Rok co rok opouštějí milióny tažných ptáků svá hnízdiště a odlétají na jih. Ptačí tah je jedním z nejzajímavějších přírodních jevů; přestože ho ale vědci zkoumají více než sto let, stále o něm víme překvapivě málo. Teprve v poslední době nám moderní technika umožňuje sledovat ho téměř v přímém přenosu. Ztracený svět (buš jihozápadně od Kayes, čtvrtek 30. prosince 1999 večer) Cesta za Kryštofem. Noc pod širákem v buši. Marigot, kde jsme zastihli Kryštofa. Včera ráno jsme pěšky vyrazili na poslední Kryštofovy souřadnice, tedy do míst vzdálených od našeho tábora 13 kilometrů vzdušnou čarou. Přespali jsme pod širákem v buši a vrátili se teprve před chvílí. Kryštofa jsme našli, viděli a krátce sledovali. Jestliže jsem tu předevčírem psal, že je tu "kopcovitý až horský terén", nebylo to úplně přesné. Nedaleko odtud se sice vypínají vrcholky přesahující tisícimetrovou výšku, ale krajina má ze všeho nejvíc stupňovitý charakter - mírně zvlněný terén se náhle láme do prudkého srázu a o padesát nebo sto metrů výš je opět rovina. Místy je vypálená buš, po které se jde nádherně, ale většinou je nutné se prodírat křovisky a akáciemi, procházet vysokou travou anebo šplhat po velkých balvanech. Třináct kilometrů se tak pořádně protáhne; nemluvě o tom, že teploty se pohybují kolem 30 až 35 stupňů - a že nezbývá, než na zádech nést alespoň šest litrů vody a k tomu další vybavení. (Po takovém výletu se pak těžko píše na Internet, který je vzdálenější než hvězdy na obloze.) Buš na západě Mali má i své půvaby. Jakoby přímo ze spálené země vyrůstají velké žluté květy. Nad okolní krajinou se tyčí palmy. Akácie mají jemně nazelenalou kůru. Staleté stromy, jejichž kmeny mají až čtyři metry v průměru, pamatují snad ještě Říši Mali. Mezi kameny běhají smrtníci a po obloze přeletují tokové, leskoptve a papoušci. Z trávy občas vyrazí tlupa divokých prasat. Na větvích se kolébají hnízda snovačů... A hlavně je tu liduprázdno. Za dva dny jsme neviděli jediného člověka a jen jednou jsme narazili na stopy lidské přítomnosti. V této vyprahlé krajině jsme včera odpoledne našli Kryštofa. Byl u marigotu na souřadnicích, které nám z Toulouse přišly předevčírem. Proč se 20. prosince přestěhoval právě do míst, kde jsou dvě velké louže a kde mu společnost dělá podle všeho jediný další čáp a pár kladivoušů, je pro nás záhada (o interpretaci se začneme pokoušet až po návratu domů). V každém případě odpoledne byl Kryštof u marigotu, nocovat přeletěl pár set metrů na jihozápad a ráno byl i se svým "společníkem" opět u marigotu. Je obtížné říci, jestli je v této oblasti podobných marigotů víc. Podle dalších satelitních lokalizací jsme našli pouze jeden, kde byl Kryštof před pár dny. Zjevně ho musel opustit - v korytě zbývalo už snad jenom pár set litrů vody. Na shledanou po Silvestru, který strávíme (snad) v Kayes. Všem našim čtenářům a příznivcům přejeme všechno nejlepší do roku 2000. -mb-
<<	>>