Rok co rok opouštějí milióny tažných ptáků svá hnízdiště a odlétají na jih. Ptačí tah je jedním z nejzajímavějších přírodních jevů; přestože ho ale vědci zkoumají více než sto let, stále o něm víme překvapivě málo. Teprve v poslední době nám moderní technika umožňuje sledovat ho téměř v přímém přenosu. Dominika má společnost (Tembel, neděle 19. prosince večer) Tembel má výhradně pularské obyvatele Krajina u Maghamy Zaměřování Dominiky Zatímco Honza odtud, od Tembelu, monitoroval od rána senegalskou stranu řeky, Khalil a já jsme podle GPS pročesávali krajinu směrem do mauritánského vnitrozemí. Honza i my jsme jsme Dominiku párkrát zaslechli, ale pořád jsme nevěděli, kde vlastně je. Naštěstí nám během dopoledne začaly na Iridium přicházet nové souřadnice. Nejprve měly jen nízkou kvalitu, ale přece jen nám pomohly se zorientovat. Pak se objevily, po velmi dlouhé době, velmi přesné souřadnice kategorie 1. Ne, že bychom jeli na jisto, ale měli jsme velmi dobré vodítko. Byli jsme ještě šest kilometrů od cílového bodu, když cesta skončila. Ahmad prozkoumal rozpraskanou půdu a prohlásil, že si na ni můžeme troufnout vjet naší Toyotou. Zhruba po třech kilometrech jsme zachytili silný signál a o pár minut později jsme zastavili u jezírka, kde postávalo patnact čápů... Ne patnáct, ale snad padesát! Dominika nás zavedla na největší zimoviště černých čápů, jaké jsme kdy viděli. -mb- PS: Čápy se nám podařilo natočit i nafotografovat dlouhými teleobjektivy. K digitálnímu fotoaparátu bohužel teleobjektiv nemáme. Snad se nám k čápům podaří víc přiblížit v příštích dnech.
<<	>>