Rok co rok opouštějí milióny tažných ptáků svá hnízdiště a odlétají na jih. Ptačí tah je jedním z nejzajímavějších přírodních jevů; přestože ho ale vědci zkoumají více než sto let, stále o něm víme překvapivě málo. Teprve v poslední době nám moderní technika umožňuje sledovat ho téměř v přímém přenosu. Úterý 2. února 1999 Dlouho jsme se tu věnovali jenom Jonášovi a Davidovi, což samozřejmě neznamená, že bychom zanevřeli na naši čapí favoritku Kristýnu. Bohužel satelitům se ji už déle než měsíc nepodařilo lokalizovat, jen tu a tam zachytí ojedinělé písknutí jejího vysílače - máme tedy k dispozici údaje senzorů a můžeme prohlásit, že K. je s největší pravděpodobností v pořádku. Nejspíš stále zůstává na svém tradičním zimovišti u Khossanta ve východním Senegalu. Jak vypadá Kristýnin denní režim na zimovišti jsme se přesvědčili během první velké expedice na podzim 1995: ráno loví potravu ve vysychajících přítocích řek (marigotech), které se už dávno proměnily v bahnité kaluže, pak odpočívá na stromech a palmách a odpoledne vykrouží do výšin, aby se ochladila a přehlédla své území. Před návratem domů se Kristýna pravidelně vydává na různě dlouhé výlety k jihu; na sklonku zimy 95/96 dokonce letěla až na Pobřeží slonoviny. Asi to souvisí s tím, že marigoty postupně vyschnou (nebo se zmenší a je pak u nich příliš velká tlačenice), ale pro K. je ještě příliš brzo na návrat do Evropy. -mb- Kliknutím na obrázek spustíte animaci satelitních snímků Senegalu, které zachycují změny vegetačního indexu během Kristýnina pobytu na zimovišti. Čím červenější barva, tím méně chlorofylu a tím sušší buš. Čísla v rohu označují jednotlivé dekády (31/98 = první dekáda listopadu, 2/99 = druhá dekáda ledna).
<<	>>