Rok co rok opouštějí milióny tažných ptáků svá hnízdiště a odlétají na jih. Ptačí tah je jedním z nejzajímavějších přírodních jevů; přestože ho ale vědci zkoumají více než sto let, stále o něm víme překvapivě málo. Teprve v poslední době nám moderní technika umožňuje sledovat ho téměř v přímém přenosu. Čtvrtek 28. května 1998 Zrovna volal Ivo Budil, že se Kristýna nějak divně mele a že se MOŽNÁ budou líhnout mláďata. Podobná avíza se ovšem objevují každou chvíli. Psychóza se šíří; brzo asi založíme Klub prvorodiček. Přece jen se ale nejen mně, ale i dalším kolegům čápařům ZDÁ, že v chování čápů došlo během posledních dnů k nevelkým změnám. Jeví se mnohem neklidnější, jejich posaz na hnízdě je trochu jiný (hlavně Kristýna má chvílemi jak nějaká kvočna poroztažená křídla) a David začal na hnízdo přinášet spousty mechu (jednou zarovnal Kristýnu tak, že málem nebyla vidět). Možná se nám to ale opravdu jen zdá; o hnízdě máme ostatně přehled teprve krátkou dobu. Jenže: co když se z vajec už ozývají mláďata? Sluníčko přenosu na internet zjevně nesvědčí. V lese jsou chvílemi takové kontrasty, že je umění se v obrázku vyznat. Snad pomůže jiné seřízení videokamery... Pokud ne, mohu doporučit jenom trpělivost. Přišel mi dnes záhadný balíček; přesně ten typ, který je lépe odevzdat pyrotechnikovi. Pak jsem si ale přečetl text na obálce (viz obrázek) a balíček rozbalil. Bylo v něm do vosku zalité čínské/černé vejce. Další šetření ukázalo, že ho do mé kanceláře doručila jedna známá česká novinářka. Na závěr k Martinovi. Nezapomněli jsme na něj - v minulých dnech ho usilovně hledal Luboš Peške. Nenašel. Miroslav Bobek
<<	>>