Rok co rok opouštějí milióny tažných ptáků svá hnízdiště a odlétají na jih. Ptačí tah je jedním z nejzajímavějších přírodních jevů; přestože ho ale vědci zkoumají více než sto let, stále o něm víme překvapivě málo. Teprve v poslední době nám moderní technika umožňuje sledovat ho téměř v přímém přenosu. První den v Africe (Dakar, úterý 14. prosince večer) Zleva Jan Petrů, Miroslav Bobek, Otto Holubář a Khalil Baalbaki. V Dakaru, kde ještě nejsme ani čtyřiadvacet hodin, už zůstaneme jen jeden den. Díky Ottovi Holubářovi, který tu vede náš zastupitelský úřad pro půlku západní Afriky, nám Mauritánci překvapivě udělili vízum na počkání a Malijci nám ho dají zítra. Pak ještě pár nákupů a ve čtvrtek ráno vyjedeme za Dominikou a Kryštofem. Znovu jsme dnes probírali, jak se nejlépe dostat na zimoviště našich čápů. Máme dvě možnosti. Za prvé: Najmout si senegalské auto, přiblížit se Senegalem k cílové oblasti, pak auto odstavit a na piroze se přes hraniční řeku (Senegal) přeplavit do Mauritánie. Na podobný kousek sebou ale máme příliš mnoho materiálu. Navíc bychom byli v Mauritánii odkázáni na auto a hlavně řidiče, které jsme nikdy neviděli (a kdoví, jestli by se nám vůbec podařilo zařídit, aby na nás na smluveném místě v Mauritánii řidič s autem opravdu čekal). Za druhé: Jet do Rossa, tam si ještě na senegalské straně prohlédnout mauritánské auto a promluvit s řidičem, pak na přívozu přejet řeku, standardně projít celnicí a k čapím zimovištím dojet Mauritánií. Problém je jednak s celní kontrolou, kde se může stát ledacos, jednak se sjízdností cest na jihu Mauritánie. Při rozhodování je navíc nutné vzít v úvahu vztahy Senegalců a Mauritánců, ale to by bylo na samostatnou kapitolu. Důležité je, že ve čtvrtek začneme postupovat podle druhé varianty, tedy vyrazíme do Rossa. Pokud se tu v pátek neobjeví další zápis, zvolili jsme špatně. -mb-
<<	>>