Rok co rok opouštějí milióny tažných ptáků svá hnízdiště a odlétají na jih. Ptačí tah je jedním z nejzajímavějších přírodních jevů; přestože ho ale vědci zkoumají více než sto let, stále o něm víme překvapivě málo. Teprve v poslední době nám moderní technika umožňuje sledovat ho téměř v přímém přenosu. Po Kryštofovi jsme vysílači označili i mláďata (pondělí 26. července 1999) Foto Khalil Baalbaki Foto Jan Petrů 24. července, přesně čtyři roky poté, co jsme dali "batůžek" prvnímu černému čápovi, jsme označili všechna Dominičina a Kryštofova mláďata (včetně Sissi, kterou D. a K. adoptovali). Celou akci jsme kvůli potížím s dodávkou vysílačů museli několikrát odložit. Ale nebylo to na škodu; je lepší dávat vysílače až větším mláďatům (ne ovšem zas moc velkým, aby nevyskákala z hnízda). Od rána jsme čekali až staří čápi nakrmí. Konečně před dvanáctou mohl Franta vylézt na borovici s hnízdem a začal sundavat mláďata. Jako první jsme vysílači označili Sissi (je už výrazně subtilnější, než její nevlastní sourozenci, ale aby ne, když je to ve hnízdě jediná samička) a pak přišli na řadu Václav, Karel a Otakar. Takhle napsáno to vypadá náramně jednoduše, ve skutečnosti to však byla komplikovaná operace, okolo které se pletl německý televizní štáb a fotografové. (Jen pro ilustraci: když jsme odjížděli, otevřeli kvůli nám v nejbližší vesnici hospodu - zastavilo před ní totiž devět aut.) Mláďata reagovala na vysílače stejně jako loni Ondřej, Hynek a Jonáš: skoro si jich nevšímala, jen občas protáhla zobákem antény (video a podrobnější komentář přineseme během týdne). V následujících dnech a týdnech nás čeká chytání Dominiky. Bůh s námi! -mb-
<<	>>