Rok co rok opouštějí milióny tažných ptáků svá hnízdiště a odlétají na jih. Ptačí tah je jedním z nejzajímavějších přírodních jevů; přestože ho ale vědci zkoumají více než sto let, stále o něm víme překvapivě málo. Teprve v poslední době nám moderní technika umožňuje sledovat ho téměř v přímém přenosu. Spořádaná kolona na dálnici do tropů (čtvrtek 7. září 2000) Vysílací cykly satelitních vysílačů našich čápů se postupně posouvají; aktuální souřadnice tedy nyní už nedostáváme ráno, ale až během dne. Proto také dnešní zápis dávám dohromady večer. Titulek se týká bílé čápice Marty. Ta během středy postoupila o necelých dvě stě kilometrů. Prakticky po stejné trase a stejným tempem letí bílí čápi označení v Polsku a Rusku - viz server Naturdetektive. Pokud jde o druhou naši bílou čápici, Žofii, přišly dnes jen údaje senzorů. Údaj senzoru pohybu se naštěstí změnil, snad se tedy o osud Žofie nemusíme obávat. Mladá černá čápice Johana, o které jsme už dávno nepsali, zmizela z blízkosti svého brdského hnízda (naposled tam František Pojer potvrdil její přítomnost v neděli). Ovšem kde je, to nevíme. Ani její vysílač nefunguje zrovna valně. Asi nejzajímavější je chování černého čápa Kryštofa, kterého letos sledujeme už druhým rokem. Stejně jako loni postupuje podél Pyrenejí a hledá místo, kde by je přeletěl. Tímto místem by podle všeho mohla být Organbidexka (viz obrázek), která je v Pyrenejích jedním z nejdůležitějších koridorů tažných ptáků. Stejně jako v minulých letech, čekají na Kryštofa španělští ornitologové u břehů Gibraltarské úžiny. Jak tam nyní probíhá průtah ptáků? "Zatím zde bylo velmi málo černých čápů," napsala nám Cristina Parkés. "Minulý týden jsem ale viděla ohromné hejno asi 5000 bílých čápů, kteří letěli nad městem. Bylo to úžasné." -mb-
<<	>>