Rok co rok opouštějí milióny tažných ptáků svá hnízdiště a odlétají na jih. Ptačí tah je jedním z nejzajímavějších přírodních jevů; přestože ho ale vědci zkoumají více než sto let, stále o něm víme překvapivě málo. Teprve v poslední době nám moderní technika umožňuje sledovat ho téměř v přímém přenosu. Pondělí 25. ledna 1999 Jonáše včera na jihozápadě Španělska sledoval Alejandro Torés starší. Všechno v pořádku, Jonáš byl s Davidem a dalšími padesáti černými čápy; podle Alejandra je stále sebejistější. Vede mě to k prohlášení, že překonal kritické období a že se životu na svobodě dokázal přizpůsobit. Jak by také ne, při té stravě, chce se mi napsat. Abych to vysvětlil: uvedli jsme tu, že Jonáš se krmí kraby, což mi připadalo divné, už když to Cristina Parkes říkala (byla ovšem neoblomná: "Crabs?!" ptali jsme se jí a ona na to "Yes, crabs. American crabs."). Minulý týden její informace upřesnil Alejandro, který nám napsal, že Jonáš hltá raky druhu Procambarus clarkii. Když jsem o nich začal hledat podrobnosti na Inetu, zjistil jsem, že je to mimořádná lahůdka (k dispozici je spousta receptů). Ze zoologického hlediska je ale zajímavější, že tihle raci pocházejí z Ameriky a do Evropy byly zavlečeni. Na jihu Španělska nahradili v 70. letech tamního raka druhu Austropotamobius pallipes, jehož početnost se už dříve vinou "račího moru" a znečištění prostředí snížila na minimum. Podrobněji o tomto tématu na http://www.geocities.com/RainForest/Canopy/5170/index.htm, ovšem ve španělštině. -mb-
<<	>>