Rok co rok opouštějí milióny tažných ptáků svá hnízdiště a odlétají na jih. Ptačí tah je jedním z nejzajímavějších přírodních jevů; přestože ho ale vědci zkoumají více než sto let, stále o něm víme překvapivě málo. Teprve v poslední době nám moderní technika umožňuje sledovat ho téměř v přímém přenosu. Kryštof a snad i Otakar pokračují v cestě (středa 27. října 1999) Kryštof uletěl za pondělí 222 a za včerejšek 228 kilometrů. Saharu už má za sebou, a jak se zdá, míří do Mali (opět se stočil mírně na východ, takže trasa jeho cesty Afrikou je podivně pokroucená). Jen pro pořádek dodávám, že za Dominikou má zhruba měsíční zpoždění. Pořád mi leželo v hlavě kde může být Otakar. Naposled jsme ho pozorovali 27. srpna v Německu a od té doby o něm nemáme zprávy. Satelity vždycky zachytily jen jedno písknutí jeho vysílače, které na výpočet souřadnic nestačí. Včera jsem se ze zoufalství pokusil o analýzu polohy jednotlivých satelitů v těch okamžicích, kdy zaslechly po onom jednom signálu. Satelity totiž létají po drahách 800 až 900 kilometrů nad zemským povrchem, a tedy pokrývají vždycky jen určité území. K tomu, aby se podle polohy satelitu dalo určit odkud se ozývá vysílač, je ovšem potřeba hodně štěstí. Zdá se, že jsem ho měl. 11. září zaznamenal Otakarův vysílač satelit NOAA 15, který právě pokrýval západní a střední Evropu. 15. září ho zaznamenal NOAA 11, v daném okamžiku se obdobným pokrytím. 28. září zachytil jeden signál opět satelit NOAA 15, který sice právě přelétal zhruba nad Islandem, ale viděl i na část západní Evropy. Konečně 19. října zaslechl Otakara NOAA 14: byl zrovna nad Atlantikem a v jeho "zorném poli" bylo jednak americké pobřeží, jednak kousíček severozápadní Afriky (část Maroka - viz obrázek). Troufám si tedy tvrdit, že před týdnem byl Otakar v severozápadní Africe. -mb-
<<	>>