Rok co rok opouštějí milióny tažných ptáků svá hnízdiště a odlétají na jih. Ptačí tah je jedním z nejzajímavějších přírodních jevů; přestože ho ale vědci zkoumají více než sto let, stále o něm víme překvapivě málo. Teprve v poslední době nám moderní technika umožňuje sledovat ho téměř v přímém přenosu. Pod dohledem družic se letos na cestu do Afriky vydali čtyři čápi černí: Kristýna, Jakub, Tereza a Martin Pátek 3. října 1997, 15:30 Den začal docela zajímavě: už ráno jsme měli k dispozici souřadnice Kristýny a Jakuba. Kristýna přeletěla během včerejška Vysoký Atlas; před 15. hodinou (světového času) byla na okraji Sahary, v jihovýchodním Maroku poblíž Zagory (31° s.š., 6° 6´ z.d.). Zastaví se, jako už několikrát, na vádí Oued Drâa, anebo se rovnou vydá nad poušť? Sázel bych na první možnost, ale ještě štěstí, že nechodím k Fortuně, byl bych na mizině. Takže upřímně řečeno nevím. Uvidíme zítra. Jakub spěchá. Od zastávky z noci na čtvrtek uletěl přes dvě stě kilometrů. Ovšem měřeno vzdušnou čarou. Ve skutečnosti se včera musel vyhnout Iskenderunskému zálivu, čímž se jeho letová trasa prodloužila. Dorazil až na syrskou hranici (36° 8´ s.š., 36° 23´ v.d.). Při svém tempu bude co nevidět v Izraeli, takže hned poránu jsem poslal avízo do kibucu Kfar Ruppin. Tam mívá svou základnu Willem Van den Bossche, který v Izraeli rok co rok sčítá táhnoucí čápy a už několikrát se mu podařilo pozorovat naše "batůžkáře". Nejsem si ale jist, že Wim je v Izraeli i letos. Odpoledne měl být aktivní satelitní vysílač Terezy. Po třetí se skutečně objevily souřadnice: 39° 21´ s.š., 4° 54´ z.d. I Tereza na své cestě Španělskem výrazně postoupila. Obratem jsem mailoval španělským hlídkám u Gibraltaru, ať si naladí příslušnou frekvenci. Shrnutí toho, co se stalo za uplynulý týden, si lze poslechnout zítra po osmé v Meteoru (samozřejmě na Praze). Miroslav Bobek
<<	>>