![]() | |
Rok co rok opouštějí milióny tažných ptáků svá hnízdiště a odlétají na jih. Ptačí tah je jedním z nejzajímavějších přírodních jevů; přestože ho ale vědci zkoumají více než sto let, stále o něm víme překvapivě málo. Teprve v poslední době nám moderní technika umožňuje sledovat ho téměř v přímém přenosu.
U břehů Senegalu (Tembel, sobota 18. prosince večer) Právě přijíždí starosta Tembelu; tak nevím, co zvládnu napsat... Ráno jsme vyjeli z Kaédi a podél Senegalu se po pistách přiblížili k Maghamě. Tam jsme naladili kmitočet Dominičina pozemního vysílače. Asi po třech kilometrech se mi zdálo, že jsem zaslechl signál. Zastavili jsme a Honza zkusil směrovou anténu. Dominika je tady!
Khalil s Ahmadem a starostou si vyjasňují, jak se v hasanské arabštině nazývají jednotlivé typy krajiny. Ta je tu poměrně různorodá. Místy je vidět jezírka, která od doby záplav nestačila vyschnout. Pole, na kterých se pěstuje rýže, kukuřice, proso a další plodiny, střídá řídký porost stromů, hlavně akácií, a křovisek, tu a tam je "les" a jinde naopak pustina, ze které vítr zvedá oblaka prachu a písku. Po starostovi přišel ještě místní učitel. Říká, že kousek odtud viděl čápy a ptá se, jestli je možné, že by měli kroužky. Ukazuji Ahmadovi, aby mi nalil další sklenku čaje a jdu se zapojit do konverzace.
Zítra se budeme věnovat nejen pátrání po Dominice, ale vůbec po černých čápech, a začneme dokumentovat jejich život na zimovišti. | |
<< | >> |