Rok co rok opouštějí milióny tažných ptáků svá hnízdiště a odlétají na jih. Ptačí tah je jedním z nejzajímavějších přírodních jevů; přestože ho ale vědci zkoumají více než sto let, stále o něm víme překvapivě málo. Teprve v poslední době nám moderní technika umožňuje sledovat ho téměř v přímém přenosu. Poslední přiblížení (Saint Louis, úterý 4. ledna 2000 večer) Pelikáni v národním parku Djoudj. Biotop, kde jsme v Djoudji zastihli černé čápy. Národní park Djoudj je ráj pro birdwatchery: uvidí tu pelikány, plameňáky, kormorány a několik druhů volavek, motáky a orly jasnohlasé, pisily, kulíky, čejky, lžičáky, husičky vdovky a mnoho dalších druhů ptáků, vesměs v počtech stovek až tisíců jedinců. Do Djoudje přilétá z Evropy zimovat i několik čápů černých, což byl hlavní důvod, proč jsme se tam dnes vypravili. Jak nám řekl senegalský ochránce přírody Indéga Bíndia, letos na území parku zimuje pravděpodobně dvanáct čápů černých. Pokud je tento odhad správný, viděli jsme jich přesně polovinu. Čtyři jsme pozorovali za letu a dva jsme zastihli u louže vody nedaleko od jižního okraje jezera Grand Lac. (Asi i letící čápi se ale jen přesunovali od jednoho "jezírka" ke druhému.) Bylo by určitě zajímavé věnovat se čápům v Djoudji přinejmenším stejně podrobně jako Dominice & spol. u Maghamy, ale to už bude úkol pro někoho jiného nebo pro některou z příštích zim. Naše cesta za černými čápy zítra končí. Ještě odtud, ze západní Afriky, chceme poděkovat všem, kdo nám pomohli. Našim sponzorům, partnerům, příznivcům a spolupracovníkům. Jmenovitě děkujeme dvěma lidem, kteří zajišťovali naše spojení se světem: Magdaléně Pilné a VolvoXovi. V následujících týdnech se budeme věnovat zpracovávání našich poznámek a obrazové dokumentace. Na těchto internetových stránkách se tak budou postupně objevovat nové zápisy, fotografie a videozáznamy. Končí jedna cesta, nikoli naše snažení. -mb-
<<	>>