Rok co rok opouštějí milióny tažných ptáků svá hnízdiště a odlétají na jih. Ptačí tah je jedním z nejzajímavějších přírodních jevů; přestože ho ale vědci zkoumají více než sto let, stále o něm víme překvapivě málo. Teprve v poslední době nám moderní technika umožňuje sledovat ho téměř v přímém přenosu. Johana se potuluje Balkánem (pondělí 18. září 2000) Mladá černá čápice Johana pokračuje v cestě, i když na první pohled se zdá, že poněkud zmateně: v pátek odpoledne byla na rumunsko-srbské hranici a do soboty odpoledne postoupila poměrně daleko na východ do rumunského vnitrozemí. Sledování Johany, o které máme najednou dost údajů, jsme přitom už málem vzdali. Mít možnost, vysílač bychom jí sundali, protože v Čechách prakticky nefungoval - satelity jeho signály nezachytily ani jednou v takové kvalitě, aby bylo možné vypočítat souřadnice. Elektronický smog? Možná; Kryštofův vysílač stejného typu ovšem fungoval dobře... Jako by to byly spojité nádoby. Jen co máme zprávy o Johaně, nedaří se zaznamenat černého čápa Kryštofa. Poslední souřadnice máme z pátku, kdy nad Marokem směřoval k Sahaře. V sobotu a v neděli už přišly jen údaje senzorů. Vyplývá z nich, že Kryštof je v pořádku (údaj senzoru pohybu se mění), ale jeho satelitní vysílač má možná závadu: napětí rychle klesá... Dále jen telegraficky: Bílá čápice Marta stále zůstává na stejném místě v Súdánu - východojihovýchodně od Chartúmu. Jarda Šimek se vrátil z Afriky, kde se mimo jiné zúčastnil 10. panafrického ornitologického kongresu. Jak se zdá, měl náš projekt celkem úspěch. Minulý týden jsme zavedli zasílání čapích novinek e-mailem. -mb-
<<	>>