Rok co rok opouštějí milióny tažných ptáků svá hnízdiště a odlétají na jih. Ptačí tah je jedním z nejzajímavějších přírodních jevů; přestože ho ale vědci zkoumají více než sto let, stále o něm víme překvapivě málo. Teprve v poslední době nám moderní technika umožňuje sledovat ho téměř v přímém přenosu. Neděle 1. listopadu 1998 Oba čápi jsou na stejných místech, u obou je to svým způsobem překvapivé. Davida ale ponechám stranou a budu se věnovat Kristýně. Zůstává stále u Takoutaly, 150 kilometrů severně od míst, na kterých prožila předchozí tři zimy. Kristýna ovšem něco podobného předvedla už v minulých letech (na podzim 1995 sice letěla rovnou na své zimoviště u Djakhalingu, ale Senegalem postupovala relativně pomalu; na podzim roku 1996 se v říjnu nejméně na tři týdny zastavila v jižní Mauritánii a až poté letěla na své zimoviště; loni letěla rovnou k Djakhalingu). Jak se zdá, Kristýna na své zimoviště vůbec nespěchá, pokud jižně od Sahary natrefí na jiná příhodná místa, kde najde vysychající tůně se spoustou potravy. Je otázka, jestli by na takových místech nezůstala, kdyby tam vydržely i příznivé podmínky (a jestli k tomu nedojde právě letos). To, co jsem napsal na předchozích řádcích, je samozřejmě jen úvaha. Do jisté míry pro ni ovšem svědčí srovnání vegetačních indexů (pracoval jsem se začátkem září, kdy je rozvoj vegetace největší - viz obrázky). Určitě je to věc, které bychom se měli víc věnovat. Na prvním obrázku je srovnání první dekády září 1996 se stejným obdobím předchozích let Čím zelenější barva, tím víc bylo na vyznačených místech oproti předchozím letům rostlinstva a tudíž i vody. Není divu, že Kristýna zůstala minimálně tři týdny u mauritánsko-senegalské hranice. Asi až když tam většina tůní vyschla, vydala se do jihovýchodního Senegalu. Druhý obrázek zachycuje srovnání první dekády září 1997 se stejným obdobím předchozích let. Čím červenější barva, tím méně rostlinstva a vody. Připomínám, že v tomto roce Kristýna letěla rovnou do jihovýchodního Senegalu. -mb-
<<	>>