímač, který má obrazovku s datovou částí. Čili to je perspektiva, že firmy jsou v obraze.

Klíčová věc je v tom, že Bosch představil modul DAB, který je asi 2 x 3 cm se dvěma integrovanými obvody, který vlastně je kompletní digitální přijímač. Výstup je NF a ovládání k tomu. Získali jsme informaci z internetu, že je vyvinut ve spolupráci Texas Instrument a radhoš»ský modul, jehož cena se předpokládá 50 Euro. Takže finální výrobky se předpokládají kolem 170 Euro. Což je už velký pokrok v cenové politice z hlediska přijímačů a integrace vlastně dabovského zařízení do všech nových výrobků.

Znovu bych se chtěl vrátit k tomu, že vlastně v historii, kdy se vyvíjela příprava dat, tak kdo byl na počátku vlastně výroby nebo vývoje toho systému? Výrobci technologií, kteří věděli, že trh těch autorádii, klasických prostředků, už je nasycen. ®e potřebují lidi nalákat i na nové prostředky. A vložili do toho ohromné finanční potenciály svoje, aby ten systém DAB se vytvořil. Obdobné je to samozřejmě i u digitální televize. Všichni výrobci byli u tvorby toho systému.

Já si myslím, že by bylo dobré, kdyby se podařilo ten DAB v České republice rozšiřovat, postupně, tak jak nám to dá se říci kmitočtové možnosti umožní. My jsme vypracovali i takový návrh řešení stuhové sítě, kde se vidí, že vlastně je pořád takovým nosným momentem pro DAB ten mobilní příjem v autech. Stuhová sí» Praha " Rozvadov v návaznosti na sí» v Německu. Nyní se jedná i se Škodou - Auto Škoda Mladá Boleslav " ti už do všech nových vozů vyšší a střední kategorie dávají autorádia, které mají integrované dabovské přijímače, aby byla sí» protažena až na oblast Boleslavi. Tyto projekty jsou, dá se říct, relativně velmi drahé. Když se to odhaduje, tak ten projekt Praha " Rozvadov stál zhruba 40 miliónů Kč. Pro šest rozhlasových programů.

Zase, samozřejmě, má to svoje úskalí, svoje výhody a nevýhody, v jaké jsme kmitočtové situaci. Když máme u nás jeden kmitočet v pásmu L, já můžu dělat jenom jeden multiplex se šesti programy a nemůžu to střídat. Čili od Prahy až po Rozvadov musí tam být šest stejných programů, nebo mezi tím udělat velkou díru, kde nebude nic. Jaké jsou problémy s dvanáctým kanálem víme. Rozvoj " Německo jednoznačně předpokládá, že ten DAB rozšíří na celoplošné pokrytí do roku asi 2003 nebo 2004. Bylo by škoda, abychom my nenavázali vlastně na tyto dá se říci sítě, které jsou budovány v bezprostředním příhraničí nebo za hranicemi, tak, abychom my mohli na to navázat.

Víme, jaké máme problémy s dvanáctým kanálem, kde se nám tam objevuje rušení od zahraničních vysílačů. To je otázka televize, programu NOVA apod. Ale myslím si, že z hlediska Českého rozhlasu, že by se neměla ta záležitost, ta nejzákladnější, to rozšíření toho digitálního vysílání " pořád to lidem prezentovat, ukazovat, dá se říct různé i ty krátké programy, které byly takového technického popularizačního charakteru, které byly udělány při COMNETU před " v minulém roce, kdy jsme to zahajovali. Takže si myslím, že i toto je cesta vlastně. A toto je především úloha rozhlasu, aby se na tomto podílel.

Byli jsme informováni, když jsme jednali třeba s Deutsche Telecomem při přípravě toho DABu, takže vlastně rozhlasové poplatky byly v Německu nějakým způsobem upraveny za podmínky, že toto navýšení poplatků půjde na rozvoj nového média. Čili i tímto způsobem to tam bylo vyřešeno. Jak to dopadlo, nebo o kolik to bylo atd. upravováno, to nevím.

To jsem asi tak chtěl říci ve stručnosti k tomu " k té situaci, která je momentálně. Děkuji vám za pozornost.

Pavel Scheufler, R ČRo

Děkuji panu ing. Trnkovi. Chtěl bych se zároveň omluvit, že nebyly České radiokomunikace pozvány. Jde o nedorozumění.

Podle názoru rady je rozšíření digitálního vysílání nutno lidem více prezentovat. Já se domnívám " ale teď mluvím za sebe " že to nebylo správné, že ta symbolická částka 3 x sto tisíc nebyla uvolněna v tomto roce " navrhoval bych, že by se tím rada více zabývala. Je to škoda, že došlo po úspěšném pokusu k přetržení.

A nyní prosím znovu Ing. Pflegera, který bude hovořit - jak jsme se o přestávce dohodli - o Českém rozhlase.

Ing. Jan Pfleger, MDS ČR

Nevím, jestli vás nezklamu. Já po vyslechnutí tady těch několika příspěvků, reagujících na úvodní referát pana Kotrby, jsem si seřadil některé záležitosti, které asi bychom si měli vyjasnit.

Předně: samozřejmě, že nás se dotkla ta kritika, zdrcující kritika bych řekl, těch materiálů. A tady je potřeba si postavit, prosím vás, otázku, pro koho ty materiály byly určeny. Ten materiál rady byl určen pro informaci mediální komise parlamentní, tedy stálé komise pro sdělovací prostředky, ten vládní materiál byl určen orgánům státní správy. S tím, že to, co je napsáno v úvodu těch studií, většinou se tam dočtete že považuje se digitalizace vysílání za naprosto jasnou záležitost, a nemá smysl diskutovat nyní s veřejností o tom, jestli budeme digitalizovat vysílání nebo ne. To je první věc.

Já si myslím, že přesvědčit veřejnost o tom, že se jí pomůže, že to nebude dražší, že to je otázka třeba jako když se kritizovalo zvyšování telefonních poplatků " Telecom na to reagoval tím, že říkal " tím si zákazníci vlastně předplácejí na budoucí daleko lepší služby, že toto je možno analogicky vysvětlovat i pokud se týká digitalizace televizního a rozhlasového vysílání. Ty argumenty, které tady byly uvedeny proti těm studiím, já myslím, že vyplývají z neznalosti. Kdybychom o nich podrobně diskutovali, tak myslím, že řadu těch argumentů bychom si vyvrátili. Mám na mysli třeba argument, že ta finanční představa, která je uvedena ve vládním materiálu, že je manipulační " já jsem nepochopil, koho jsme tím chtěli manipulovat. Ale myslím si, že to zdaleka není tak strašné, jak se to tady prezentovalo. Také možno, že v tom sehrálo určitou roli, že podle mého názoru v té studii rady ty finanční nároky jsou značně nadnesené, což jsme kritizovali už když se ten materiál vlastně dělal, ale zůstalo to tam takto. Já myslím, že není dneska třeba mluvit o nějakých 60 miliardách a zejména o tom, jakým způsobem je občané zaplatí. To si můžeme vydiskutovat. Myslím, že tady dojdeme ke shodě, že ta situace není tak zlá, jak tady byla prezentována. Čili to je jedna věc.

Dále bych chtěl říci zase k té otázce, zda digitalizovat, nedigitalizovat, jestli se máme ptát občanů, kteří to zaplatí, což je pravda, samozřejmě, svým způsobem. Já bych tady dal krátký příklad: podívejte se na mobilní telefony. Když sem přišel zahraniční partner, zájemce o investice v České republice do těchto služeb, v roce 1991, vyústilo to v udělení licence na analogový systém NMT, který se rozvíjel velice pomalu, dá se říci, že komerčně neměl vůbec valný úspěch. V době, kdy se zavádělo GSM, tak jako digitální systém, tak sí» NMT měla asi tuším kolem padesáti " šedesáti tisíc zákazníků. Byly tady pochybnosti, proč zase nová technologie, podobné argumenty. Proč, na co, to ti, co si to koupili, to zahodí, kdesi cosi " výsledek je naprosto jasný. Dneska jsme jednou ze zemí na předním místě v dynamice rozvoje mobilních telefonních služeb. Byl např. tenkrát náš ministr Dyba, když byla tisková konference prohlásil, že by v roce 2000 tady mohlo být asi milion účastníků, což vzbudilo smích v sále " novinářů apod. Podívejte se, dneska je tady, já přesně nevím dneska, poněvadž to není v mé oblasti, ale myslím, že asi 40 " 50% nasycenost trhu. Čili jedná se o asi čtyřikrát až pětkrát větší množství účastníků, než bylo původně předpokládáno.

Já jsem přesvědčen, že totéž se ukáže v případě digitalizace rozhlasového a televizního vysílání.

Bylo tady hodně řečeno v souvislosti s gramotností pracovníků Českého rozhlasu a vůbec s celkovým stavem v informační oblasti u nás. Bylo tady mnoho řečeno, ale já bych chtěl zdůraznit, že zejména v případě digitální televize zatím ani tak nejde o ty dodatečné služby, vlastně se uvažují tedy multimediální služby, že skutečně cílem tak jak tento systém je zaváděn v Evropě, že cílem v Evropě je skutečně prioritní opustit části pásem, vyhradit je jiným službám " a samozřejmě každá vláda se musí zařídit podle toho, aby pro své občany, občany své země, udělala tento přechod, přechod, který jak říkám je nevyhnutelný, aby ho udělala co nejsnadnější.

My jsme zvolili nějakou koncepci, která je velice podobná koncepcím v řadě jiných evropských zemí, kde se zatím o multimediálních službách téměř vůbec nemluví " např. před dvěma měsíci vydaný rakouský zákon, který stanoví zhruba asi v tom rámci jako my nějaké ty podmínky, nebo představu, jakým způsobem se bude digitální televize v Rakousku zavádět. Tam se jasně hovoří o budoucích multimediálních službách. A je samozřejmé, že v této oblasti poskytování multimediálních služeb bude " a už dnes je " značná konkurence. Ta konkurence bude tak obrovská, v kabelových sítích, v bezdrátových, že samozřejmě není vůbec jasné, jakým způsobem jít a zda a jakou to bude mít úspěšnost zařadit tyto služby i do toho digitálního televizního multiplexu.

Pokud se týká rozhlasu, je situace trošku jiná, v něčem příznivější, v něčem méně příznivější.

Já nechci dlouho zdržovat. Uzavřel bych to takovým návrhem: protože detailně odpovídat na všechno, co tady bylo řečeno v úvodním slovu a na těch tuším dvanáct nebo kolik otázek, které se tam na konci objevily, to bychom tu seděli do rána a myslím, že bychom stejně neuspěli. Já bych navrhoval, aby ty otázky, eventuelně ten referát, nám byl předán. Myslím, že bych mohl mluvit i za radu i za ČTÚ, abychom si je mohli přečíst, připravit si protiargumenty, aby v těch diskusích byly obě strany informovány korektně. Jinak myslím, že se nedobereme, protože řešit tady některé jak říkám ty úvodní otázky, zda digitalizovat či ne " já jsem konstatoval, že skutečně postoj pana Kotrby v tomto, myslím, že nevypadá na to, že by byl příliš dobře informován v těchto, zejména technických záležitostech.

Já bych tím zatím ukončil, abych dal prostor ještě ostatním příspěvkům. Děkuji za pozornost.

Pavel Scheufler, R ČRo

Tak prosím. Vidím zdvižené ruce dvou pánů. Zařídíme za radu, aby ty referáty byly předány jak ministerstvu, tak ČTÚ. Dále si myslím, že by měly být předány také velké radě. Předpokládám uveřejnění na internetových stránkách, samozřejmě bude záznam.

Ing. Jan Pfleger, MDS ČR

Já bych měl ještě malou poznámečku. Prosím vás, nebylo pozváno ministerstvo kultury, které jak víte bylo spolupředkladatelem toho materiálu do vlády. Protože se tady hodně mluvilo o obsahu vysílání, tak to si myslím, že je spíš záležitost skutečně ministerstva kultury, než nás jako orgánů správy spojů.

Ing. Dušan Liška, ČRa

Dovolte, abych se nejdříve představil. Jsem Dušan Liška a většinu svého produktivního věku jsem strávil ve Výzkumném ústavu rozhlasu a televize. Byl jsem i v České televizi, nyní jsem v Českých radiokomunikacích. Ale chtěl bych, jak už tady bylo řečeno jednou, prezentovat vlastně svůj vlastní názor na oblast digitalizace.

Chci říci, že v rámci profese jsem se zabýval posledních patnáct až dvacet let profesionálně digitalizací. Kdysi, když jsem přednášel v České televizi o digitalizaci studií apod., tak všichni říkali: jo, pane inženýre, je to velice hezké, co nám to tady povídáte, ale my se toho nedožijeme. Všichni se toho samozřejmě dožili v roce 1992 nebo 1994.

Chci tím jenom říct " tady k referátu pana Kotrby, že tam jsem cítil, přesto, že jsem měl jenom možnost si to krátce přečíst, určitý rozpor. Rozpor mezi jednak snahou zdůraznit obsah, a jednak snahou zdůraznit multimediálnost.

Z hlediska obsahu bych chtěl říci: byla tady řada lidí na IFĚ, na mezinárodní výstavě v Amsterodamu. Taky jsem měl možnost se zúčastnit. Heslo současnosti: obsah je král. O tom není žádných pochyb, že budoucnost jaksi vůbec neznevažuje obsah a obsah je nejdůležitější věc, která v multimediálních prostředcích je. Ale druhá věta, která k tomu zní je, že obsah se bude v budoucnu šířit všemi možnými způsoby k jeho konzumentům, spotřebitelům, čili posluchačům, divákům atd. To je nesporný fakt.

Samozřejmě, že v současné závažné době si můžeme uvědomit, že třeba může dojít k nějakému zvratu. Já osobně tomu nevěřím. A pokud nedojde ke zvratu jako civilizačnímu, tak stoprocentně všechna média budou digitální.

K tomu rozporu chci říci, že základem multimédií jsou právě zpětné kanály, archivy a hlavně informace o tom obsahu. Protože ten obsah už je natolik významný, natolik roztříštěný, by se dalo říci, že bez toho, aby byl důkladně popsán a důkladně a jednoduše vyhledatelný, tak žádná multimédia nemohou existovat. Říká se tady těm informacím metadata " jsou to tzv. data o datech. A archivy, metadata, to je všechno jenom o digitalizaci. O tom si myslím není žádných sporů.

Co se týče situace ve světě a v Evropě. Samozřejmě, že sledujeme tuto situaci velice pozorně. Můžu říci, co asi všichni víte, že na zahájení IFY kancléř Schröder z Německa prohlásil: že analogové vysílání rozhlasu skončí nejpozději v roce 2015. K tomu bych chtěl říci, že vždycky je tady určitá rezerva. Nikdo nechce udělat nějaký násilný převrat, to znamená, že se ukončí analogové vysílání a nikdo nebude mít digitální přijímače. To je přece nesmysl. Každá země, která o tomto diskutuje, má v budoucnu jakousi rezervu v tom, že podle vývoje trhu, podle pokrytí oblastí, podle spotřeby přijímačů se rozhodne o tom konečném termínu. Ale fakt je ten, že zatím všichni plánují v takovýchto dimenzích, přičemž to prohlášení kancléře Schrödera je první prohlášení o rozhlase. Takové prohlášení jsem ještě neslyšel. Vždycky se mluvilo o ukončení vysílání analogové televize.

Takže ten rozhlas digitální se šíří u těch našich sousedů, kam my vlastně také patříme, nebo budeme v nejbližší době patřit jaksi úplně. A myslím si, že ty obavy, které jsou tady v tom materiále ze začátku uvedeny, není nutno postavit na lehkou váhu, ale rozhodně je potřeba se řídit i tím, čím se budou řídit i naši sousedé v tomto směru. Ta situace je natolik mladá, že ještě nějaké odezvy v tomto směru nejsou známy.

Teď bych se zmínil jenom velmi zkrátka ke konkrétním otázkám. Je to otázka právě šíření multimédií, zejména rozhlasu. Přichází v úvahu v současné době právě ten DAB, čili teresteriální DAB nebo šíření přes DWBT nebo se mluví o těch generacích " třetí zařízení generace UMTS.

Je to tak, že multimédia jsou oboustranná, přičemž většinou je to v jednom směru mohutný proud informací, v druhém směru chudší, ale z různých míst. Z tohoto hlediska právě T-DAB a DWBT jsou právě média jednosměrná, která dokáží relativně levně obsloužit veliké území, veliké skupiny obyvatel, kdežto UMTS tuto funkci také dokáže plnit, ale už podstatně dráže. Dokáže ovšem plnit velice dobře tu zpětnou cestu, ten zpětný interaktivní kanál.

Takže obecně z hlediska Evropské unie " rozhlasové a televizní unie EBU se předpokládá, že tato média se budou navzájem doplňovat a že nebudou jaksi v protikladu.

Co se týče DWBT, to si nemůžu odpustit, a vysílání rozhlasu. O tom platí jedna zásadní věc. Pokud neskončí analogové vysílání televize, čili se neuvolní kanály, neuvolní se spektrum, nelze vůbec vážně uvažovat o tom, že by se vysílal rozhlas v systému DWBT. Samozřejmě, že se tam bude vysílat, ale propagačně, tak jako teď. Jeden " dva programy. Ale budoucnost rozhlasu je také v regionalitě, ve velké spoustě programů, takže není možné, aby v době, kdy se uvažuje pro televizi dva, což jsem vždycky strašně nerad slyšel, ale minimálně si myslím, že by měly být tři multiplexy, tak není možné dejme tomu jeden multiplex uvolnit pro rozhlas.

Druhá věc je, že ten systém DWBT není přímo stavěný pro rozhlas v tom smyslu, že celý multiplex je zabezpečen jedním stupněm zabezpečení, čili tou robustností. Přičemž rozhlas jako mobilní prostředek pro mobilní příjem rozhodně vyžaduje větší stupeň zabezpečení než televize v první etapě pro stacionární nebo přenosové vysílání. Takže toto není v normě uděláno a v případě, že by se šlo tímto směrem, což nelze nikdy předem, jak jste správně říkal, v technice vyloučit, kam se to všechno zvrhne, tak by bylo třeba upravit zase normu DWBT.

Samozřejmě by bylo výhodné upravit také normu DWBT v tom smyslu, aby ten multiplex, který je v současné době pro televizi osmimegaherzový, se dal rozdělit na několik ekvivalentně jako s DABem třeba čtyři nebo pět takových menších částí, které by byly vyhrazeny pro rozhlas. Pak by to samozřejmě mohlo fungovat. Ale předpokladem je dostatek multiplexů.

Takže to bych chtěl říci k té technické věci. Pokud máte nebo budete mít nějaké dotazy, tak jsme tady připraveni vám je zodpovědět. Děkuji.

Pavel Scheufler, R ČRo

Děkuji panu ing. Trnkovi. Vyzývám tedy dalšího přihlášeného. Děkuji.

Ing. Pavel Balíček, ČRo

Dobrý den. Moje jméno je Pavel Balíček a jsem pracovníkem technického úseku Českého rozhlasu. Chtěl bych tady říct jenom několik málo slov jednak z pozice zaměstnance rozhlasu, z pozice technika a z pozice člověka, který se podílel na vzniku jedné z těch zmiňovaných a kritizovaných koncepcí digitalizace vysílání.

Nejprve z pohledu technika. Domnívám se, že celý T-DAB nebo vůbec digitální vysílání je jaksi výplodem nebo výmyslem techniků, kteří byli hnáni dvěma směry nebo dvěma požadavky: jednak je to vyšší kvalita a jednak je to vyšší kapacita nebo vyšší kvantita. Ale neuvažovalo se v té době o jakémsi rozšíření toho obsahu nebo o multimedializaci.

Vezměte si, že ta snaha k vyšší kvalitě je patrná ve vysílání od dob vysílání na středních vlnách, přes VKV, FM, stereo, teď se dostáváme k DABu. Když bych vzal jinou oblast, třeba gramofonová deska nebo magnetofonový pásek " gramofonová deska " CD. Jaký je rozdíl z hlediska obsahu mezi audiocédéčkem a gramofonovou deskou? Je to hudba a v podstatě s výjimkou velice malé množiny kombinovaných formátů, kde se tam vyskytují potom jakési multimediální informace, tak stále to je "pouze hudba?.

Podobně když se vymýšlel DAB, tak Digital Audio Broadcasting je opět pouze Audio Broadcasting. Je to opět zvuk " takže zase ta snaha, ta první definice té normy je o stejném formátu, stejném druhu toho vysílání.

Z toho důvodu si myslím, že jsou trošičku zavádějící právě ony informace nebo ona diskuse o tom multimediálním obsahu. Neříkám, že tam nepatří, ale pokud se soustředíme jenom na DAB, tak ty informace, ty přídavné informace tam jsou potlačeny.

Druhý pohled, který bych tady chtěl prezentovat, je pohled právě z hlediska té koncepce digitalizace vysílání. Já jsem shodou okolností byl jediný člověk z médií, přímo z médií, který byl v té skupině zastoupen. Nikdo z komerčních stanic neprojevil zájem o přímou spolupráci a v podstatě pokud já jsem oslovoval např. s žádostí o sdělení požadovaných počtů programů nebo představu o vysílání asociaci soukromých provozovatelů, tak tam bylo většinou sděleno, že za prvé situace na trhu je taková, že ona nebude vyžadovat další kanály, protože ty stanice to prostě ekonomicky neutáhnou. Takže ty počty byly poměrně nízké, které mi říkali. Dejme tomu, že se jednalo o pouhé zdvojnásobení kanálů na daném území. Ale vezměte si, že kdykoliv rada vypíše nějaké licenční řízení, tak těch žadatelů je deset. A především snaha o vytváření sítí celoplošných stanic, tak ta naráží na skutečně nedostatek kmitočtů a technických prostředků k provozování analogového vysílání " a vlastně i Český rozhlas má problém. Pokud tady byl vlastně bývalý generální ředitel pan Ježek, tak on je autorem nebo zastáncem nebo tvůrcem myšlenky programového kanálu pro mládež " Čro 4 " a hlavním důvodem proč toto není, je skutečnost, že Český rozhlas nemá prostě technické prostředky k šíření tohoto programu.

Takže skutečně ta technická část a ta kvantita těch programů, které budou získány tím, jak zmiňovali pánové

Z telekomunikačního úřadu, ušetřením spektra, možností sdílení spektra " tak ta je velice důležitá.

A teď z pozice zaměstnance Českého rozhlasu. Já se domnívám, že my se tady bavíme neustále o tom technickém pozadí " dokonce když se podívám tady dokola, tak vidím více lidí z oblastí techniky, a» už z Českého rozhlasu nebo z firem Telecom, Radiokomunikace, ČTÚ, než lidí z programu, to znamená těch tvůrců. A jestli by nebylo správné tu výzvu pana Kotrby o nutnosti zaměření se na ten vlastní obsah směřovat právě těm tvůrcům toho obsahu a zeptat se jich, proč oni " nebo co oni vlastně budou šířit za program tímto novým médiem, které jim my technici nabízíme. A to byla zase věc, která vlastně při práci na té koncepci nebo na té koncepci digitalizace asi byla podceněna, protože tam se skutečně zabývali především o technologii a technických možnostech a ta potřeba, nebo ten požadavek programu byl dán skutečně tou vizí, že bude vyšší kvalita a vyšší počet, ale neuvažovalo se o tom, že by měl být jiný formát.

Takže já nyní bych možná vyzval kolegy z Českého rozhlasu z oblasti programu " asi pana Bobka " aby zkusili říci, jak by vlastně si představovali ono digitální vysílání, multimediální vysílání a co podle jejich názoru je Český rozhlas schopen pro to udělat, jak může vlastně plnit ten program " a případně jestli to třeba na nás techniky nebude znamenat požadavek jaksi přehodnotit vůbec " uvažovat o vysílání jinou formou, soustředit se především na tu interaktivitu, nebo že ta vlastní kvalita není tak podstatná, jestli je důležitější dělat menší počet programů ve vyšší kvalitě technické nebo větší počet programů v nižší kvalitě apod. Děkuji.

Pavel Scheufler, R ČRo

Z hlediska spolupořadatele jsem velmi spokojen, že to teď v té druhé části směřuje téměř přesně tím způsobem, jaký jsme předpokládali. Prosím tedy pana magistra Bobka, byl vyzván, aby hovořil o programových aspektech.

Mgr. Miroslav Bobek, ČRo

Děkuji. Já, jak řekl pan Scheufler, se jmenuji Miroslav Bobek. Jsem z Českého rozhlasu, kde řídím internetovou divizi a vlastně Pavel Balíček mi trošku vzal vítr z plachet, protože to konečně obrátil tam, kam jsem také chtěl směřovat. Samozřejmě, debata se ubírá jak technickým směrem, tak směrem obsahu.

Když si troufnu ji trochu zjednodušeně shrnout: máme nové technické prostředky, neunikneme před nimi " na straně jedné. A na druhé straně cítím takovou bezradnost: co vlastně s nimi, k čemu nám budou?

Tady se říká: bylo by dobré rozšiřovat, bylo by škoda nevyužít atd. atd. A na rozdíl od Pavla Balíčka si nemyslím, že to je dotaz na programové pracovníky ve smyslu " co byste chtěli vysílat a v jaké kvalitě byste to chtěli vysílat.

Jsme v Českém rozhlase, který je veřejnoprávní institucí, a v zákoně jsou popsány úkoly Českého rozhlasu. A samozřejmě Český rozhlas se je snaží plnit v rámci prostředí, které existuje. Když říkám prostředí, míním tím vysílací sítě analogové. Je zjevné, že jaksi prostor analogových sítí pro plnění všech těch úkolů nestačí. Např. ČRo 4 - stanice pro mladé, která byla zmíněna, to není výmysl pana Ježka. Zkrátka - jedním z úkolů Českého rozhlasu je oslovovat i mládež či - chceme-li - teenagery. A opravdu to nemůže v této době dělat - proto, že nemáme kmitočty.

Když si řekneme, kolik máme stanic celoplošných a kolik regionálních, tak se může zdát z technokratického pohledu, že to možné je, ale z pohledu toho posluchače to zkrátka možné není. Třeba skupina mladých lidí není slučitelná s jinými posluchači. Zde se projevuje určitá mezigenerační krize komunikace. Zkrátka - buď to ti mladí budou chtít poslouchat a pak bude to jenom pro ně, anebo to bude ještě pro někoho jiného, ale pak to nebude poslouchat nikdo.

Já bych pokládal za velmi vhodné uspořádat diskusi, ze které nejprve vyplyne, jaké vlastně jsou technické možnosti. Zde hovoříme o DABu, existuje internet, šeptá se o multimedializaci. A za druhé " musíme si říci, jakým způsobem může konkrétně Český rozhlas těchto technických možností využít k tomu, aby lépe plnil své úkoly, které jsou mu dány zákonem. To si myslím, že by bylo velmi vhodné východisko.

Samozřejmě s tím souvisí celá řada dalších věcí, viz spolupráce s Českou televizí atd. atd. Nicméně opravdu bych doporučoval, abychom to vzali z této strany. Jaké jsou úkoly Českého rozhlasu " a potom jakými technickými prostředky je můžeme plnit. Nikoli naopak. To znamená, nikoliv že tu máme nějakou technologii a budeme si lámat hlavu, co s ní. Děkuji.

Pavel Scheufler, R ČRo

To, co řekl ve svém závěru Mgr. Bobek, by klidně mohl být závěr vlastně celého našeho sezení. Ale hlásí se ještě pan Kotrba.

Štěpán Kotrba

Já bych měl ještě malinkou připomínku. Ono je to ještě trochu horší, než to Mirek Bobek řekl. Ono je to (opravdu a bohužel) o tom, že máme "nějakou" technologii, neunikneme před ní a budeme muset ji využívat. Naučit se ji využívat.

A ten imperativ: "budeme ji muset využívat" je přesně to, co tady říkal pan inženýr Pfleger z ministerstva dopravy a spojů " já mu dokonce snad i rozumím, ale já si nejsem jistý, že takto imperativně položeno a bez těch benefitů je opravdu možno přechod k digitalizaci nastavit s horizontem uvažovaných deseti let. A v tom jsem skeptik a domnívám se, že opravdu se budeme muset vážně zamyslet nad programovými otázkami, nad formáty, nad užitím a možnostmi multimédií, nad digitálními archivy, nad metadaty, která budeme muset o všech informacích vysílaných mít, aby bylo možné nabídnout tomu recipientovi. Recipientovi proto, protože my už neznáme, už není posluchač, čtenář, divák, tady už je prostě někdo, kdo komplexně vnímá multimediální obsah. Budeme se muset zamyslet, jak by bylo možné ho oslovit a účinně s ním komunikovat a jak bylo možné mu tím pádem i říci: Ano, my víme, co chceme. Ano, my umíme pracovat s novými médii. Ano, my jsme schopni se v jednadvacátém století orientovat. Ano, my víme. I to, kde je sever. Děkuji.

Pavel Scheufler, R ČRo

Pan inženýr Pfleger se ještě hlásí. Prosím.

Ing. Jan Pfleger, MDS ČR

Já vidím, že postupně bychom asi nalezli společnou řeč, ale chtěl jsem jako okamžitě reagovat na ta slova "bez benefitů?. Ty benefity, pokud tomu dobře rozumím, to je ten prospěch, který z toho bude mít veřejnost " ty zde evidentně jsou. Je třeba pouze vysvětlit si, jaká jsou a jak budou dosažena. To já myslím, že by bylo samostatné téma na diskusi. Já jenom nesouhlasím s tím, že vy jste to v původním referátu to uvedl tak, jako že se z občanů má vymámit 60 miliard Kč jenom proto, že si někdo vzpomněl, že tady budeme digitalizovat. Tak skutečně ta věc nestojí.

Štěpán Kotrba

Vždy» to tak Rada pro rozhlasové a televizní vysílání napsala do svého dokumentu?
( http://www.rrtv.cz/sdv/koncepce_prechodu.html )

Ing. Jan Pfleger, MDS ČR

Já nevím... Na začátku jste říkal, že se máme chovat jako občané. Podívejte se, já např. " samozřejmě, každý občan na to bude mít jiný názor, podle toho, kde bydlí, jaké má nároky, jaké má požadavky na rozhlas a na televizi. Já třeba bydlím neš»astně dost z hlediska televize, bydlím pod televizní věží, kde prostě příjem v podstatě není, o kvalitě se nedá mluvit. Takže jsem vázán na kabelovou televizi firmy UPC, která mi za pouhých 150 Kč měsíčně dodává deset programů, z nichž pro mě má cenu pět. Ty ostatní jsou německy mluvící, francouzsky mluvící atd. Dívám se prakticky na ty celoplošné plus TV 3. Moc se já nedívám, spíš mluvím o rodině, o domácnosti " já na to nemám tolik času.

Ale chtěl jsem říct, že tady prostě veřejnost, samozřejmě, kdybyste dneska položil nějakou otázku nebo dělal nějaký průzkum veřejného mínění mezi občany, kteří o tomto technicky prakticky nic nevědí a nevědí, co jim to přinese, tak asi byste na otázku: jste ochoten zúčastnit se na placení 60 miliard Kč za to, že budete mít digitální televizi, asi byste samozřejmě dostal 90 % zamítavých odpovědí.

Jiná je ovšem asi otázka, kdyby ti lidé byli informovaní " a samozřejmě odpovědi by se asi velice lišily podle toho, jak kde bydlí. Nemyslete si, že televizní příjem v celé republice je nějak zvláš» kvalitní. Jsou místa, kde se skutečně lidi dívají na hrozné věci, jenom proto, že nic lepšího nikdy neviděli.

Tady já bych trošku opravil " uvědomil jsem si, že jsem tady řekl, že cílem je jenom to uvolnění toho kmitočtového pásma. Zapomněl jsem dodat, že samozřejmě cílem dalším - nebo oba ty cíle jsou ekvivalentní " je zlepšit kvalitu příjmu televizních programů. V oblasti televize to bude daleko pronikavější zvýšení kvality než v rozhlase, to je nepochybné. Proto asi také zatím digitální rozhlas nějak příliš velký komerční úspěch v Evropě nezažil, ale takže samozřejmě jde jednak o kvalitu, která se lidem dává za nějaké peníze a samozřejmě o množství programů.

Pokud jsem informován od rady, tak stále jsou nové a nové požadavky, i když tady bylo řečeno, že rozhlasové stanice např. komerční jsou na pokraji vůbec svých finančních možností, zdá se, že zájemci by tady asi byli. Jestli veřejnost prostě po jakém rozsahu " jaké procento obyvatelstva by chtělo víc programů, to je otázka vis maior. To by se měl asi starat ten sektor mediální a ne to nechávat, abychom to posuzovali my jako z technického hlediska.

Já bych to nechtěl dál prodlužovat. Chcete ještě reagovat?

Štěpán Kotrba

Já zareaguji jenom na jednu věc. Možná sice je spousta žádostí o licence, ale v momentě, když si analyzuji strukturu, obsah vysílání řady rádií, zjiš»uji, že hudební rádia, zaměřená na klasický, většinový "popový" formát si sice konkurují, protože těší se na ten hlavní tržní zisk z reklamy, ale se segmentací " socioprofesní, věkovou, názorovou " si většina těch rádií nedovede poradit. A prozatím snad mimo Country radia, Frekvence 1, určitých speciálních formátů a mimo Svobodné Evropy (která je vlastně jedinou diskusní či publicistickou stanicí) nemáme v ČR čisté formáty, čistě segmentové. Proč? Protože ty segmenty jsou příliš úzké a omezené jazykovým prostorem pro 10 miliónů lidí.

Toto by mohla změnit multimédia, toto by mohlo změnit internetové vysílání, možná i digitální vysílání, ale nejsem si jist, jestli programoví pracovníci najdou ten správný, tvůrčí přístup k digitálním médiím.

Ing. Jan Pfleger, MDS ČR

Já jsem ještě chtěl reagovat na otázku, co z toho vlastně občan bude mít. ®e zaplatí něco na daních, samozřejmě v nějakých částkách, které se zdají být prostě gigantické tady z toho pohledu, jak bylo referováno " a tady skutečně o tom bychom mohli hovořit velice dlouho, že ty prospěchy tady budou.

Druhá věc je " prosím vás, víte, že my jsme takový národ dost závistivý, a celá léta, desítky let, se tady kritizovalo " podívejte se co mají v Rakousku, co mají v Německu. Myslíte si, že když dneska "zabetonujeme" (jak tady bylo řečeno), otázku digitalizace, že se nás za pět " za šest let lidi nebudou ptát, proč někdo si dneska v Německu, v Rakousku může koupit levněji digitální televizor, má na něm dvacet programů " a my máme se dívat na to, co se nám dává už třicet let a platit za to prakticky stejné peníze? Já jsem říkal o 150 Kč, které platím já. Ovšem kdybych si vzal celou tu nabídku, která vesměs pro mě zase není, a pro řadu lidí, kteří nejsou tak na nějaké lingvistické úrovni, aby znali šest evropských jazyků, ta není nějak příliš atraktivní " za to se platí asi " já nevím přesně kolik " nějak 250 Kč atd. Tady občan by měl mít podle těch představ deset neplacených programů.

Samozřejmě, že víme o námitkách, že reklamní trh toto neutáhne, čili počítá se s tím, že tam placené programy určitě budou, ale když nic, tak si bude moci sám vybrat, který program z těch neplacených chce a ne aby mu někdo vnucoval celý balík programů, jenom kvůli tomu, že prostě z komerčních důvodů " i když on má zájem třeba jenom o jeden z těch programů, který by ho zajímal. O tom bychom tady mohli hovořit tady dlouhou a dlouhou dobu. Děkuji.

Pavel Scheufler, R ČRo

Hlásí se ještě někdo?

Ing. Suja, ČTÚ

Musíme si uvědomit jednu věc: státní orgány " ministerstvo dopravy a spojů nebo Český telekomunikační úřad tady musí hájit státní zájmy. " Vysvětlit, obhájit, bez ohledu na to, jestli tady bude nějaký zájem v těchto technologiích veřejnoprávních institucí. Tady padly správné otázky, my jsme se se stejným problémem setkali u České televize. My jsme si kladli otázku při stanovování koncepce, kolik vlastně Česká televize v tom multiplexu chce programů. My jsme kladli tuto základní otázku. Dodnes nemáme odpověď.

Stejná situace je v Českém rozhlase. Jakou má Český rozhlas potřebu a představu, kolik potřebuje veřejnoprávních rozhlasových programů? Dodnes jsme my - technici a státní úředníci - na tuto otázku z těchto institucí nedostali odpověď.

Proto opravdu situace směřuje k tomu, že otázky "betonování" (nebo jak to nazýváme) stávajícího stavu či zakonzervování jsou aktuální. Tady v kuloárech jsme si kladli správně tuto otázku -konkrétně v rozhlasové oblasti. Existuje i otázka žánrová, otázka reklamy a trhu " všecko jsou to zajímavé a hezké věci, kterými se mají zabývat jiné instituce, než státní orgány. Tady se vytváří technická situace podpořená mezinárodními jednáními a závazky " s tímto se bude muset i mediální trh vypořádat.

Na půdě Českého rozhlasu je třeba zdůraznit, že existuje potřeba, aby veřejnoprávní instituce řekly, jaký prostor z tohoto nabízeného krajíce chtějí a potřebují, protože nyní je historická možnost Českému rozhlasu vyhovět. Vyhovět jeho potřebám z hlediska programového kruhu. Vyhovět potřebám budoucnosti. To samé platí pro Českou televizi, když takto o tom mluvíme obecně a nyní si tyto dvě instituce musejí udělat jasno.

Pavel Scheufler, R ČRo

Děkuji panu inženýru Ing. Sujovi. To jsou zlatá slova, která určitě Rada slyší ráda. Jde skutečně o to, jak využít nových technických možností k plnění služeb veřejnoprávního média. To si ty dvě instituce musí ujasnit. Je škoda, že tady není hlavní analytik pan doktor Savický z České televize. Pro Radu z toto konkrétně vyplývá, že by se měla iniciovat nějaká vnitro-rozhlasová diskuse o programových aspektech vysílání ve vztahu k novým technickým možnostem.

Také z toho vyplývá, když se bude hovořit o rozpočtu, že minimálně by se více prostředků mělo skutečně v Českém rozhlase věnovat na rozvoj internetu. Rada toto vždycky propagovala a propagovat doufám bude.

Pak jsou tady nějaké úkoly vůči Českým radiokomunikacím. Ty zase budeme iniciovat nová jednání s vedením, aby v tomto směru se učinilo více pro rozšiřování digitálního rozhlasového vysílání, pro jeho prezentaci na veřejnosti. To by veřejnoprávní médium mělo dělat.

Pokud není ještě nějaký zásadní příspěvek, který by reagoval na to, co zde bylo řečeno, děkuji vám všem za účast na našem semináři, který, myslím vzdor tomu tápání na začátku měl svou nejenom úroveň odbornou, ale i svůj smysl. Doufám, že to všichni tak cítíte, a děkuji vám.

Na shledanou.

Písemný doplněk vystoupení Š. Kotrby

Doporučení zainteresovaným:

Vládě ČR

PSP ČR

RRTV, RČT, RČRo a mediální komisi PSP ČR:

RČTa RČRo, ČT a ČRo:

ČRo:

RČRo: