Rok co rok opouštějí milióny tažných ptáků svá hnízdiště a odlétají na jih. Ptačí tah je jedním z nejzajímavějších přírodních jevů; přestože ho ale vědci zkoumají více než sto let, stále o něm víme překvapivě málo. Teprve v poslední době nám moderní technika umožňuje sledovat ho téměř v přímém přenosu. Pondělí 4. ledna 1999 Jonáš je šestý den na svobodě. V deltě Guadalquiviru na jihozápadě Španělska se připojil k hejnu černých čápů a dost času tráví tím, že se láduje kraby. Ve stejných místech se zdržuje i David a jeho program je podobný Jonášovu: střídavě polyká kraby a odpočívá. Kristýna zůstává na svém tradičním zimovišti v povodí Falémé na východě Senegalu. (Pro příležitostné čtenáře/posluchače našeho seriálu připomínám obsah předcházejících dílů: Kristýna a David vychovali v létě v Brdech tři čapí samečky a celá rodina se pak na cestu do zimovišť vydala s "batůžky" na zádech. Kristýna opět doletěla do východního Senegalu, David se překvapivě rozhodl přezimovat v jihozápadním Španělsku, nejstaršímu samečkovi Ondřejovi selhal satelitní vysílač, prostřední Hynek byl zastřelen ve Francii a nejmladší Jonáš se na Plzeňsku přiotrávil, takže musel být odchycen a umístěn v Záchranné stanici ptactva a posléze v pražské zoo. Právě otázka "co dál s Jonášem" byla hitem uplynulých týdnů a jeho letecká přeprava do Španělska velkou událostí posledních dnů minulého roku.) Přesně před týdnem přepravila Jonáše z Prahy do Malagy společnost Swissair; Cristina Parkes a Alejandro Torés starší ho pak převezli na stanici "Cańada de los Pájaros" v blízkosti Sevilly a aktivovali jeho vysílače. Vypuštění Jonáše bylo původně naplánováno na následující dopoledne, ale vzhledem ke špatnému počasí jsme je museli odložit. Jonáš se tak po 72 dnech prožitých v zajetí dostal na svobodu až ve středu 30. prosince ve 13.30. Španělé vypustili Jonáše do hejna více než dvou desítek černých čápů, v jehož blízkosti se zdržuje i David. Jonáš se k hejnu okamžitě připojil a jak se zdá, začal se chovat přesně jako ostatní čápi: tu a tam sice o pár desítek nebo stovek metrů popoletí, ale většinu času postává u některého ze zavlažovacích kanálů a buď se krmí kraby, anebo odpočívá. Protože ještě přinejmenším tento týden může být kritický, zůstává Jonáš pod dohledem španělského týmu (vedle Cristiny a obou Alejandrů se na celé akci podílejí ještě Placido Rodriguez, Maribel Adrian, Guillermo Doval, Alejandro Torre Ruiz a Francisco Muńoz). Vinou deštivého počasí minulých dnů jsou místa, kde se čápi zdržují, téměř nedostupná: "Zapadáme po kolena do bahna, takže k nim nemůžeme blíž než na 300 metrů," říká Cristina. "A zůstane to tak dva nebo tři týdny." Současně to ovšem znamená, že k Jonášovi by se neměl dostat ani žádný jiný člověk, což je jedině dobře. -mb-
<<	>>