Rok co rok opouštějí milióny tažných ptáků svá hnízdiště a odlétají na jih. Ptačí tah je jedním z nejzajímavějších přírodních jevů; přestože ho ale vědci zkoumají více než sto let, stále o něm víme překvapivě málo. Teprve v poslední době nám moderní technika umožňuje sledovat ho téměř v přímém přenosu. Jak žije Dominika (15.40N 12.91W, čtvrtek 23. prosince 1999 večer) Dominičino loviště V noci jsme nalezli Dominičino nocoviště a dnes ráno i její loviště. Dominika nocovala na pahýlu stromu u velké louže vody asi dva kilometry od Jezírka. Jsme si téměř jisti, že v těch místech přenocovalo nanejvýš několik čápů; určitě ne celé hejno. Ráno ostatně Dominika přeletěla do blízkosti našeho tábora, kde se posadila na suchý strom - a byla sama. Sotva o hodinu později jsme ji zaměřili v marigotu (říčním korytě se zbytky vody), kde se ve společnosti dalších tří černých čápů krmila. Kromě Dominiky se pochopitelně snažíme alespoň vizuálně registrovat také pohyby dalších čápů, a tak se teď můžeme pokusit o doplnění a upřesnění toho, co jsme psali v minulých dnech: Zdá se, že čápi se po západu Slunce rozptýlí po krajině a nocují na stromech. Ráno sletí k první vodě, kde se začnou krmit. Pak posedávají na stromech a znovu se krmí. Postupně se na různých místech utvoří větší či menší skupinky, které se kolem desáté přesunou k Jezírku. Když čápi nejsou rušeni (jako dnes), vydrží tam až do večera; odpočívají a spí, probírají si peří, koupou se, tu a tam loví. Se soumrakem přeletí na pole a odtud se rozletí na svá nocoviště. -mb- Jak žijeme my (15.40N 12.91W, čtvrtek 23. prosince 1999 večer) Honza nad spletí kabelů připravuje časosběrnou kameru Interiér jednoho z maghamských obchodů Na přání VolvoXe velmi krátce o tom, jak tu žijeme my. Tábor máme v porostu akácií, který připomíná udržovaný park. O kousek dál začínají pole a plochy vyschlého bahna z doby záplav, a když se zvedne vítr "getme" (a ten se zvedá každý den), začne nám do všech věcí a zařízení pronikat prach. Současně ale tenhle vítr také zmírňuje horko... Teploty tu přes den dosahují 35 stupňů. Občas se na nás zajde podívat místní pastevec ověšený amulety, ale arabsky umí jen pár slov, takže jsme se toho od něj moc nedověděli. Největší problém je tu s vodou. Pro pitnou balenou vodu jezdí Khalil s Ahmadem do Maghamy, užitková voda je o něco blíž, ale není jí zdaleka dostatek. K nejbližší sprše jsou odtud čtyři hodiny cesty autem. Zásoby potravin z Dakaru se tenčí a v Maghamě se dá koupit jen sterilovaná zelenina, zaprášený chleba, Nescafé, rýže, čaj, různé druhy sušenek a konzervy sardinek, které ovšem byly vyrobeny v roce 1996. Samozřejmě, jako všude, se tu prodává Coca Cola, cigarety a nejrůznější cetky a krémy a prášky. Nesmím zapomenout na skopové, které si koupil Ahmad a které teď visí za mnou na stromě. Celé dny trávíme monitorováním čápů, fotografováním a natáčením. Večer píšeme, dobíjíme zdroje všech našich zařízení a posíláme zprávy. Před pár dny jsme vyfotografovali Ahmada, přetáhli obrázek do počítače, ukázali mu ho a řekli, že za dvě minuty bude v Praze a odtud po Internetu přístupný na celém světě. Ahmad, který se poctivě modlí, tedy předpokládám, že je docela zbožný, se na nás vážně podíval a řekl: "Je ještě Bůh?" -mb-
<<	>>