Rok co rok opouštějí milióny tažných ptáků svá hnízdiště a odlétají na jih. Ptačí tah je jedním z nejzajímavějších přírodních jevů; přestože ho ale vědci zkoumají více než sto let, stále o něm víme překvapivě málo. Teprve v poslední době nám moderní technika umožňuje sledovat ho téměř v přímém přenosu. Václav zahynul, o mnoho víc však zatím nevíme (středa 3. listopadu 1999) Václav se sourozenci na hnízdě. Foto Khalil Baalbaki Řeka Crati u Bisignana. Foto Miroslav Bobek "Rybníčky" se skokany. Foto Miroslav Bobek Václavův vysílač. Foto Miroslav Bobek Hledání trvalo jen krátce... Foto Miroslav Bobek Když se minulé úterý u Václava najednou objevily souřadnice velmi vysoké kvality, trochu mě to zarazilo. Až o den později, ve středu odpoledne, jsem se ale podíval na údaje senzoru pohybu. Poplach! Senzor visel na stejné hodnotě, a to znamenalo, že se Václavovi s velkou mírou pravděpodobnosti něco stalo. Už dříve jsme se obávali, že by se Václav -stejně jako cokoli, co se hýbe- mohl stát terčem italských střelců, a tak jsme měli dost důvodů rozjet se do jižní Itálie. Václav byl nejmladším potomkem Kryštofa a Dominiky. Sledovali jsme ho doslova a do písmene od vylíhnutí (viz videa a deníčky od 11. června), a když se stejně jako ostatní mláďata vydal na západ, rozjeli jsme se koncem července za ním. Zanedlouho nám pak Václav připravil dvě z největších překvapení v celé historii Africké odyseje: otočil se k východu a přes Rakousko doletěl do Chorvatska (viz deníčky z přelomu září a října a mapka) . Vydal se tedy jiným směrem, než jeho rodiče a sourozenci! Tím to ale neskončilo. Z Chorvatska přeletěl přes Jadran do Itálie (viz zápis z 12. října a opět mapka), takže do Afriky směřoval dosud spíše hypotetickou jižní cestou! Pokud pominu fakt, že jsme si k němu vytvořili osobní vztah, byl to bezpochyby z ornitologického hlediska nesmírně cenný jedinec… Ve čtvrtek dopoledne jsme tedy vyjeli směrem na Cosenzu v Kalábrii a po čtyřiadvacetihodinové jízdě nám GPS ukazovalo, že jsme od posledních Václavových souřadnic pouhopouhých 300 metrů. Zapnuli jsme přijímač - a ozvalo se rovnoměrné pískání, které potvrzovalo, že naše obavy byly oprávněné. Václav se v jižní Itálii zastavil u řeky Crati, zhruba v úrovni obce Bisignano. Nevybral si svou zastávku špatně: kromě různých vedlejších ramen, kde jistě žije množství ryb, jsou u ní i malé "rybníčky" se spoustami zelených skokanů. Podle nábojnic rozházených u řeky a v okolních polích je to ale nejen lovecký revír čápů, volavek a dalších zvířat, ale také místních střelců. Václavův "batůžek" jsme našli velmi rychle. S přeříznutými popruhy ležel pohozený v trávě. To, co zbylo z Václava, bylo ve štěrku o kousek dál… Víc není -alespoň pro tuto chvíli- co dodat. Nevím, jestli za Václavovu smrt mohou místní lovci nebo jestli měla jinou příčinu. Jsem v pokušení přiklonit se k první možnosti, ale současně musím zdůraznit, že přirozená úmrtnost mláďat je velmi vysoká. -mb-
<<	>>