Rok co rok opouštějí milióny tažných ptáků svá hnízdiště a odlétají na jih. Ptačí tah je jedním z nejzajímavějších přírodních jevů; přestože ho ale vědci zkoumají více než sto let, stále o něm víme překvapivě málo. Teprve v poslední době nám moderní technika umožňuje sledovat ho téměř v přímém přenosu.

Pondělí 13. dubna 1998

Ve středu jsem nabízel čtyři zdůvodnění proč se nám nedaří najít Kristýnu. Tady jsou ještě jednou, pěkně přehledně:
  1. potlouká se po Brdech a čeká na Jakuba;
  2. shání jiného samce;
  3. už ho má a začíná s ním hnízdit na místě, o kterém nevíme;
  4. odletěla hledat štěstí někam úplně jinam.
Teď už jsme si skoro jisti, že c) je správně. S jednou výhradou - o tom místě víme zatraceně dobře. Jeho hledání jsme koneckonců věnovali půl Velikonoc.

Pátek 21.20:    František Pojer zachytil z okraje Brd signál Kristýnina pozemního vysílače.

Sobota 10.30:    Mával jsem anténou na stejném kopci jako předchozí noc Franta. Neslyšel jsem ale nic jiného, než rušení od vojenských vysílačů.

Sobota 14.20:    Nezávisle na sobě jsme s Frantou měli Kristýnu na příjmu, jenže signál se v brdských kopcích měnil natolik, že jsme se do 14.35, kdy ustal, ničeho kloudného nedobrali. Území, které připadalo v úvahu pro další pátrání, se však alespoň zmenšilo asi na deset kilometrů čtverečných.

Sobota 15.15:    Kristýna se zas ozvala, zas jsme za ní -každý jinou cestou- vyjeli; závory ve vojenském prostoru byly naštěstí odemčené. Po půl hodině jsme se shodli, že se zdržuje na kopci, jehož jméno nebudu pro jistotu zveřejňovat. Shodli jsme se i na tom, že asi bude sedět na hnízdě a signál se podstatně mění nejen když odletí, ale i když jenom poposedne. Hornatý terén je pro radiotracking opravdu strašná věc!

Střih na neděli 15:05:    a tři čtvrtě hodiny, kdy jsem měl Kristýnu na příjmu, jsem projel půl vojenského prostoru. Teprve potom mi všechno doklaplo. Rozumí se, že mi došlo, proč jsou změny signálu takové jaké jsou, ergo kde přesně má Kristýna hnízdo.

V neděli v noci byl Franta moje závěry ještě překontrolovat. Ráno jsem našel v hlasové schránce vzkaz, že to opravdu sedí a že stačí ke hnízdu dojít. Což uděláme nejdřív koncem týdne, poněvadž teď by nebylo záhodno sebeméně riskovat, že Kristýnu vyrušíme.

Předběžný závěr tedy zní: Kristýna má ve vojenském prostoru v Brdech nového samce a nové hnízdo. Kdo ví, jestli už se nestřídají v sezení na vejcích.

I s Martinem je leccos jinak. Ještě v neděli odpoledne jsem vyrazil k Dobříši, naladil Martinův kmitočet, zachytil signál. Potud všechno v pořádku. Jenže sotva jsem se přiblížil ke hnízdu, na kterém byl Martin loni s Terezou, signál se stočil. Nebudu to dál protahovat. Martin byl v prostoru druhého "dobříšského" hnízda (minulý rok na něm byl samec, o kterém jsme si mysleli, že je otcem Tereziných mláďat; viz starší deníčky). Chtěl jsem se jít podívat, jestli je Martin přímo na tomhle druhém hnízdě nebo jen v jeho bezprostřední blízkosti, ale nakonec jsem uznal, že neznám terén natolik dobře, abych byl schopen přiblížit se nepozorovaně, a tak jsem ještě chvíli poslouchal co se bude dít, a když se nedělo nic, odjel jsem domů.

Dnes dopoledne volal Franta. Narozdíl ode mne zná u Dobříše každý strom a každý kámen, takže neváhal. Martin byl na hnízdě, obskakoval samičku a čas od času sletěl na zem, aby přinesl klacek nebo mech. Jsou to věci: Martin zabral cizí hnízdo, možná i s cizí čápicí! (K tomuhle výroku mi poslal připomínku Jarda Šimek; podle něj si cizí čápice vybrala Martina a nakvartýrovala si ho na hnízdo, což je zdánlivě drobná, nicméně podstatná nuance.)

<< >>


Africká odysea - projekt
Českého rozhlasu 2 - PRAHA

Texty: Miroslav Bobek, František Pojer
Fotografie: Khalil Baalbaki a archív Africké odyseje
Grafika: Tom Vild
Webmaster: Lenka Hampapová
Připraveno za podpory společnosti Internet Servis.

Africkaodysea@internet.cz