Parlament České republiky
4. Činnost Rady Českého rozhlasu
Rada Českého rozhlasu má ze zákona dvě skupiny úkolů:
a) Uplatňuje právo veřejnosti na kontrolu veřejnoprávního vysílání, výsledky této kontroly předkládá formou Výroční zprávy Rady Českého rozhlasu Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky.
b) Jmenuje a odvolává generálního ředitele Českého rozhlasu,
4.1. Výkon funkce členů Rady
Zákon stanoví podmínky pro výkon funkce v Radě Českého rozhlasu (§ 5, odst. 2). Tyto podmínky nebyly v roce 1999 u členů Rady porušeny. Když se předseda Rady Vladimír Poštulka dostal do situace, kterou bylo možno vykládat jako střet zájmů (vystupoval v rozhlase v pořadu, který mohl být chápán jako reklama časopisu, jehož spolumajitelem byl), řešil to abdikací z Rady Českého rozhlasu ke dni 28.1.1999. Na pořad, v němž Vladimír Poštulka vystupoval, reagovala Rada svým usnesením č. 3/99, na jeho abdikaci pak usnesením č. 6/99. Rozhodla, aby do výroční schůze Rady dne 24.3.1999 vykonával funkci úřadujícího předsedy místopředseda Rady Pavel Scheufler.
Na výročním zasedání dne 24. 3. 1999 bylo zvoleno předsednictvo Rady ve složení: předseda Richard Seemann, místopředsedové Pavel Scheufler a Zdeněk Susa. Pavel Scheufler byl pověřen funkcí mluvčího Rady.
Na místa uprázdněná po abdikaci JUDr. Jana Kalfuse ke dni 30. 10. 1998 a Vladimíra Poštulky ke dni 28. 1. 1999 zvolila Poslanecká sněmovna PhDr. Milana Uhdeho a Michala Pavlatu. Funkce se ujali dne 14. dubna 1999.
4.2. Základní projednávané okruhy otázek vyplývající ze zákona
a) Kontrola veřejnoprávního vysílání:
Podrobné informace o kontrolní činnosti Rady obsahuje kapitola 7. této zprávy. Zde je tedy jen základní přehled projednávaných otázek:
Ve středu pozornosti Rady zůstala i v roce 1999 stanice ČRo 1 - Radiožurnál, k jejíž práci se Rada vyjadřovala už v roce 1998 (usnesení 18/98). Rada při dílčích hodnoceních oceňovala pohotovost, vyváženost a objektivnost informací ČRo 1 (např. v případě ”kosovské krize” - usnesením 22/99), celkově však v závěru roku vyjádřila své znepokojení nad úrovní a skladbou programů ČRo 1 (usnesení 83/99) a usnesla se na harmonogramu hloubkového rozboru zpravodajství Radiožurnálu (usnesení 85/99). Tento rozbor přesáhl ovšem do roku 2000 a diskuse nad ním v době předložení této zprávy není ukončena.
Rada se zabývala vysíláním pro děti a mládež (usnesení 19/99) a diskutovala o něm s vedením rozhlasu i s pracovníky, kteří vysílání zajišťují. Požádala generálního ředitele o předložení celkové koncepce vysílání pro děti a mládež.
Rada diskutovala také s představiteli církví a Židovské obce a s pracovníky redakce náboženského života za přítomnosti příslušných členů vedení Českého rozhlasu. Uvítala, že diskutující strany si pochválily vzájemnou spolupráci, a k náboženskému vysílání přijala některá doporučení (usnesení 25/99). Náboženské vysílání zůstává i nadále citlivou problematikou v rámci Českého rozhlasu. Ukázalo se to zejména, když generální ředitel Ježek jednostranně vypověděl Dohodu mezi Českým rozhlasem, Českou biskupskou konferencí a církvemi sdruženými v Ekumenické radě církví. Rada byla nucena konstatovat, že generální ředitel postupoval nešetrně (usnesení 42/99), a zasadila se o nápravu. Rada tuto problematiku stále sleduje.
Začátkem roku 1999 Rada přijala Doporučení I/99, jímž se obrátila na generálního ředitele Českého rozhlasu mgr. Ježka, "aby Český rozhlas podpořil ve vysílání projekt FENOMÉN HOLOCAUST, který inicioval v rámci říjnové konference Fórum 2000 prezident Václav Havel. Kromě zpravodajských materiálů doporučuje zařadit i kulturně-vzdělávací pořady s touto tematikou týkající se především českých Židů a Romů."
V listopadu 1999 Rada zhodnotila účast Českého rozhlasu na Fóru 2000, konferenci o holocaustu a akci Každý člověk má své jméno.
Na jednom z listopadových zasedání Rada diskutovala o Národním programu rozvoje vzdělávání - Bílá kniha s představiteli Ústavu pro informace ve vzdělávání, poradkyní a mluvčí ministra Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy V. Al-Malikiovou a pracovníky Českého rozhlasu.
V prosinci roku 1999 uspořádala Rada Českého rozhlasu setkání na téma přípravy vysílání o nadcházejícím vstupu České republiky do Evropské Unie. Setkání se zúčastnili pracovníci rozhlasu a pozvaní hosté z Ministerstva zahraničních věcí, Ústavu mezinárodních vztahů a redakcí Mezinárodní politiky a Lidových novin.
Rada Českého rozhlasu navštívila v roce 1999 dvě zahraniční partnerské organizace: ORF ve Vídni a Bayerischer Rundfunk v Mnichově. Cílem návštěv veřejnoprávních rozhlasů bylo ujasnění některých zásadních témat, souvisejících s postavením veřejnoprávního média v současné mediální společnosti. Jednalo se především o veřejnoprávnosti, možnostech vysílání pro děti a mládež, o otázkách financování a o výši reklamních časů, působení kontrolních orgánů.
Členové Rady měli možnost seznámit se s chodem obou institucí i s jejich základní organizační a programovou strukturou.
Rada se zabývala také programem stanice ČRo 6 - RSE. (Při té příležitosti si ujasnila vztah Radia Svobodná Evropa a Českého rozhlasu jako dvou samostatných subjektů a uzavřela k tomu usnesení č. 67/99.)
V závěru roku 1999 se Rada začala zabývat agenturními výzkumy, iniciovanými Českým rozhlasem ve spolupráci s Českou televizí, a vyjádřila své rozpaky nad některými tématy těchto výzkumů (usnesení 91/99). Toto usnesení vyvolalo mediální diskusi, v níž zaznělo podezření, že Rada Českého rozhlasu pod politickým tlakem naléhá na omezení výzkumů veřejného mínění. Rada však pouze zdůrazňovala, že by se měla věnovat větší pozornost zadávání otázek, jejich formulaci, že by mělo být vždy uvedeno, jak byl vybrán soubor respondentů a jak byl početný, a že by měla být zkvalitněna také interpretace a prezentace výsledků. Tímto závěrem Rada diskusi uzavřela na počátku roku 2000 (usnesení 5/2000). Na téma výzkumů veřejného mínění Rada Českého rozhlasu připravila dva odborné semináře, které se pro pracovníky rozhlasu realizovaly na počátku roku 2000.
Vedle svých kontrolních funkcí se Rada opakovaně zabývala také připomínkami k zákonům týkajícím se Českého rozhlasu, rozhlasového a televizního vysílání a zákona o rozhlasových poplatcích. Vypracovala návrhy, které by mohly být podkladem pro novelizaci uvedených zákonů. Místopředseda Rady Pavel Scheufler se pravidelně účastnil práce při přípravě novely zákona o rozhlasovém a televizním vysílání.
Svým dopisem ze dne 30. 4. 1999 se Rada obrátila na předsedu Výboru pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu PhDr. Petra Mareše, CSc., aby požádal Nejvyšší kontrolní úřad o provedení kontroly hospodaření Českého rozhlasu. Předseda Výboru pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu PhDr. Mareš, CSc. podal svým usnesením č. 79 ze dne 16. 6. 1999 podnět NKÚ ke kontrole hospodaření Českého rozhlasu. Rada poté zahájila jednání s prezidentem Nejvyššího kontrolního úřadu JUDr. Voleníkem o tom, jakým způsobem umožnit orgánům NKÚ provést kontrolu hospodaření Českého rozhlasu.
Rada Českého rozhlasu se obrátila dne 22. února 1999 na Poslaneckou sněmovnu Parlamentu České republiky s návrhem vyznamenat Františka Kocourka (1901 - 1942) Řádem T.G.Masaryka "In memoriam" za vynikající zásluhy o demokracii a lidská práva. Od roku 1933 do roku 1940 jako reportér Československého rozhlasu a novinář vyzýval veřejnost, aby hájila nezávislost své vlasti. Německá okupační moc mu znemožnila jeho činnost a poslala ho do koncentračního tábora Osvětim, kde zahynul. Dne 21. září 1999 obdržela Rada od Podvýboru Organizačního výboru pro přípravu návrhů pro propůjčení nebo udělení Státních vyznamenání Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky sdělení, že tento podnět si neosvojil žádný poslanec ani poslanecký klub.
Rada se dále informovala o koordinaci rozhlasových kmitočtů na krátkých vlnách (usnesení 1/99) a zabývala se problematikou financování zahraničního vysílání Českého rozhlasu (usnesení 2/99, 69/99).
Rada přijala 259 dopisů, odeslala 461 dopisů. Na základě dopisových ohlasů Rada vyslechla záznamy pořadů, na které byla upozorněna. V několika případech shledala pochybení a v konkrétních případech postoupila svá doporučení generálnímu řediteli.
b) Jmenování generálního ředitele a ředitelů studií Českého rozhlasu:
K 1. 7. 1999 ukončil své funkční období generální ředitel mgr. Vlastimil Ježek a Rada Českého rozhlasu po výběrovém řízení na jeho místo zvolila ing. Václava Kasíka. Bližší informace o výběrovém řízení na generálního ředitele Českého rozhlasu obsahuje bod 5.1. této zprávy.
Na základě výběrového řízení a na doporučení generálního ředitele jmenovala Rada mgr. Pavla Hekelu ředitelem studia ČRo Olomouc s platností od 1. 1. 2000 (usnesení 70/99).
c) Schvalování rozpočtu a závěrečného účtu Českého rozhlasu
Rada schválila Zprávu o výsledních hospodaření Českého rozhlasu za rok 1998 (usnesení 80/99) a rozpočet Českého rozhlasu na rok 2000 (usnesení 90/99).
d) Schvalování Statutu Českého rozhlasu a jeho změn
Rada v roce 1999 diskutovala s generálním ředitelem o možných změnách Statutu Českého rozhlasu a o Etickém kodexu Českého rozhlasu. Rada požádala generálního ředitele, aby byla pracovní verze Statutu Českého rozhlasu přepracována, proto práce na Statutu nevyústila do konečného znění a platný Statut nebyl měněn (usnesení 84/99).
e) Schvalování kupních a nájemních smluv:
Nejvýznamnější smlouvou uzavřenou v roce 1999 byla smlouva o prodeji rozestavěného rozhlasového střediska Pankrác. Tato stavba v minulých letech zatěžovala Český rozhlas zbytečnými náklady a vedoucí pracovníky zaneprázdňovala značnými organizačními nároky, které byly z hlediska Rozhlasu neproduktivní. Rada Českého rozhlasu proto uvítala, že se tuto nemovitost podařilo prodat, i když se dřívější očekávání zisku z prodeje ukázalo jako nadnesené. Podrobné informace o prodeji rozhlasového střediska Pankrác obsahuje příloha IV.
Přehled schválených pronájmů v roce 1999 obsahuje příloha III této zprávy.
Rada se svými usneseními 20, 21 a 26/99 zabývala situací ve studiu Regina Praha, kde byly pronajaty nebytové prostory bez předběžného souhlasu Rady Českého rozhlasu. Generální ředitel Českého rozhlasu pak situaci řešil v rámci svých kompetencí.
4.3. Zasedání a usnesení Rady
Rada Českého rozhlasu se v roce 1999 sešla na třiceti šesti řádných zasedáních a šesti zasedáních mimořádných. Přijala celkem 91 usnesení (jejich přehled je v příloze II ). Předsednictvo plnilo svou úlohu vyplývající z Jednacího řádu a uskutečnilo samostatná zasedání v době, kdy Rada v době prázdninových měsíců nezasedala. Účastnilo se výjezdového květnového zasedání Stálé komise pro sdělovací prostředky PS PČR v Harrachově, jakož i jejího jednání v Praze. Kromě toho vedlo i samostatná jednání s jejími zástupci. Během této činnosti Rada nevznesla k práci předsednictva kritické připomínky.