Rok co rok opouštějí milióny tažných ptáků svá hnízdiště a odlétají na jih. Ptačí tah je jedním z nejzajímavějších přírodních jevů; přestože ho ale vědci zkoumají více než sto let, stále o něm víme překvapivě málo. Teprve v poslední době nám moderní technika umožňuje sledovat ho téměř v přímém přenosu. Einstein (úterý 28. srpna 2001) Za dobu, na kterou jsme se odmlčeli, se nahromadila řada novinek. Angažujeme se v projektu sledování čápů bílých z Ukrajiny, monitorujeme pohyby jeřába Arnošta (zatím ještě na Českolipsku) a především se snažíme odchytit druhého bílého čápa ze Dvora Králové, Juditina partnera, kterému jsme začali říkat Einstein (i když oficiálně by se měl jmenovat jinak). O ukrajinských čápech a o Arnoštovi příští týden, o nepolapitelném čápu Einsteinovi dnes. Juditu jsme bez větších problémů chytili do sklopky na hnízdě. Samce - abychom čápy nadměrně nerušili - jsme se rozhodli odchytit mimo hnízdo. Koneckonců, s černými čápy se nám to opakovaně podařilo - a ti jsou přece mnohem plašší, nevyzpytatelnější, pohybují se v nepřehledném terénu… Co je proti tomu bílý čáp, který málem neodlétne z areálu zoo! Šeredně jsme se spletli. Fotogalerie: Čápi ve Dvoře Králové Kamil Čihák instaloval do jednoho z výběhů, kam čápi pravidelně chodí, sklopku a k ní začal předkládat krmení. "Zítra ráno začnu chytat," nahlásil mi. "Takže já přijedu na devátou, to už ho budete mít," odvětil jsem pln optimismu. Druhý den ráno jsme v devět byli ještě pár kilometrů od Dvora. "V kolik že ho měl chytit?" zeptala se mě žena škodolibě v devět a pět minut. "No, tak se to trochu zdrželo," zabručel jsem. V tom okamžiku zapískal telefon. SMS od Kamila Čiháka: MAM HO. Vážně ho musel chytit přesně v devět. Přijeli jsme do zoo. Ještě jsem Kamilovi gratuloval ke skvělému výkonu, když přišel zachmuřený pan Máslo: "Máme problém. Samec stojí na voliéře." Kamil chytil čápa z hnízda ve městě. Ani další pokusy se sklopkou ve výběhu nevyšly. Samec evidentně věděl, oč jde, a odmítal se k ní přiblížit. Tehdy o něm Kamil začal mluvit jako o Einsteinovi. Zase jsme byli v zoo. "Musíme vymyslet něco jiného," opakoval jsem pořád dokola. Kamil Čihák se rozvzpomněl, jak za ním před lety přišli policisté, že po nich lidé chtějí, aby zachránili čápa, který neodletěl a ještě pozdě na podzim postával na hnízdě. "Sežeňte plošinu, v noci ho chytím do ruky," řekl jim Kamil v naději, že plošinu neseženou. Večer se ovšem policisté vrátili. Plošina už byla připravená. Kupodivu tahle akce vyšla. Za tmy se Kamil nechal na plošině zvedat ke hnízdu, chňapnul po čápovi - a bylo to. "A co tedy chytit Einsteina v noci?" Celý den pak Štěpán Kotrba vyráběl síť na dlouhé skládací tyči (k čemu se nehodí být akademickým sochařem!), kterou jsme chtěli za tmy Einsteina přiklopit. Večer jsme pozhášeli všechny lampy v zoo a po půlnoci vyšli s naším monstrózním zařízením ke hnízdu. Byli jsme od něj ještě třicet metrů, když k nám čápi otočili hlavy. Chytání skončilo dřív, než začalo. Následující den ráno jsme snídali U lemura. "Co zkusit zrcadlo?" navrhnul Franta Pojer. Po napůl probdělé noci to neznělo zvlášť rozumně, ale byl to dobrý nápad. Černého čápa Kryštofa jsme svého času nalákali na vycpaninu, kterou pokládal za nekalého konkurenta. Koneckonců i Arnošta jsme chytli na jiného jeřába. Vtip se zrcadlem spočíval v tom, že Einstein si prostor kolem sklopky, kam mu Kamil Čihák předkládal vybrané lahůdky, velmi žárlivě střežil. Co udělá, až se uvidí v zrcadle? Bude si myslet, že nějaký čáp mu krade jeho snídani, zaútočí na něj - a chytí se do sklopky! Sehnat v neděli dopoledne ve Dvoře Králové velké zrcadlo není žádná legrace. Odpoledne ale už bylo všechno připravené a mohlo se začít chytat. Einstein ovšem nad výběhem jen přeletěl... Štěpán Kotrba by mi byl ochoten přísahat, že ho Einstein poznal, když stál v davu návštěvníků opodál. Ostatně, ani by přísahat nemusel, také tomu věřím. Další den přiletěla Judita. Ta se "cizího" čápa v zrcadle bála. Einstein nikde. Konečně se Einstein znovu objevil. Měl ale tolik práce se zaháněním čápů ze širokého okolí, že se k zrcadlu vůbec nepřiblížil. "Tudy cesta nevede," oznámil mi následující den Kamil Čihák. O něco podobného se Kamil Čihák pokoušel ještě u hnízda; i jeho okolí si čápi hájí. Nejprve na ostrůvek poblíž postavil vycpaninu, před kterou byla natažená síť. Einstein ale vůbec nereagoval. Kamil tedy na ostrůvek vypustil živého čápa, jednoho z chovanců zoo. Jakmile ho Einstein s Juditou zahlédli, začali klapat zobáky, a vzápětí Einstein vyletěl, aby ho napadl. Kamil se už už rozbíhal, aby Einsteina rychle vymotal ze sítě, Einstein, ale sítí proletěl, nabral výšku a usedl na blízký smrk. V síti zbyla jen velká díra… Ještě pořád se pokoušíme Einsteina odchytit a označit. Nevěřím ale, že se to podaří. I když tím naše záměry dostanou velkou ránu, ani mě to moc nemrzí. Einstein vyhrál zaslouženě. Miroslav Bobek
<<	>>