Rok co rok opouštějí milióny tažných ptáků svá hnízdiště a odlétají na jih. Ptačí tah je jedním z nejzajímavějších přírodních jevů; přestože ho ale vědci zkoumají více než sto let, stále o něm víme překvapivě málo. Teprve v poslední době nám moderní technika umožňuje sledovat ho téměř v přímém přenosu. Kryštofův vysílač má závadu (čtvrtek 21. září 2000) To, co jsem psal v pondělí jako domněnku, je nyní bohužel smutná jistota: sledování černého čápa Kryštofa předčasně skončilo. Jeho solární satelitní vysílač, kterým jsme ho označili loni v létě, selhal. Podle všeho definitivně. Jak se zdá, problém je v solárním článku, resp. v dobíjení baterie, jejíž napětí o víkendu trvale klesalo. Pak už satelity žádné signály vysílače nezachytily. Je to velká škoda, ale jak doufáme, setkáme se s Kryštofem na jaře na Rakovnicku. Jsem přesvědčen, že je v pořádku, protože senzory pohybu se do poslední chvíle měnily. Bude ovšem problém Kryštofa na jaře najít; jeho pozemní vysílač je totiž napájen ze stejného zdroje jako vysílač satelitní. Mladá černá čápice Johana, která je rovněž označena solárním satelitním vysílačem, postoupila Rumunskem na jih. Z průběhu její cesty se zdá, že její sobotní souřadnice byly zatíženy velkou chybou (měly kvalitu A, kde není zaručena přesnost souřadnic) a že ve skutečnosti tedy neletí tak klikatě, jak se zpočátku zdálo. Bílá čápice Marta zůstává ve ýchodním Súdánu. -mb-
<<	>>