Rok co rok opouštějí milióny tažných ptáků svá hnízdiště a odlétají na jih. Ptačí tah je jedním z nejzajímavějších přírodních jevů; přestože ho ale vědci zkoumají více než sto let, stále o něm víme překvapivě málo. Teprve v poslední době nám moderní technika umožňuje sledovat ho téměř v přímém přenosu. Pod dohledem družic se letos na cestu do Afriky vydali čtyři čápi černí: Kristýna, Jakub, Tereza a Martin Úterý 7. října 1997 8:00 - Včera jsem psal, že Jakubovy poslední souřadnice mohly být hodně nepřesné. Byly. Dokonce mnohem víc, než jsem si myslel. Jakub zůstal na severu Izraele! Včera večer se v Toulouse naštěstí dobrali nového výsledku: 33° 5´ s.š., 35° 35´ v.d.; kvalita zaměření a výpočtu je tentokrát A čili chyba může být jen pár kilometrů. Oproti nedělnímu ránu se Jakub přesunul o kousíček k západu a ještě víc se tak přiblížil údolí, kde se v minulých dvou letech zastavoval jiný z našich čápů. Možná se létá krmit i na stejný rybník. Opravdu to tam asi bude význačná čapí zastávka. Připomínám, že Jakub je "manžel" čápice Kristýny. Ta v minulých dnech odpočívala na marocko-alžírské hranici, víc než 4000 kilometrů od Jakuba. 10:00 - Tereza je snad v Africe, na severu Maroka (35° 33´ s.š., 5° 26´ z.d.). Satelitní lokalizace ze 6:44 UTC má ale kvalitu B, takže jí není co věřit, zvlášť po včerejším fiasku s Jakubem. Raději jsem ji ani neposílal Španělům, aby náhodou na Gibraltaru nepřestali koukat. 10:45 - Tereza je v Africe! Do Toulouse došla další data, takže u souřadnic ze 6:44 se objevila trojka, která signalizuje, že chyba nepřesahuje 150 metrů. Vzápětí se z faxu začala soukat depeše od Cristiny Parkes. Ptá se, kde je Tereza. Na Gibraltaru prý bylo včera prachmizerné počasí, déšť, bouřky a vítr, čápi se neodvažovali nad moře. Viděli přeletět jen čtyři jedince, Tereza mezi nimi ovšem nebyla. Čekají ji dnes. Jenže to mají trochu smůlu, Tereza byla odvážná. 17:50 - Nic nového. Miroslav Bobek
<<	>>