Rok co rok opouštějí milióny tažných ptáků svá hnízdiště a odlétají na jih. Ptačí tah je jedním z nejzajímavějších přírodních jevů; přestože ho ale vědci zkoumají více než sto let, stále o něm víme překvapivě málo. Teprve v poslední době nám moderní technika umožňuje sledovat ho téměř v přímém přenosu. Sobota 20. června 1998 Od rána bylo v Brdech živo; bylo nás tam snad deset a válčili jsme na několika frontách. Na východním křídle (rozumí se v oblasti brdských Hřebenů) jsme se pokoušeli najít Martina, na severním křídle (rozumí se na retranslaci) probíhala údržba a uprostřed (což je ve vojenské terminologii určitě nesprávně a prosím návštěvníky z armádních serverů, aby mě případně opravili), tedy uprostřed se odehrávalo to nejdůležitější, totiž pokusy o chycení Kristýny za účelem výměny satelitního a pozemního vysílače. Přítomen byl i televizní štáb, takže bylo jasné, že se Kristýnu lapit nepodaří; vždycky, když je na místě Betacam, jsou čápi zvlášť ostražití a bylo to tak i tentokrát. Kristýnu jsme nechytli. Ani pokud jde o Martina, neupěli jsme. Vzhledem k tomu, že už několik pozemních pokusů selhalo, budeme to asi muset zkusit z letadla. Ještě zpátky ke Kristýně: její mláďata napohled dobře prospívají. Stavějí se a zkoušejí mávat křídly (už jim na nich vyrážejí černé letky), ale mají potíže udržet rovnováhu, takže nakonec vždycky drcnou zpátky na hnízdo. Působí to docela komicky a zvlášť Ivo H. se u monitoru dobře bavil. Zdeňkovi Moudrému se ale čápata zdají hubenější než by měla být. Možná, že Kristýna a David mají potíže s obstaráváním dostatečného množství potravy. To by nevěstilo nic dobrého... -mb- Miroslav Bobek
<<	>>