Rok co rok opouštějí milióny tažných ptáků svá hnízdiště a odlétají na jih. Ptačí tah je jedním z nejzajímavějších přírodních jevů; přestože ho ale vědci zkoumají více než sto let, stále o něm víme překvapivě málo. Teprve v poslední době nám moderní technika umožňuje sledovat ho téměř v přímém přenosu.

Návštěva u Arnošta (pondělí 15. října 2001)
Oblast bývalých povrchových hnědouhelných dolů v okolí Lauchhammeru asi 60 km severně od Drážďan je vyhlášeným shromaždištěm jeřábů a divokých husí při jejich podzimním tahu. Po rekultivacích je celé rovinaté území pokryto mladými borovými lesy se sítí kanálů a mokřin. Většina území je přírodní rezervací Na některých místech zde zůstaly mělké vodní plochy a v centrální části byly provedeny rozsáhlé terénní úpravy přímo s cílem vytvořit příhodné biotopy. Oblast je lemována úrodnými rovinami s intenzivní zemědělskou výrobou orientovanou především na chov skotu a pěstování kukuřice. To vše vytváří příhodné podmínky pro jeřáby. Někdejší doly připomíná jen muzejní exemplář mamutího rypadla na obzoru, pece snad nejstarší koksovny na světě a v lese zapomenutý malý památník, který oznamuje, že právě zde byly poprvé na světě vyrobeny brikety.
Přes den jsou hejnka jeřábů rozptýlena v krajině Zahlédnout je můžeme pouze náhodou. A pokud přeci jen máme štěstí, dostaneme se k nim ne blíže, než na několik set metrů. Zato ráno a především vpodvečer jsou na nebi nápadná jejich přeletující hejnka (spíše linie či klíny). Se soumrakem přilétají jeřábi z míst, kde se na sklizených kukuřičných polích krmili, na bezpečná shromaždiště, odkud pak společně v posledních záblescích dne přeletí zbývajících několik set metrů na nocoviště. Takové typické nocoviště, zpravidla rozsáhlý mělký rybník, bažina či zatopená louka se i v noci prozrazuje jejich občasným troubením. Ráno okolo východu slunce jeřábi nocoviště opouštějí. Přesun je ukončen asi za půl hodiny.
Pouze zkušení ornitologové si dovedou najít příležitost, jak přiletující ptáky spočítat a pokusit se zkontrolovat jejich kroužky. Mezi ty nejzkušenější patří zdejší ornitolog-amatér Dr. Klaus Uhl. Z jeho dat vyplývá, že na podzim je sledované nocoviště používáno od září do listopadu a maximální počty okolo 1000 jeřábů kulminují právě v těchto dnech. Ptáci se zde však mění, někteří přilétají z hnízdišť později, jiné skupinky odlétají dříve na hlavní zimoviště ve Francii a Španělsku.
Kroužkovaných ptáků se zde každoročně zastavuje pouze několik. Je zajímavé, že zde nebyl žádný z asi 300 jedinců barevně značených v severní části Německa. Vedle finských jeřábů se zde patrně shromažďují všichni naši jeřábi ze severních Čech a dále neidentifikovatelní jedinci.
Jaké jsou nové údaje o našich jeřábech?
Mládě, které jsme loni označili pozemním vysílačem, je tu i letos, a to již od 7.9.2001. Velmi pravděpodobné je, že tento nedospělý, ale podle peří již adultní kus strávil jaro a léto někde u nás - v místech jeho budoucího hnízdiště. Dalším výborným dokladem je i rodina s mládětem s barevným kroužkem H02. Původně 2 mláďata byla kroužkována P. Kůrkou 8.5.2001 na Břehyni. Protože se jeřábí rodiny důsledně drží spolu, je téměř jisté, že druhé mládě někde zahynulo. Tento fakt není překvapením, neboť především v prvních měsících života zjišťují ornitologové největší mortalitu. Právě mláďata musí čelit, i přes velkou péči rodičů, silnému tlaku prostředí a přírodní výběr, který preferuje ty nejschopnější, si tak na opačné straně vybírá svoji nutnou daň.
Nejpřekvapivější je však fakt, že Arnošt NEBYL na sledovaném nocovišti dosud odečten. Přitom víme, že od nás odlétl mezi 14.-17.9, nejspíše 15.9. a již 23.9. jsem při krátké noční kontrole zachytil jeho konvenční signál právě v místě německého nocoviště!! Již tehdy azimut ukazoval poněkud mimo hlavní mokřinu. Teprve o 2 týdny později jsem se seznámil s terénem a jako pravděpodobné nocoviště se zpětně jeví některá z velkých lesních pasek! Za svítání 7.10. nebyl Arnošt opět přítomen na společném nocovišti a jeho signál se po ranním vylétnutí objevil velmi slabě západním směrem. Po krátkém čase zmizel, ale nebylo obtížné jej dohledat. Se skupinou asi 60 dalších jeřábů se živil na částečně posekaném kukuřičném poli a pak na blízkém poli se sklizeným obilím. Nebylo možné se přiblížit blíže než asi 400 m. Přes drobné přesuny se z prostoru celý den nevzdálil. K mému velkému překvapení zde zůstal i na noc! Všeobecně se soudí, že pokles počtu jeřábů na konci zimování může být částečně způsoben i častějším přespáváním malých skupin nebo spíše párů mimo nocoviště. Arnošt naznačil, že k tomu může docházet kdykoliv.
-lp-


<< >>


Africká odysea - projekt
Českého rozhlasu 2 - PRAHA

Texty: Miroslav Bobek, František Pojer
Fotografie: Khalil Baalbaki a archív Africké odyseje
Grafika: Tom Vild
Webmaster: Lenka Hampapová
Připraveno za podpory společnosti Internet Servis.

Africkaodysea@internet.cz