Rok co rok opouštějí milióny tažných ptáků svá hnízdiště a odlétají na jih. Ptačí tah je jedním z nejzajímavějších přírodních jevů; přestože ho ale vědci zkoumají více než sto let, stále o něm víme překvapivě málo. Teprve v poslední době nám moderní technika umožňuje sledovat ho téměř v přímém přenosu. Pondělí 29. června 1998 Věru napínavé ráno. Zatímco já dřepím v Rozhlase -jako ostatně každé pondělí- Franta Pojer a Honza Petrů operují v Brdech. Už včera večer se potvrdilo, že závada je v analogové části přenosu. Dnes zhruba v sedm jsem po telefonu mluvil s Frantou: do H. nešel žádný signál a poprvé jsme nahlas vyslovili myšlenku, že kameru mohl někdo ukrást. V půl osmé mi Franta oznámil, že signál nejde ani k retranslaci; psychóza vzrostla natolik, že krádež kamery vypadala jako nejlepších ze špatných možností. Teď, v osm, už jsou kluci pod hnízdem. Kamera je na svém místě a Honza vytahuje měřáky. Když to dobře půjde, rozběhne se přenos během hodiny. Když hůř, tak večer. A když úplně špatně, třeba až za několik dní... Do přenosového okénka dá zatím Ivo záznam z minulých dnů. Znovu pondělí 29. června 1998 Přibližně v devět hodin už přenos od hnízda k retranslaci fungoval (problém byl v soumrakovém spínači), vzápětí se ovšem ukázalo, že další chyba je v retranslaci. Při bouřce toho bezpochyby vyhořelo víc, než jen soumrakový spínač u kamery. Při troše štěstí by závada mohla být odstraněna v pozdním odpoledni; Ivo Hulínský prozatím nasadil záznam. Miroslav Bobek
<<	>>